Dále je podivuhodné, že pan Seemann disertuje o Wagnerovi, aniž by mohl čtenářům vysvětlit stěžejní význam, který měla pro Hitlera Wagnerova opera "Rienzi" . Hitler se považoval za novodobé ztělesnění Rienziho - římského tribuna a zástupce lidu. Odtud jeho zájem.

Pro argumentaci pana Seemanna je poukaz na Wagnerovu spoupráci s osobami židovského původu spíše kontraproduktivní. Brigitte Hamman ve své knize Hitlers Wien, dílo je referencí při studiu Hitlerových mladých let, uvádí, že z osmi repertorizovaných osob s kterými se Hitler ve Vídni pravidelně po určitý čas stýkal, bylo šest židovského původu, z toho dvě osoby byly nábožensky praktikující. Rámař obrazů Jacob Altenberg, odebíral od Hitlera po dva roky jeho sotva prodejné pohlednice a držel jej tak nad vodou.

Na mne působí Wagnerovo dílo, snad s výjimkou Bludného Holand'ana a Wesendonck-Lieder, jako prorocké zhudebnění (Vorvertonung) holokaustu. Celý ten příšerný Wagnerův germánský mumraj byl po druhé světové válce, a to z velmi dobrých důvodů, zakázán. Wagnerova hypnotisující hudba je, dnes jako včera, nebezpečná, nebotˇ se výtečně hodí k demagogickým interpretacím.

V procesu znovunabytí národního sebevědomí německých elit po jimi rozpoutané a také prohrané druhé světové válce, měla hudba Richarda Wagnera naprosto nedocenitelný význam. Což se o hudbě Johana Sebastiana Bacha, hudbě Beethovenově, Mozartově, Mahlerově či dokonce Brucknerově říci nedá. Odtud také ten každoroční tanec sv. Víta v Bayreuthu: z vděčnosti!

Masaryk má pravdu: od Němců se Češi mohou mnohému učit.