I doma si každý z nás dělá svůj malý soukromý rozpočet, počítá, co si může a co si nemůže dovolit koupit. Spočítá své nutné výdaje (jídlo, oblečení, boty, nájemné, ceny energií, nějaké to penzijní připojištění a stavební spoření). A pak si spočítá svoje příjmy, co, kdy, kde získá. Může do nich započítat i příjmy mimořádné, to když Vám zrovna zvednou plat.

A pak se počítá: "Mám na novou lednici, kuchyňskou linku, auto, dům?" Pokud částka velmi přesahuje Vaše možnosti, tak si půjčíte od banky na úvěr, splátky započítáte do rozpočtu na příští rok a o to si budete moci koupit v dalším roce méně. Pokud se do výdajového rámce vejdete, je to v pořádku.

Česká republika, náš stát, kde žijeme, je úplně stejnou firmou, či domácností, jako máme jeden každý doma. Ale my, pokud na to nemáme, dluhy neděláme. Nemůžeme si to prostě dovolit, protože by při nesplácení dluhů přišel exekutor, a my bychom přišli o tu lednici, auto, dům?

Tak proč to dělají naši zaměstnanci? Protože ty peníze asi nejsou jejich. Anebo jsou málo zainteresování na jejich získávání? Co jim takhle snížit platy? A odměny dávat podle toho, co udělají pro nás, pro stát?

Stát asi funguje jinak, ale všichni by jsme si měli vystačit s malou násobilkou, se sčítáním a odčítáním a se zdravým rozumem. Nepotřebujete studovat ani management, ani marketing, ani makro či mikroekonomii. Jen používat rozumu, toho je nám třeba.

Vypisuji tedy výběrové řízení na oddlužení České republiky, neboť jak se zdá, moji placení zaměstnanci to za mě neudělají. A nebo, že bych měl změnit svoje zaměstnance? Vždyť jsme je správou státu pověřili teprve nedávno. Ale kapři si rybník také nevypustí!