Evropští plánovači dopravy sní o ulicích bez předpisů kromě onoho známého pravidla pravé ruky, která "má přednost v jízdě". Chtějí řidiče a chodce ovlivňovat svobodnou a humánní cestou, prostřednictvím přátelských gest, kývnutí hlavy a kontaktu očí, bez obtěžování zákazy, omezeními a výstražnými značkami.

Německý specialista Michael Schreckenberg z university Duisburg ale myslí, že to by bylo "něco" jen pro malé vesnice. 

Podporovatelé tohoto přístupu ale ukazují na rozsáhlý pokus v nizozemském městě Drachten, které má 45 000 obyvatel. Kde po třech letech z původních 18 křižovatek z semafory existují už jen dvě, protože u ostatních zavedli kruhové objezdy, a kde už víc než polovina dopravných značek byla dána do odpadu. V Drachtenu ale platí základní rychlost 30 km/h. "Odmítáme každou formu legislativy," , tvrdil kdysi ruský aristokrat a "otec anarchismu" Michail Bakunin. Car jej vykázal na Sibiř. Znalci z Argentiny a ze Spojených států navštívili Drachten a také v Londýně měli zájem o nový způsob soužití mezi automobilisty a chodci. Model se zkouší i v Kensingtonu. Utopie už se stala realitou v Makkingu, v holandské provincii. Jedinou značkou při vjezdu do městečka (1000 obyvatel) je cedule s nápisem "Verkeersbordvrij" "Bez dopravních značek."

V nebezpčí je bezpečnost

"Mnoho pravidel nás zbavuje nejdůležitější věci: schopnosti být ohleduplný. Ztrácíme schopnost společensky zodpovědného chování, " říká holandský dopravní odborník Hans Monderman, jeden z spoluzakladatelů projektu. "Větší množství předpisů znamená, že náš osobní smysl pro odpovědnost se zmenšuje."

Z hlediska psychologie je zajímavé, že údajně automobilisté postřehnou za jízdy jen kolem 30 procent dopravních značek, podél kterých projíždějí. V německých ulicích stojí víc než 20 milionů těch 648 existujících dopravních značek. Myslí se, ze značky navádějí k bezmyšlenkovému jednání. A k rychlejší jízdě.

Kdyby tomu bylo tak, pak by se měla hledat cesta k zvětšení nejistoty. Cesta bez pravidel. Cesta, která zvětší ohleduplnost - ze samé opatrnosti. V případě neopatrnosti by tu cestu ani nemusel řidič hledat... Jednou a dost. A kdo by tomu jako řidič, ale také jako chodec nevěřil, ať to zkusí. Třeba v Praze.

podorbnosti Spiegel.de ZDEZDE