Občanům této země tedy zbude cca 618,482.000.000 Kč/rok, za které si mohou koupit cokoli.

To cokoli jsou služby a zboží.

Služby s daní 5%, zboží pak s 19% DPH.

Tyto komodity jsou rozděleny tak 1/3 služby a 2/3 zboží.

Tedy 5% z 206,161.000.000 Kč a 19% z 412,321.000.000 Kč, což je 10,308.000.000 + 78,341.000.000 Kč = 88,649.000.000 Kč na DPH.

Stát tedy dostane ročně do všech kapitol rozpočtu od občanů cca 485,950.000.000 Kč + 88,649.000.000 Kč, což je 574,599.000.000 Kč.

Státu se odvádí ještě "jiné dávky a daně" (cla padla ve svém důsledku s EU a i když obchodujeme se státy mimo EU, ale při relativně vyrovnané zahraniční bilanci je tato položka zanedbatelná) -- řekněme tak 50,000.000.000 Kč.

Tedy 575 mld + 50 mld = 625 mld/rok.

Zaokrouhleně.

Z výdělku 1,1 bilionu si stát vezme 625 miliard a hodnota všeho ostatního projde našim pracujícím cestou bytu, hlavy a žaludku do kanálu -- tomu se říká blahobyt, "civilizace" a západní hodnoty života.

Za zbytek musí stát nakoupit tanky, letadla, mýtné brány, olympiády a ostatní "nezbytnosti" -- vlastně jen krámy, které jsou tak nějak na okrasu 21. století.

Dále musí stát zaplatit své nezaměstnané a režijní pracovníky státu (školství, kultura, doprava, armáda, zdravotnictví -- a jak se všechna ta ministerstva jmenují...) -- na to a na důchody dá stát těch 625 miliard. Sem tam k tomu přidá na přání poslanců umělý a vyhřívaný trávník pro fotbal, nějakej ten krucifix pro orlovnu, nebo nasvítí golfový green.

Protože tito pracovníci (současných "služeb státu") dostanou také své mzdy, je díl daní vracen do oběhu, leč v stále menších kruzích.

Stát použije asi 1/3 na neproduktivní investice a údržbu (a obsluhu dluhu státu) a zhruba 2/3 na mzdy svých zaměstnanců. Třetina má hodnotu cca 208 miliard, 2/3 se vrací zpátky (jen jako daň ze mzdy státních zaměstnanců).

Jelikož je zároveň v ČR 2,110.000 důchodců s průměrným důchodem 12 x 7.700 Kč ročně , tak je cca 194,964.000.000 vráceno (solidárně (!)) do oběhu.

Tedy na utrácení zbývá všem lidem česka v běžném roce 619 + 225 miliard (mzdy všech po zdanění) a 195 miliard (výplaty důchodcům) , což je miliard cca 1.039.

Jelikož je v ČR cca 10,000.000 občanů, tak na jednoho je to v průměru 103.900 Kč/rok, měsíčně tedy 8.658 Kč na hlavu k útratě.

Každý obyvatel ČR také dluží na půjčkách všeho druhu zhruba 31.000 Kč, což je asi 30% jeho ročního příjmu. (Děti ovšem příjmy nemají).

Stát má "vnitřní" dluh na úrovni 45% HDP a je tak zadlužen o 50% víc než jeho jeden průměrný občan. (Stát ovšem příjmy má).

Stát má dluh kolem 705 miliard Kč, jeho obyvatelé dluh okolo 310 miliard.

Dohromady je to asi jeden a něco bilionu Kč (1,015 bilionu Kč) -- podobné číslo už jsme někde viděli -- je to suma, kterou občané ČR mají k dispozici pro hypermarkety, realitní kanceláře a kina po celý fiskální rok. Co neutratí musí uložit na mizivý úrok, nebo zdanit. Tak to raději utrácí jak páter Katz blahé paměti. Tím také stoupá základní etalon dneška -- HDP -- kterým se poměřují státy mezi sebou. Takový "Daviscup ekonomického světa" světa 21. století. Někteří hrají, někteří jen sbírají míčky. Na empiru sedí MMF.

Jestliže se opraví jen fasády všech domů, neznamená to, že se v bytech bude lidem bydlet lépe. To svého času zjistili i investoři Ing. arch. Potěmkina.

