M. Šuta o Britských listech: "Buďte si klidně hlásnou troubou bezcharakterních fizlů, udavačů a diktátorů. Já ale nemám zájem publikovat v médiu, které programově ignoruje jakákoli pravidla slušné žurnalistiky a ještě pokrytecky peskuje média ostatní. Nechci, aby moje jméno figurovalo mezi krvavými diktátory, podlými udavači a profesionálními fízly." ZDE

Boris Cvek: Můj názor na Britské listy není příliš vysoký, spíše bych souhlasil s M. Šutou než s velkou většinou autorů tohoto deníku, do nějž ale přesto píšu.

Přistoupil jsem prostě na to, že mají být slyšet všechny strany (ostatně absolutní svoboda slova je vlastně americká a nikoli evropská hodnota - a já s ní na evropské půdě mám zásadní problém, Britské listy naštěstí mnou akceptovatelnou hranici příliš nepřekračují) a že zdravý rozum si vybere sám (další anglosaská hodnota, mezi jiným i díky ní jsou podle mého názoru anglosaské země tak stabilní).

Snáším i Kotrbu, dokonce i Neorala, i když si o nich myslím své (a třeba stále jsem spíše pro americkou základnu v ČR než proti ní).

Jsem rád, že mohu ve spoustě výkřiků do tmy, které se v Britských listech ozývají, prezentovat plnou šíři svých názorů, což normální česká média neumožňují.

Nemyslím, že Britské listy jsou lepší než běžná česká média po všech stránkách, ale rozhodně umožňují svobodnou debatu, která sice (a přirozeně) často nemá žádný efekt, ale podstatné je to, že lidé řekli, co si myslí... byť jsou to často podle mého názoru úplné hlouposti.

Jen svobodnou debatou lze přejít od minulých čtyřiceti let k budoucnosti, k sofistikovaným a kultivovaným Vítům, Kotrbům, Neoralům atd., ke kulturní společnosti a rovnováze. Zatím to musí nějakou dobu hnisat. Bohužel v běžných médiích to nehnisá, nýbrž hnije... bez otevření rány a naděje v její zhojení.

Jedním z důvodů, proč píši do Britských listů, je ten, že nechci, aby v tomto procesu hnisání čili hojení chybělo to, co osobně považuji za léky... a Vy, pane Šuto, byste se k tomu mohl postavit podobně.