Teprve po první ruské revoluci v roce 1905 vznikla obdoba parlamentu - Státní duma, která však měla jen minimum pravomocí. Rolníci na vsi i dělníci ve městech, kde buržoazie zakládala se zahraniční pomocí průmyslové podniky, žili v otřesných podmínkách. Dost dobře je to ukázáno na skutečnosti, že tři čtvrtiny Rusů neumělo číst a psát, z neruských národností pak nebyl gramotný skoro nikdo. Když tedy Rusko vstoupilo v roce 1914 do světové války, nebyl v carské armádě mezi odvedenci skoro nikdo gramotný. Car Mikuláš II. to prý komentoval charakteristicky: "Nu což, sláva bohu!"

Ruská armáda samozřejmě nemohla vzhledem k celkové zaostalosti země dlouhodobě obstát ve střetnutí s vyspělými evropskými mocnostmi. Třicet měsíců bojovala s nedostatečným zásobováním, vedena aristokratickými důstojníky, s dosud nevídanými ztrátami, zatímco v zázemí vládl hlad a bída. Kdo ale na těchto událostech skutečně získával byla ruská buržoazie, pro kterou byla válka zdrojem nehorázných příjmů. Carská vláda mezitím prostřednictvím příbuzenských vztahů mezi panovnickými dvory sondovala možnost uzavření separátního míru s Německem, aby tak uvolnila armádu z bojiště pro řešení stávek a nepokojů v zázemí. Vliv buržoazie byl ale v tomto okamžiku již takový, že vznikl plán palácového převratu, kterým měl být odstraněn Mikuláš II., jehož náhradou se měl stát velkokníže Michail, člověk omezeného politického rozhledu, úzce však provázaný na finanční magnáty. K tomu již ale nedošlo.

Koncem února 1917 dosáhla stávková aktivita v Petrohradě maxima. Stávkovalo zde více než 400 tisíc dělníků. V jejich čele stáli bolševici, zatímco členové menševické frakce se stávkových bojů neúčastnili a realizovali se při schůzování, což ovšem vedlo k tomu, že v okamžiku, kdy zástupci dělníků dorazili z ulice do Tauridského paláce, zasedal zde již výkonný výbor sovětu, ovšem složený právě z menševiků a eserů, kteří vycítili možnost k převzetí moci.

Mikuláš II. na vývoj událostí reagoval po svém: Rozpustil Státní dumu a vydal rozkazy k vyslání trestních oddílů do Petrohradu. To povzbudilo buržoazii ve Státní dumě, která založila jako protiváhu sovětu prozatímní výbor Státní dumy a jeho prostřednictvím vydala rozkaz petrohradským jednotkám vrátit zbraně do zbrojnic. Při projevech k vojákům mluvili politici o pokračování ve válce a zachování klidu.To se samozřejmě nesetkalo se zvláštním nadšením, neboť bylo zřejmé, že buržoazii jde jen o čas, než do města dorazí trestní oddíly. Revoluční vojáci tedy vtrhli do sovětu a žádali, aby byl rozkaz prozatímního výboru o návratu k původním pořádkům zrušen. 1.března tak byl vydán známý "Rozkaz č.1", který vedle volby vojenských zástupců do sovětu nařizoval rovněž plnit příkazy Státní dumy jen tehdy, nejsou-li v rozporu s příkazy sovětu. Nicméně menševici a eseři, kteří měli v sovětu převahu, stále zastávali teorii, že po revoluci musí zemi řídit buržoazie a v podstatě se ji rozhodli přenechat moc, ačkoliv ve finále nebylo ani vyjednáno, zda příští státní zřízení bude republika či monarchie. Na základě podmínek, které byli mezi buržoazií, menševiky a esery dojednány tak byla 2.března ustavena prozatímní vláda vedená knížetem Lvovem.

Následujícího dne se trůnu zřekl Mikuláš II., jehož vlak byl na cestě do Petrohradu zadržen vojáky.

Cílem utvořené prozatímní vlády bylo především udržet armádu na frontě a pokračovat ve válce. Zprvu se o tom mnoho nehovořilo, neboť všeobecná nálada byla právě opačná, ale nakonec 20.dubna zveřejnil ministr zahraničí Miljukov v novinách prohlášení, že Rusko setrvává ve válce a to se souhlasem prozatímní vlády. Okamžitě došlo k demonstracím, kde však menševici i eseři uklidňovali situaci a žádali po prozatímní vládě, aby prohlášení zmírnila. Pouze bolševici přijali Leninovu rezoluci, podle které žádosti o zmírňování prohlášení či odvolání jednotlivých osob z vlády jsou jen důsledkem politické naivnosti, neboť pouze převezme-li sovět moc, bude vytvořena taková vláda, která bude podnikat činy v souladu s vůlí lidu. Na základě toho pak bolševici uspořádali v Petrohradě stotisícovou demonstraci, k dalším demonstracím docházelo i jinde. Vláda byla vystrašená, ale menševici i eseři odmítali převzít moc. Buržoazii však nebylo jasné jak situaci řešit a naléhala na ně, aby vyvinuli nějakou činnost. Stalo se tak, že ačkoliv byli dříve proti tomu, vstoupili nyní do společné vlády s buržoazií.