U měst a obcí je situace velice nepřehledná a nedá se sledovat "on line", neboť majetkové převody (nemovitosti) a prodej akcií probíhají denně a nelze vysledovat jejich pevnou výši v čase. Pravdou je, že někde už zhasli pouliční osvětlení, propustili obecního strážníka a zrušili dopravní obsluhu obce. Pravdou taky je, že někde plánují olympiádu. Všude však nezapomínají na svůj fotbal.

Nebudu proto zahrnovat jejich "hospodaření" a projektování aquaparků do těchto úvah -- v nejhorším se přestěhuji jinam, až neuvidím z okna přes hory odpadků na nové cyklostezky dotované EU a udržované z daní těch co na kolo nemají...

Samuel Dashiell Hammett a Raymond Chander tvrdili, že všechno zlo (korupce) v podstatě pochází z radnic.

Jeden bilion je strašné číslo, ale má svá specifika. Zatímco ze 705 miliard dluhu státu se mohou platit jen úroky (cca 9%) a dál si půjčovat, tak z těch 290 miliard se musí platit nejen úroky (cca 13%), ale i vrátit celý obnos.

Stát tak ročně vyhodí oknem 64 miliard, občan miliard 41.

Bezpracný zisk bank je tak cca 105 miliard ročně, které mohou nabízet k "dalšímu zhodnocení" !!! (platy jejich zaměstnanců jsou pak z poplatků za služby).

Dokud to jde takhle, je to dobré -- jenže ono to jde čím dál hůř.

Těch 105 miliard by mělo být alespoň šesti procenty HDP (pokud banky zpětně investují v česku) -- tedy jeho celková výše by měla být 1,750.000.000.000 Kč.

Jenže ona jeho výše (2005) je dle ČSÚ jen 970,000.000.000 Kč.

Ptáte se, kde "soudruzi z NDR udělali chybu ?" -- nikde -- jen k těm 970 miliardám HDP asi přičetli i 705 miliard dluhu a rázem je výsledek jak má být (i pro EU i pro vládu i pro titulky v novinách) : 970 (HDP) + 705 (dluh) = 1.675 miliard "jako" aktiva státu (vše co se vyrobilo a dá se prodat), oproti 1.015 jako pasiva státu (suma za kterou si můžeme něco koupit) . Kouzelné je, že dluhy občanů jsou aktivem státu viděno prizmatem růstu HDP.

Abychom si to všechno mohli koupit, budeme si muset ještě více půjčit. Anebo to prodat u sousedů.

Víc půjčit si už asi nemůžeme a aby to u solventních sousedů nešlo prodat, zavedla EU kvóty a USA ochranná cla.

Takže jsme v situaci -- co si doma uvaříš, to si také sněz.

Problém je s rozvíráním sociálních nůžek u domorodců -- někteří jsou už přecpaní a některým kručí v břiše, kdo vidí trošku dál, tomu se chce zvracet.

Jen stát má stále hlad.

Vychází z toho 660 miliard do mínusu a tak můžeme klidně spát, protože dluh státu je jen 705 miliard.

Mezi tím co můžeme a tím co je možné, je rozdíl 660 miliard. Těch 660 miliard by pomohlo ve vykoupení obchodů, aby mohly továrny dál vyrábět.

Nebo můžeme těch 660 miliard vyvézt z našich skladů do skladů jiných zemí (pokud se tam ještě vejde). Do některých skladů by se ho vešlo dost -- třeba do skladů třetího světa ...

Na každého obyvatele v ČR takto leží ve skladech hyper, super, a jiných marketů zboží za 66.000 Kč -- jen se jděte podívat. A čeká na "slevu". Anebo na pálení v peci, aby ten zbytek zdražil.

Kilo banánů dovezených přes půl světa stojí stejně jako kilo brambor vykopaných za městem.

Žárovka (xenon) do auta stojí stejně jako hezké dámské kozačky.

Litr mléka skoro stejně jako litr minerálky, ovšem kilo sýra stojí třikrát víc než litr rumu.

14ti denní dovolená v Tunisu stojí stejně jak 30ti denní nájem ve vlastním bytě.

Připadá vám to normální ?

Mě tedy ne.

Něco je asi špatně.

