Film Únos byla fikce o únosu českého letadla do tehdy západního Německa pod správou okupační mocnosti USA. Únosu chtěli imperialisté využít pro svoji propagaci amerického způsobu života a vytvořit obraz Československa, ze kterého utíkají lidé na svobodu na Západ. Jenže do případu se vloudila chybička. Díky dobré práci Státní bezpečnosti v letadle nebyli lidé toužící utéci na Západ, ale obyčejní pracující, cestující za prací. A tito lidé nechtěli emigrovat. Přesto byli okupační mocností internováni a československému velvyslanci byl odepřen k nim přístup. Na tyto lidi byl vykován surový nátlak. Na tom všem se podílela americká armáda a CIA. Mlácení našich občanů obstarával německý válečný zločinec a vrah ve službách CIA. Ale všechno bylo marné - čeští občané vytrvali a nakonec se vrátili do socialistické (vlastně tenkráte ještě ne socialistické) vlasti. Imperialisté nezvítězili.

Když jsem ten film viděl před mnoha lety, byl jsem velmi rozhněván. Nevěřil jsem komunistům a film jsem považoval za komunistickou propagandu -- za špinavou propagandu. Já měl v živé paměti jiné americké vojáky. Jako Plzeňák jsem znal americké vojáky jako mladé usměvavé chlapce, kteří nám dětem dávali čokoládu (za šnaps, který jim dal otec v předsíni). Kteří byli obléháni českými děvčaty (taky pro čokoládu) a hlavně určitě milováni všemi našimi občany. Vždyť to byli naši osvoboditelé.

A tato vzpomínka mne doprovází dosud. I když už nejsem naivní chlapec a ledacos jsem četl. Od té doby vím ale, že obyvatelé Vietnamu, Guatemaly a mnoha dalších zemí nemilují americké vojáky tak jako my a naši otcové. O Iráčanech netřeba mluvit. V Iráku Američany nenávidí každé malé dítě. A když jsem slyšel o mučení v Abu Ghraib, tak jsem ochoten uvěřit Kadárovi a Klosovi i to, že mlátili naše lidi, když nechtěli emigrovat do "svobodného" světa a chtěli se vrátit domů.

Ten film je obrazem doby o rozděleném světě. Nesmiřitelně rozděleném. Dobro a zlo. U nás jsme budovali novou beztřídní socialistickou společnost. Nepřítelem pro nás byla kapitalistická vykořisťovatelská společnost vedená Spojenými státy. Amerika byla personifikací všeho špatného a zlého. Wall street a US Army byly nepřítelem. Pro ně byl nepřítelem Sovětský svaz a komunismus. Ten byl nebezpečný, protože se snažil dokázat, že kapitalisty lidé nepotřebují, že si vystačí sami.

V této ideologické válce byl každý prostředek dobrý. I proto byl natočen Únos. A proto byl natočen i druhý film uváděný v ten samý den na ČT2. V něm slavný americký režisér Elia Kazan popisoval osudy chudáků cirkusáků, kteří už nemohli vydržet komunistické jho a rozhodli se emigrovat. Film byl natočen zhruba ve stejnou dobu jako ten náš.

Tato studená propagandistická válka zuřila na obou stranách fronty -- železné opony.

Někdo by si mohl myslet, že s pádem Sovětského svazu a komunismu nastane pohoda, že přestanou věčné hádky. Chyba lávky. Přešli jsme na druhou stranu a propagandistická válka pokračuje neztenčenou mírou. Nepřítel se nezměnil - jen se rozšířil. Dnes nejsou nepřítelem jen komunisté, ale nepřítelem jsou všichni socialisté. Nepřítelem je každý, kdo není ochoten přijmout diktát kapitalistů. Kdo chce pro lidi minimální mzdu a slušné pracovní podmínky. Kdo se brání vyhazovu z práce.

Tato propaganda se na nás valí 24 hodin denně ze všech televizí, radií. Všechny noviny útočí na socialisty. Před volbami neváhají sáhnout ke krajním prostředkům. Politik z druhé strany není soupeř, ale nepřítel. Obvinění představitele socialistů z pedofilie, spojení s organizovaným zločinem, korupce jsou jen malou kapkou. Modrá nenávist se rozlévá po celé zemi. A velká část lidí jí podléhá. Na internetu jsou výzvy k likvidaci socialistů. Je to totální válka. A socialisté se nemohou bránit. Pravicoví redaktoři jim nedají šanci, nebo jejich slova překroutí. Na celé naší mediální scéně není nikdo, kdo by se socialistů zastal, nikdo, kdo by jim dal slovo -- všichni je nenávidí.

Při čtení dnešních novin bychom si mohli připomenout slova našeho komunistického vyslance v OSN, když řekl o případu z únosu: "Desítky a stovky takových Ronau (kde byl internační tábor našich cestujících) připravují a uskutečňují imperialisté ve všech dílech světa. Všechny tyto akce jsou připravované a organizované z jediného centra a všechny mají jeden společný znak. Lež se vydává za pravdu a útlak za svobodu, kdy nejcynističtější pohrdání člověkem se spojuje s humanismem (tady si člověk vzpomene na našeho pana presidenta, který bombardování civilistů považuje za humanitární záležitost). A to všechno se děje proto, aby pod hlavičkou vznešených slov mohli vraždit statisíce lidí, aby mohli odírat kůži z lidí celých národů, aby mohli připravovat další válku". To byla zajímavá slova z dnešního pohledu a válka ve Vietnamu, Afghánistánu, Iráku a jinde to jen potvrzuje. Je hrozné zjistit, že už tenkrát měli komunisté pravdu.

Smutné zjištění je, že pádem komunismu se svět nezměnil -- rozhodně ne k lepšímu.

Dnes vidíme všude stejnou nenávist. Jenom jsme vyměnili imperialisty a válečné štváče z Wallstreetu za socialisty. Komunismus už není, ale nepřítel se vždycky najde. Nepřítelem je každý, kdo chce lepší život pro obyčejné lidi.