Pokud jde o mořeplavbu, pak ignorováním možnosti využít Archimédova zákona musely padnout za oběť nejen cedry libanonské. Ještě v honosně deklarovaném novověku se hodně dlouho stavěly lodi výlučně ze dřeva. --- A pokud jde o létání, teprve letos (v roce 2007) jsme vzpomínali stoletého jubilea nesmělých začátků letectví. Již existují projekty na letadla o závratné nosnosti 1 000 tun! Nehledě na kosmické lety. --- Jen něco málo víc jak sto let nás přitom dělí od doby, kdy věhlasný fyzik Ernst Mach odmítal atomovou teorii jako fikci, protože atomy nejsou vidět. Ještě za jeho života (roku 1897) byl objeven jako první částice tehdy ještě neznámé struktury atomu elektron. Pokud jde o chemické složení nebeských objektů, stačí připomenout jedinečné poselství Fraunhoferových čar (r. 1814).

Na jedné straně tu máme svéráznou nedůvěru k možnostem poznávání a využívání reality, na straně druhé se až příliš často necháváme unášet představami možného tajemna či neznáma, pokud možno v ritualizované podobě. Čím je údaj nepochopitelnější, tím nejednou lépe. Přidá-li se k tomu vzdálený čas nebo místo (nejlépe obojí v jednom balení), jako by tím jen mohla dále růst tajemnost takto předávaných sdělení. Kupodivu jako kdyby už bylo výchozím doporučením, že informace je přímo neověřitelná. Samozřejmě že tu nemalou roli hraje uplatněný -- nejednou značně sugestivní -- jazyk. A rovněž tak prostředí, v němž se něco předkládá k věření. Nebo deklarovaná důvěryhodnost instituce, která zprávu či příběh prezentuje. Nejlépe pak bude, je-li možno odvolat se navíc působivými obrazy na emoce.

Pod záhlavím "Mýty a fakta historie" -- s podtitulem "Zázraky Ježíše Krista" -- natočila BBC roku 2005 třídílný "dokumentární cyklus", který teď převzala pro tři nedělní dopoledne také ČT. Divák a posluchač má získat dojem, že bude konfrontován nejen s "mýty", ale také s "fakty"; a že získá důvěryhodné informace o možnosti biblických zázraků, jak o nich máme zprávy z evangelií. Těm faktům máme přijít na chuť prostřednictvím iluzionisty Brocka Gilla, který se jím má doslova "podívat na zoubek" svými smělými výkony na místě samém, tj. třeba na Genezaretském jezeře nebo v Káně galilejské. To cituji podle druhé části cyklu, jejichž některých dominant si chci všimnout podrobněji.

Nepřehlédnutelně a opakovaně je v té druhé části citováno, jaké technické zázemí je v 21. století nezbytné, aby mohla vzniknout na obrazovce iluze rozbouřených mořských vln. Příběh Ježíšem utišené mořské bouře uvádějí všichni tři synoptičtí evangelisté; Mk 4:35-41, Mt 8:23-27, L 8:22-25. Kdo seděl u obrazovky, marně čekal na nějaká další k Ježíšovi vztažená fakta; až na konstatování, že předvídat ukončení bouře na tamním jezeře se reálně vymyká přijatelné pravděpodobnosti takový okamžik stanovit. Obdobně to dopadlo se scénou přeměny vody ve víno. Iluzionista ovšemže neopakoval "zázračně" Ježíšův výkon z Janova evangelia (J 2:1-11) s šesti velkými nádobami. Nechal protékat svou pěstí vodu, která pak -- zbarvená do červena -- stékala do nastavené číše. Dal ochutnat okolostojícím, jejichž výpovědi byly spíše "neslané", měli-li říci, zda jim ta tekutina chutná jako víno. (Viz J 2:10!)

Zvlášť působivé zřejmě mělo být v dané relaci vymítání "zlých duchů". To je doloženo opět všemi třemi synoptickými evangelii: Mk 5:1-20, Mt 8:28-34 a L 8:26-39. Přímý televizní komentář sděloval, že "posedlý zlými duchy" "možná byl v zajetí zlých sil". Lekce ze svérázného psychofyzického dualismu pokračovala dalším zarážejícím sdělením, že "se Ježíš vydal všanc nečistým silám". Bylo zdůrazněno, že božský mandát Ježíše jako exorcisty byl dán tím, že nežádal Boha jako přímluvce o pomoc, nýbrž že "vyzval ducha přímo". V odborném intermezzu zaznělo jen to, že kdyby byl pomatený schizofrenikem, nebylo by bývalo možné jej léčit hypnoticky. Pak se opět ozvaly evangelijně uplatněné výrazy jako "zlý duch" nebo dokonce "démon"; včetně citace z evangelií, že ti "démoni" získali možnost úniku z Ježíšova dosahu vtělením do stáda prasat, která nato našla útočiště utopením v blízkém jezeře. Věcné posouzení tohoto obrazného líčení poskytnuto nebylo.

Nic ve zlém, ale v této polopatistické doslovnosti zůstalo BBC na úrovní vnímání reality kdesi na počátku našeho letopočtu! Na obrazovce zůstal osiřele jen filmový kuse zpracovaný mýtus, nekonfrontovaný ani s možným biblickým zázemím, ani s požadavky na racionálně exaktní výklad jak duševních procesů, tak potenciálně sugerovaného zázračna. Samozřejmě že automaticky stačí inzerovat nějaké otazníky kolem Ježíšova života a jeho odkazu, a o komerčním úspěchu nemusí být pochybnosti. Pokud iluzionista Gill je věřícím křesťanem, jak to o sobě tvrdí, zvolil k prohloubení své víry přesně tu cestu, před níž evangelijní Ježíš nejednou varoval --- demonstrování problematických jevů místo mnohem sugestivnějšího poselství náročné lásky k bližním, mezi něž patří i nepřátelé...

Pokud má ČT za to, že má smysl relace uvedeného typu prezentovat v ČR, měl by jim předcházet zasvěcený úvod a závěr odborníka. Ne vždycky postačí spolehnout se na zavedenou značku nebo "chytlavý" námět. I kdyby šlo o produkci proslulé BBC. Ne vždy je "dokumentem", co je pod takovou charakteristikou inzerováno. Má-li někdo plnou hlavu mýtů, možná navazující fakta jsou vesměs postradatelná. A bylo iluzí, že dojde na nějaké závažné konfrontace s fakty, je-li ve hře jen "hra na jako". Iluzionista není automaticky zároveň vnímavým biblistou.