Politika bolševiků byla v tomto okamžiku jasná. Lenin ji načrtl po svém návratu do Ruska v dubnu. Šlo o to, aby buržoazie předala moc sovětům, neboť ačkoliv v nich měli převahu menševici a eseři, mělo se jednat o jasné odtržení se od prozatímní vlády. Ta je přeci zodpovědná za pokračování ve válce, která je nyní vedena v jejím zájmu. Navíc zájmem buržoazie je zbavit se sovětů, které jsou v husté síti po celé zemi, a přisvojit si veškerou moc. O to nebezpečnější je kolísání menševiků a eserů, nicméně v okamžiku, kdy by byla moc v rukou sovětů, ukázala by se záhy jejich prává tvář a museli by se rozhodnout zda budou s lidem nebo proti lidu.

Buržoazie mezitím kalkulovala s tím, že zatáhla-li již menševiky a esery do vlastní prozatímní vlády, nechá si od nich na 1.všeruském sjezdu sovětů, který se sešel 3.června, posvětit pokračování ve válce a zároveň rozpoutá štvavou kampaň proti bolševikům. Šlo zhruba o to, že dohodový spojenci již nějaký čas naléhali, aby Rusko v zájmu ulehčení anglo-francouzským armádám zahájilo ofenzivní operace, a dodávali jim k tomu účelu nové zbraně.

podrobnosti Kerenský v angličtině - Wikipedia ZDE

Buržoazie, kterou v prozatímní vládě reprezentovala strana konstitučních demokratů - kadeti, tedy naplánovala, že dojde k ofenzívě, která v případě úspěchu podpoří její vliv v armádě a případný nezdar bude sveden na bolševiky jako odpůrce války a umožní proti nim pletichařit. To se v podstatě také uskutečnilo, protože ofenzíva ruské armády skončila neúspěchem a kadeti následně vystoupili z vlády.

Stále zmatení menševici a eseři odmítali nést sami odpovědnost a přistoupili na požadavek kadetů zbavit sověty moci a potlačit bolševismus, aby je nějakým způsobem dostali zpět do vlády. V rámci kampaně je rozšířena zpráva, že Lenin je německým špionem, bolševici jsou zatýkáni, u armády je zaveden trest smrti, represe jsou znatelné na každém kroku.

Záhy potom, co buržoazie uchopila moc a menševici a eseři přešli zjevně na jejich stranu, začalo se ve vládních kruzích uvažovat o zavedení vojenské diktatury, přičemž na místo hlavy státu aspiroval generál Kornilov, dosud alespoň jmenovaný vrchním velitelem. 12.srpna jej chtěli předáci buržoazie se souhlasem menševiků a eserů uvést do funkce na "Státní poradě" v Moskvě, kde se sešli zástupci všech majetných vrstev obyvatelstva. Bolševici tento záměr prohlédli a ačkoliv Lenin sám byl v podstatě v ilegalitě, podařilo se jim před lidmi odhalit zákulisí věci a stalo se tak, že došlo k mohutným stávkám, kterých se zúčastnilo čtyři sta tisíc lidí, takže z plánovaného slavnostního uvítání Kornilova sešlo.Nicméně vše pokračovalo dál, když Kornilov seskupil více jak deset divizí pěchoty a jezdectva k útoku na Petrohrad, kde by došlo přímo k fyzické likvidaci vůdců bolševiků a zřejmě obnovení monarchie. Proti pokusu o převrat se však urychleně formují Rudé gardy, takže pokus o státní převrat končí Kornilovovým zatčením.

podrobnosti Kornilovova aféra v angličtině - Wikipedia ZDE

Oproti původnímu záměru přispěl Kornilovův pokus o státní převrat k bolševizaci sovětů po celé zemi. Armáda začala po celých divizích odcházet z fronty, rolníci obsazovali půdu statkářů. Pro bolševiky to znamenalo, že nastal čas řešit situaci revolučně. Lenin se 3. října vrací tajně do Petrohradu. Na zasedání ústředního výboru pak ve svém referátu otevřeně mluví o nutnosti revoluce, posléze je vytvořen vojenský revoluční výbor a připraven plán povstání. Nicméně Zinověv a Kameněv jsou proti revolučnímu řešení a to až do té míry, že v novinách varují vládu před přípravou povstání.

podrobnosti Zinovjev v angličtině - Wikipedia ZDE

Menševici a eseři tak narychlo odkládají 2. všeruský sjezd sovětů na 25. října a důtklivě nakazují svým organizacím, aby si zajistili většinu. Vláda povolává armádu k zajištění klidu.

Ačkoliv je povstání vyzrazeno, je jej nutno provést dřív, než se sejde sjezd sovětů, neboť bolševici se domnívají, že odložení jeho začátku je nepochybně dáno snahou zfalšovat výsledky voleb delegátů ve prospěch menševiků a eserů. Rudé gardy tak začínají v Petrohradě s obsazováním vládních úřadů a osvobozováním politických vězňů 24. října. Na pomoc revoluci přijíždějí námořníci z Kronštadtu, jsou zablokována nádraží pro případ příjezdu jednotek věrných vládě. 25. října pak na signál z křižníku Aurora dojde k obsazení Zimního paláce, kde sídlila prozatímní vláda. 26. října tak Lenin na 2.sjezdu sovětů oznamuje, že moc ve státě přešla do rukou lidu.

Přešla opravdu?