Před časem, při změně času, uváděli v televizi vždy jednoho soukromého pekaře, který vysvětloval diváků zhoubný vliv změny času na člověka. S rukama od těsta a s tváří od mouky, vysvětloval pomocí nějaké léčitelské terminologie škodlivost změny času na psychiku a biologii lidského organizmu.

Bylo to dost směšné, jak zamoučený pekařský živnostník argumentuje pomocí jakési biotroniky či nějakého šarlatánství. Lidé se pekaři smáli a druhý den, dobře vyspaní, si o tom s pobavením vyprávěli ve svých zaměstnáních při nezbytné ranní kancelářské kávě. Jim se přece letní čas hodí. Ráno je přece již světlo a odpoledne se dostanou dříve ze zaměstnání. A člověk snadno stihne i ranní snídani s čerstvými rohlíky. Od toho soukromého pekaře co má pekárnu za rohem.

Pekař již v televizi asi nevystupuje a my musíme polopečené rohlíky ohřívat v mikrovlnce. Ostatně jeho rohlíky byly stejně dražší, než pečivo ze supermarketu. Živnostník se možná dal na léčitelství nebo na hvězdopravectví. To víte, je nezaměstnanost, jako před válkou, tak si člověk nemůže příliš vybírat, co bude dělat. Jistě je pro bývalého pekaře lepší vykládat lidem hlouposti z karet či nesmysly z hvězd, než si jim stěžovat na časné ranní vstávání, o kterém stejně nemají ani páru.

Rohlíky totiž nevznikají nějakým kouzlem v regálu supermarketu, ale musí se vyrábět. Zadělání těsta a pečení vyžaduje svůj čas. Je nutné vstávat velmi brzy ráno, aby dobře vyspaní a velmi důtkliví zákazníci s polopečeným mozkem dostali své zvláště dobře vypečené rohlíčky a přečetli si novinách svoji astrologickou předpověď na nový den.

Možná se tam jednou dočtou o konjunkci hlouposti s nadutostí, kterou ohrožuje zatmění slunce v nadhlavníku.