Tato smlouva byla otevřena k podpisu v červenci 1968 a je v platnosti od března 1970. V určitém smyslu jde o bilaterální dohodu -- jedná se o ujednání mezi mocnostmi vlastnícími jaderné zbraně a ostatními státy, které je nemají. Opírá se o tři pilíře:

• nešířit jaderné zbraně,
• zlikvidovat jaderné zbraně,
• právo na mírové využití jaderné energie.

Do roku 2006 se spolu s oficiálními jadernými mocnostmi (ČLR, Francie, Rusko, USA a Velká Británie) stalo smluvními stranami 189 států. Mezi země, které smlouvu nepodepsaly, patří i neoficiální jaderné státy (Indie, Pákistán a Izrael).

Podle analýzy, kterou pro Bulletin atomových vědců zpracovali Robert Norris a Hans Kristensen, vlastnilo v polovině letošního roku devět států přibližně 27 tisíc jaderných náloží. Z nich 97 % patřilo USA a Rusku. Tento arzenál byl jen částí toho, co existovalo na konci studené války -- v roce 1986 počet jaderných náloží převyšoval 70 tisíc. Od roku 1945 bylo podle těchto autorů vyrobeno více než 128 tisíc jaderných náloží, z toho 55 % v USA a 43 % v SSSR či Rusku. V případě tzv. neoficiálních jaderných států není jasné, zda jsou jejich jaderné nálože v operačním stavu a zda se jedná o strategické či taktické zbraně -- odhad jejich množství se provádí pomocí propočtu dostupného štěpného materiálu. To je případ i KLDR, u níž se odhaduje, že by mohla mít osm jaderných náloží. Tabulka ukazuje počet jaderných testů oficiálních i neoficiálních jaderných států.

Pokusy odradit KLDR od jejího jaderného programu sahají do 90. let minulého století. Tehdy americký prezident Bill Clinton podporoval přímá jednání Washingtonu a Pchjongjangu. Dohoda z roku 1994 vyústila v zastavení činnosti severokorejských jaderných reaktorů schopných produkovat plutonium pro jaderné nálože, a to výměnou za výstavbu elektrárny s reaktory na lehkou vodu, které plutonium neprodukují. Příchod George Bushe do Bílého domu ale znamenal změnu. KLDR byla vyhlášena za "darebácký stát" na ose zla a irácká válka byla signálem, jak by se s takovými zeměmi mohlo zacházet. Byla zastavena práce na nových reaktorech, ale i další pomoc a spolupráce. A byla to právě KLDR, která v roce 2003 jako jediný stát oznámila odstoupení od NPT. Nová eskalace napětí byla nastartována.

V roce 2003 zahájená šestistranná jednání (Severní a Jižní Korea, USA, Čína, Rusko a Japonsko) o severokorejském jaderném programu KLDR nikdy neuspokojila: Pchjongjang vždy požadoval přímá jednání s Washingtonem, směřující k dohodě o neútočení. Zkušenost s intervencí v Iráku, kdy Spojené státy nedbaly názorů a zájmů ani tak výrazných spojenců, jako je Francie či Německo, a s odstoupení USA od smlouvy o omezení protiraketové obrany, utvrdily Severní Koreu ještě více v jejích požadavcích. Následovaly nové testy raket-nosičů, přičemž některé nové severokorejské rakety mohou údajně doletět na Aljašku. A Spojené státy letos oznámily, že právě na Aljašce zprovoznily první rakety-lapače svého nového systému protiraketové obrany.

Mnozí experti tvrdí, že KLDR má ještě daleko k výrobě nukleární nálože, která by se dala vměstnat do hlavice rakety, a k výrobě použitelných raket, jež by měly charakteristiku "mezikontinentální". Je ale jisté, že vývoj zbraní se v KLDR sám od sebe nezastaví. Přitom sankce či embarga narazí vždy na jednu bariéru: představa, že by Čína zastavila pomoc a spolupráci s KLDR, je málo pravděpodobná. Nabízí se jiná zkušenost - Libye.

Přes všechna negativa spojená s invazí USA do Iráku lze nalézt jedno pozitivum: v návaznosti na svržení Saddáma Husajna oznámila vláda Muammara Kaddáfího, že ukončuje práce na vývoji zbraní hromadného ničení. Následovaly dohody o kontrole likvidace zařízení na výrobu těchto zbraní a navázání diplomatických styků mezi Libyí a USA i Velkou Británií. Protože nelze předpokládat, že se KLDR nechá odradit výhružkami, jediným řešením se zdají přímá jednání mezi Washingtonem a Pchjongjangem, jak to doporučoval například John Kerry, demokratický kandidát na funkci prezidenta USA.

počty testů jaderných zbraní, 1945 - 2006

* Podle definice nukleárního testu ze Smlouvy o zákazů jaderných pokusů se souběžné výbuchy pokládají za jeden test. Ovšem 11. května 1998 provedla Indie souběžně tři exploze a 13. května téhož roku dvě, následně 28. května 1998 Pákistán provedl pět souběžných výbuchů.

Pramen: Arms Control Association (doplněno)

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom