Protiallendovská argumentace pana Mlejnka jr. a dalších je postavena na jednoduché tezi, nemá cenu si nalhávat opak: svrhnout demokraticky zvolenou vládu je legitimní, pokud je to vláda radikálně levicová, prosazuje precedens sociálních reforem a nezaručuje dostatečnou dynamiku ekonomického rozvoje(je jedno, že nerovnoměrného), krytí zahraničních investic a vůbec narušuje posvátnost tržních principů.

Taková vláda, podle obecného mínění většinové české žurnalistiky, už v podstatě nemůže být demokratická, jistě vyvolá odpor "zdravých sil ve společnosti" a dříve či později, ale spíše dříve, sklouzne do diktatury komunismu, čemuž je třeba zabránit za každou cenu. Diktátor-osvoboditel se pak v průběhu let nějak legitimizuje, oběti jeho režimu se promíchají s pachateli a zrelativizují s odkazem na bestialitu režimů v Africe, Rudých Khmerů aj., či v nějakém povrchním srovnání s minulostí.

O co tady jde, bezděky prozrazuje i článek Pavla Kohouta, donedávna ekonomického poradce České pojišťovny, dnes ministra financí: "Liberální diktátor" (MfDnes, 12. prosince, s.A10).

Zase ta poetika vybraného názvu! Hned v úvodu je čtenáři naléhavě položena obligátní otázka, zda "nezachránil (Pinochet) Chile ještě před krvavější diktaturou" aby pak autor pokračoval skrytou hrozbu "neboť nevíme, jak by Chile vypadalo bez Pinocheta". Kohout se sice nevyhýbá označení diktátor, ale jen proto, protože toto spojení není pro něj jakkoli pejorativní. Až typicky neřeší problém legitimity, legálnosti nebo snad demokracie, ale diktaturu odmítá z ryze ekonomických důvodů:"ekonomicky úspěšné diktatury jsou velmi vzácným jevem". Za div ne levicového diktátora považuje i Hitlera, neboť přece znárodňoval...V tom si však Kohout naběhl na vidle, "Chicago boys" s jejich neoliberálním programem se v maximální míře dařilo, vedle Chile, právě v autoritářských režimech Jižní Asie.

Pro vyjasnění diskuze je třeba věci nazývat pravými jmény, a tudíž se dotčených obhájců Pinochetových reforem zeptat, jakou demokracii a jakou diktaturu zde mají vlastně na mysli. Zda plně se rozvíjející občanskou společnost s demokratickou kontrolou trhu, nebo tržní mechanismy povýšené nad touto kontrolou, popř. společnost znova založenou na nějakém druhu majetkového cenzu?

Včera to byl Allende, dnes se vyhrožuje Chávezovi, jak juvenilně dokázal též pan Mlejnek jr. s odkazem na smrt legitimního chilského prezidenta Allendeho, který se při puči Pinocheta a jeho junty 11. září v nerovném boji sám zastřelil: "tak dopadl Chávez sedmdesátých let-vlastně romanticky".

Témuž Chávezovi, který zatím vyhrál všechny volby a referenda, ustál puč proti své legitimní vládě, ale kterého si zvykáme nazývat diktátorem, neboť se při svých sociálních reformách opovážil sáhnout do soukolí privátních kapitálových zisků. Ano, pane Mlejnku jr., Salvador Allende dopadl hrdinně, na rozdíl od hrdiny generála Pinocheta, který skončil jako senilní defraudant státních peněz vyhýbající se pouhému soudnímu stání odkazem na svou stařeckou demenci. Pravý to hrdina dnešní české žurnalistiky!