Jediná (!) věcná reakce, kterou jsem dostal, byl delší email (vč. příloh zveřejněných před časem na Neviditelném psu) od pana Jaroslava Teplého:

Vážený pane Gřeši,

píšete ve svém článku, že Česko čeká na osobnost, která imponuje.

Pokusím se Vám nabídnout jedno z možných vysvětlení, proč je bída o opravdové osobnosti. Začalo to za války. Němci se rozhodli, že nás jako národ zlikvidují (1/3 poněmčit, 1/3 vyvraždit a 1/3 vyvézt někam na Sibiř). Proto se orientovali na likvidaci skutečných elit našeho národa, které by byly schopny národu ukázat cestu.

Po komunistickém puči 1948 se rozhodla KSČ "zneškodnit" všechny, kteří by jí mohly být nebezpečni. Zem opustila tehdejší politická elita, pokud se jí to podařilo a neskončila v kriminále nebo ještě hůř. Po ruské invazi 1968 odešlo něco mezi 100 -200 tisíci lidí, mezi nimiž bylo nepochybně slušné procento lidí, kteří by se byli mohli stát tou novou elitou.

To, co zbylo a vládne teď v ČR po trojím pouštění žilou je těžko nazvat elitou, jak se sám o tom uz řadu let přesvědčujete. Je to takový škraloup na životě společnosti, který opět zaručuje, že opravdové domácí osobnosti, nemluvě už o zahraničních českých, se mohou těžko prosazovat....

..... není možné implantovat moderní a účinný hospodářský systém na politickou strukturu, která v mnohém ohledu připomíná režim českého království v 18. století. Mimoto, řešení hospodářských problémů nesmí být brzděno takzvanými "ideologickými principy". Nesmějí být kladeny podmínky, že systém musí být kapitalistický (systém založený na vzpomínkách) nebo socialistický (systém založený na přáních); nezamýšlíme vytvořit nový model socialismu, který by "ohromil" celý svět, stejně tak je třeba nechat na pokoji klasiky všeho druhu s jejich theoriemi. Jedinou podmínkou je, že budoucí řešení musí být realistické a musí dosáhnout skutečného zásadního obratu v národním hospodářství. Zkrátka, je potřeba se z toho nějak dostat.