Všimněme si alespoň několika autorových nepravd nebo vyložených plochostí. Píše třeba o Masarykovi: "Jeho odborná publikační činnost se povětšinou omezovala na prostředkování jiných autorů." Za prvé: co je na tom špatného, když někdo dobře prostředkuje cizí filosofy, spisovatele, básníky? Masaryk uměl velmi dobře zprostředkovávat tvůrčí autory, s přehledem a kongeniálně: většinou dokázal jasně vystihnout podstatu toho kterého tvůrčího vzmachu, málo kdy napsal něco nepravdivého. Vždy však do popisovaných autorů dokázal zabudovat svůj názor. Za druhé: Masaryk psal i čistě vlastní díla, například spis Moderní člověk a náboženství, takže dehonestující výše zmíněná věta je nepravdivá. Součástí jeho dobového stylu bylo vyrovnávat se s množstvím různých jiných autorů, takže z přečteného může povrchní čtenář získat dojem pouhého zprostředkovávání jiných názorů. Ale opakuji: Masarykův názor byl v textu vždy přítomen, i když někdy jen náznakem a mezi řádky. I žurnalistický popularizátor by se měl naučit pečlivě číst texty, aby o nich mohl podat kvalifikované posudky.

Podívejme se na další část citátu z nepěkného článku: "Složitá osobnost pozdějšího prezidenta Osvoboditele zahrnovala rovněž svérázné snílkovství, které bylo kultivováno důkladnou znalostí Platóna..." Nijak blíže autor nedoloží Masarykovo údajné snílkovsktví. Masaryk totiž žádným snílkem nebyl. Byl to realista, který se dokázal s konkrétní realitou vždy přiměřeně vypořádat a reagovat na nastalou situaci svým typicky opravdovým, bytostně nesnílkovským způsobem.

Autor si asi spletl Masarykovu schopnost vycházet vstříc básnické imaginaci s domnělým snílkovstvím. Taková imaginace dokáže někdy mnohem lépe ozřejmit pravdu, než třeba scholasticky rozbujelý racionalismus, který se však dokáže tvářit, že si počíná velmi rozumně. A právě tohoto si byl Masaryk vědom, a proto dokázal obhajovat i básníky s jejich často výstižnou obrazotvorností, s níž lze spět k pravdě. Proto se mu líbil Platón, který také v sobě dokázal obě lidské schopnosti, čistě rozumovou a imaginativní, úspěšně spojovat a nepropadat nějaké zasněnosti. Masaryk dokázal využívat také intuice, s níž většinou správně vhlédal do situace i do výkladu děl jednotlivých myslitelů a spisovatelů. U dobrého filosofa se intuice a rozum nevylučují a Masaryk takovým kultivovaným filosofem byl, aniž by upadal do nějakého jednostranného intuitivismu nebo racionalismu; jeho racionalismus byl "mírný", jak sám říkal.

Takto by bylo možno ještě chvíli pokračovat, všímat si nepřesností či nejapností nebo nešikovných formulací Kopeckého článku. Hovoří zde bez důkazu dokonce o "určitých asociálních sklonech TGM" a pasuje se tak do role jakéhosi velmi "sociálního" a moralizujícího člověka. Cílem je alespoň trochu pošpinit u neprozřelých a neznalých myslí našeho prvního prezidenta a významného čekého myslitele, kterému se podstatným dílem své aktivity podařilo obnovit naši státnost. Autor by zatím měl více studovat než psát, pak by si sám pro sebe zjistil, jak to vlastně bylo na brněnském gymnáziu, že Masaryk byl nejen v právu, když vystoupil proti řediteli, ale projevil už tam nevšední odvahu. Tato odvaha ho pak doprovázela celý jeho další život..., kdy šel za pravdou třeba i proti proudu.