To, co vidí každé malé dítě, nahlédl minulý týden i guvernér Národní banky.

660 -- 705 = -45

Jelikož každoroční deficit rozpočtu je okolo 80 miliard, je zřejmé, že státu peníze nezůstávají, ale chybí.

Chybí těch "virtuálních" 45 miliard (přes všechny účetní machinace a speciální pravidla státních financí) a těch cca 80 miliard v rozpočtu.

To je dohromady 125 miliard, a právě o nich hovořili pánové z renomovaných finančních ústavů.

Ve spořitelnách a bankách mají občané ČR uloženo cca 696 miliard Kč (jelikož jsou započítány i běžné účty), kompilací je to asi 472 miliard dlouhodobě.

Na hlavu to je 69.600 Kč, což je asi 67% ročního příjmu na stejnou (průměrnou) hlavu.

Je naprosto nezřetelné, proč si každá hlava půjčuje třetinu svého ročního příjmu, aby z ní platila nekřesťanské úroky, když může jít do spořitelny a koupit si co potřebuje.

Jelikož peníze v bankách zůstávají a zároveň lidé spotřebovávají úvěr, výslednicí je růst HDP na jedné straně a zároveň založení krize do budoucna. Nehledě na to, že kdyby tam ty peníze nebyly uložené, banky by postrádaly smysl. Neplatí to tak úplně, neboť střadatelé a spotřebitelé půjček nejsou titíž lidé. Platí to jen makroekonomicky.

(Můj syn prodal v nejmenovaném hobby hypermarketu travní sekačku za cca 3.000 Kč na splátky po 90 Kč měsíčně, takže kupující zaplatí v konečném důsledku 4.900 Kč. Za tři roky bude po sekačce veta (kdyby švýcarské hodinky opravdu vydržely 100 let, jak se o nich tvrdí, co by Švýcaři za 20 let vyráběli ...?), a zbude jen člověk bez sekačky a s dluhy.

Vedlejším efektem je ovšem nízká inflace, kterou stát potřebuje, protože jejím zvýšením by neskutečně nabobtnala ta pasiva a byla-li by pár let (zhruba 7 let) 5ti %, zvýšila by deficit státu na úroveň 100% HDP, což se v podstatě rovná státnímu bankrotu.

Státu by pak nezbylo už na nic -- snad tak na vojáky v Kosovu, Iráku a Afghanistánu, +/- olympiáda v posledním tažení...

Guvernér ČNB řekl, že takhle to dál nejde -- ví, že ty dluhy se budou muset platit ve složité době, kdy důchod 7.700 Kč měsíčně se bude konvertovat 30 : 1 k Euro, což je asi 257 Euro pro důchodce, za měsíc.

Mohl by konvertovat třeba v poměru 10 : 1, ale to by všechna výroba byla už na Ukrajině a u nás by zbyly jen vzorně spolupracující státní úřady, nezaměstnaní a důchodci.

Ovšem s důchodem 770 Euro/měsíc. A aby zaplatili veškerou touhu státu po vlastní existenci, tak jim stát sebere na poplatcích 3/5 důchodu hned (on stát už něco vymyslí), a tak jim zbude zase těch 308 Euro -- zkrátka bludný kruh.

Hezká a zvenčí kontrolovatelná by byla třeba daň z rohožky -- když ji máš přede dveřmi zaplatíš daň, nemáš-li ji tam, tak pokutu. Spojená právní kancelář rozvodných závodů a jedné televize má takových nápadů "něúrekom".com .

A ještě se v té době zvednou ceny cca o 15% - což byl úkaz ve všech státech na měnu Euro přistoupivších. Dvě třetiny populace si nebude umět spočítat, kolik co stojí, jen jim bude připadat, že za 20 centů se dá koupit víc než za 20 haléřů -- takže budou za čtrnáct dní na mizině.

S Eury v hrsti si budou někteří připadat jako zájezd JZD před 30ti lety v Tuzexu.

Tak tedy důchodce bude mít 257 Euro na měsíc, což je 9 Euro na den. (Anebo něco mezi 257 a 770 Euro, jenže v tom případě by se guvernér Národní banky zastřelil a s ním i polovina exportérů).

