Pochopil jsem až dnes, kdy ODS "ukončila" dosavadní -- podle všech účastníků do té doby sice nesmírně tvrdé, ale přece jen slibné -- jednání o smysluplné vládě.

Tomu jednání jsem fandil. Jsem totiž přesvědčen, že v současné situaci by právě taková "velká" koalice měla smysl. Na vládní úrovni by se muselo dojít ke kompromisům, které by se díky zájmu zúčastněných stran také nepochybně podařilo prosadit v parlamentu. Zaručovalo by to rozumný výsledek, přijatelný pro všechny a dokonce pro příští vlády velmi gruntovní odrazový můstek pro realizaci dalších nezbytných reforem. Prosazování žádného jiného (byť sebeúžasnějšího) monoprogramu by se úspěšností obecné podpory takovýmto kompromisním dohodám nemohlo ani vzdáleně přiblížit.

Už to skoro vypadalo, že se dílo podaří. Že "odhalení" pana Dalíka byla jen žvaněním člověka, kteý si s potěšením hraje na důležitého. Bohužel ukázalo se, že slova tohoto pána byla velmi uvážená. Že minivítěz voleb si skutečně dělá z druhé nejsilnějí strany jen legraci a ve vhodné chvíli ji pošle do ...

Jiří Paroubek asi v tom povolebním čase věděl, že ODS je ochotná pro uchopení moci udělat cokoliv. Dnes, poučen tím půlrokem lhaní a podrazů, jsem jeho varování porozuměl.

Doufám jen, že události posledních hodin otevřely oči všem, kdo jsou ochotni myslet.