Na to, že lidé hledají už dlouho místa v zahraničí, jsem upozorňoval v BL pod titulem 'Někteří Češi se stěhují, někteří cizinci také, ti ale do ČR, aneb Protesty jsou zbytečné, integrace za to nutná'. Oni chtějí alespoň na čas pracovat tam, kde vydělávají víc než doma. Nemluvil jsem v tom článku o globalizaci, myslel jsem, že to nebylo nutné, protože jsem se zmínil nejen o Indiánech, kteří se setkali ve své zemi s bělochy, ale také o Polácích , kteří se stěhovali do v Porúří, když asi to slovo globalizace ani v jiné souvislosti ještě neexistovalo.

Proto také myslím, že to, že v Blansku pracují a nepracují Mongolové, má jen nepřímo něco co společného s globalizací a daleko víc s tím, že české firmy hledají v Mongolsku levné pracovníky. Mohly by to asi dělat taky v jiných státech tohoto světa, které by byly českým hranicím blíže. Dokonce jsem ale chtěl naznačit, že příjezd těch cizinců nemá jen něco společného s tím, že jsou žádáni, ale hlavně s tím, že hledají možnost dobře placené práce nebo jen politickou ochranu.

Když tohle a k tomu také existující formu globalizace práce vezmeme na vědomí, musíme se ptát, co by se dalo v takové situaci dělat. K otázce podpory či minimalizace globalizace ještě dojdu, ale o ty mi, jak jsem už naznačil, původně nešlo. Chtěl jsem místo toho ukázat na to, že by se mělo myslet na to, že nejlepší by bylo, kdyby imigranti, kteří chtějí zůstat v zemi, se sami chtěli integrovat do společnosti a ta společnost jim k integraci pomáhala. Očekával jsem, že se někdo zeptá: «A jak ?», Zjistil jsem ale, že jsem se stal podle pana Hály podporovatelem globalizace.

Na tu otázku je jen jedna odpověď. Lidé zvenku, kteří by chtěli v nějaké zemi EU pracovat, a kteří by na to dostali smlouvu, by měli po dobu prvních pěti let pobytu v EU mít jen neustále prodlužovaný krátkodobý kontrakt, do té doby, než se naučí místní jazyk. (To ale v současnosti nejde, protože podle zákona EU má se pro zaměstnance po třech letech krátkodobé, několikrát prodloužené zaměstnání automaticky mění v zaměstnání trvalé, pozn. red.)

A členům rodiny by mělo být povolen příchod jen potud, pokud by alespoň lidé starší 14 let také měli zkoušku z místního jazyka. To, aby nedošlo k mýlce, by mělo platit nejen pro zaměstnance z Mongolska a z Afriky, ale také pro manažery z Japonska a ze Spojených států amerických. A na to, co by se potom například ještě by mohlo dělat, jsem ukázal v poznámce 'Co s cizincem, který už není cizinec'...

Tolik k mému vlastnímu tématu v té poznámce, kterou pan Hála komentoval, ale také krátce ještě něco k té jím zmíněné globalizaci. Jasně jsem stoupencem globalizace, když jde například o lidská práva. A proto bychom, když mluvíme o globalizaci, měli být opatrní. Hála ale asi myslel jen na ekonomickou globalizaci. Že je tahle globalizace velice problematická věc, který ekonom by to nevěděl?

Musím ale přiznat, že ekonomové o tom většinou nemluví. Oni to vědí, nebo by to alespoň měli vědět, ale... Vy také víte, že ekonomové jsou placeni, a mnozí ne špatně...

Tržní hospodářství bylo vždycky hlavně prospěšné pro ty státy, které už byly silné. A v těch státech zase hlavně pro ty firmy, rodiny a individua, kteří taky byli silní. V případě států můžete například klidně pomyslet na Anglii. Jiné státy se staly silnými právě proto, když se nepodílely na tržním hospodářství, ne, když šlo o dovoz. Japonsko získalo tak silný hospodářský vliv právě v době, kdy v dovozu neuplatňovalo volné tržní hospodářství. A silně při tom vyváželo... Když toto víte, tak víte taky, že ekonomická globalizace je už dnes problémem a stane se ještě větším problémem. K tomu přijde, že ve globalizovaném světě jsou since možnosti finančního sektoru mnohem větší než kdy dříve, ale s tím jde také ruku v ruce celosvětové riziko. Že to vím, to by pan Hála nemohl vědět, kdyby se ale podíval v BL na 'Příliš mnoho peněz, aneb Nebezpečí globalizace dnes', tak by to mohl možná tušit, alespoň trochu.