Průměrná mzda je v současnosti 19.000 Kč (634 Euro) a kdyby stouply důchody na 770 Euro a měla být zachována relace mezi mzdou a důchodem, tak by musela být průměrná mzda 57.750 Kč (1.925 Euro). Což zhruba odpovídá dnešnímu stavu v eurozóně.

Osmidenní jízdenka na městskou dopravu ve Vídni stojí 25 Euro, hodina parkování pak cca 1 Euro -- stejně jako čtyři rohlíky....

Jednoduchý rozbor moči při zánětu močového měchýře pak v USA stojí 220 USD pro málo pojištěného s platem cca 350 USD týdně (což je lehce podprůměrná mzda většiny nekvalifikovaných).

Údržba hrobu (včetně nájmu) stojí v EU asi 213 Euro za rok .

Vytrhnutí zarostlého chlupu v nose v SRN (včetně dezinfekce) je za 21 Euro, mast hradí pojišťovna -- jste-li pojištěn.

Zatím jsme tak nějak na začátku cesty k státnímu bankrotu a nenajde-li se někdo, kdo neřekne: "Proboha lidi, probuďte se ze snu, že lze mít polovinu věcí na dluh", tak za 6 až 9 let budeme skučet bolestí, obklopeni plazmovými monitory velikosti Rembrantovy "Noční hlídky".

Populisticky nám vláda vysvětluje, že každé zvýšení plateb státu bude "kompenzováno" nějakou úlevou -- nebude, protože kdyby opravdu nula od nuly pošla, nemělo by se cenu se s tím (systémově) srát.

Jestliže se bude platit 20 Kč za recept, nebo 100 Kč u doktora, tak se to nebude nijak kompenzovat. Jestliže energie stoupnou o 14 %, tak se to nebude kompenzovat, jestliže nájmy porostou logaritmicky, tak se to nebude kompenzovat, jestliže začne docházet ropa, tak se to nedá kompenzovat, jestliže na každý igelitový pytlík bude ekologická daň, tak se to nebude kompenzovat, jestliže proděláme na olympiádě, tak se to nebude kompenzovat.

Vláda ví, dobře ví, ale zatím jen pořádá školení pro exekutory (do svých 48 let jsem o nich jen slýchal a četl v Dickensových knihách) -- jak symptomatické pro naši dobu, když se v současnosti ta dramata obden produkují ve všech zprávách televize on-line.

Mám z těch zpráv ambivalentní pocit -- směs soucitu a odsouzení k těm lidem, co si půjčovali. Ale oni chtěli jen žít a trošku se dotknout těch lákadel postmoderního světa -- falešných sobů, řekl bych.

Pro vládu mám jen to odsouzení, protože kvůli pár letům u koryta a pár fotkám pod vlajkami EU zaprodá budoucnost. Kdo dnes zná jména ministrů a úředníků vlád a stran, kteří přivedli státy na buben a lidi "pod most" v běhu historie státu. Nikdo ! (snad jen restituenti jejich činžáků, vil a polností).

Kdyby někdo z těch poslanců, co zvedli včera ruku, měl beznadějně zadlužený vlastní barák, bez možnosti ho vyplatit :

- pokládal by před něj vyhřívaný trávník třetí generace?

- projektoval umělé zavlažování ?

- postavil u vchodu kapličku ?

- na zahrádce uspořádal 10 filmových festivalů za své ?

- přistavěl si k domu muzeum vlastní rodiny ?

- rozšířil garáž, ale zároveň prodal auto pod cenou ?, aby měl co do huby

- postavil by si tenisový kurt ?

- navezl písek na plážový volejbal ?

- uspřádal by závody formule A1 ?

- nacpal by své peníze do grantů, které by kontrolovali jiní ?

- postavil by si u baráku umělé kluziště ?

- a celé to propojil cyklostezkami ?

- nebo rekonstruoval sídlo šlechty, která byla na straně Ferdinanda na Bílé Hoře ?

Asi by to všechno neudělal. A kdyby to udělal, tak není ani hospodář ani vlastenec (netýká se té Bílé Hory).

Rómové by řekli, že ten člověk je "dilinó".

Ale kdyby to přece udělal, tak by se to "dilinó" (v brněnskym hantecu "dilina") dalo klidně přeložit jako poslanec PS ČR.

Pozn. "Dilinó" je v romštině co do významu něco jako "člověk nerozumný".