V právě uplynulých komunálních volbách jsem si s pětiprocentním pravidlem odbyl osobní zkušenost. Kandidoval jsem jako nestraník za SNK ED do zastupitelstva osmdesátitisícového městského obvodu Ostrava-Poruba. Mým motivem bylo přispět k narušení už několik volebních období trvající společné hegemonie ČSSD a ODS, s jejichž způsobem řízení městského obvodu nesouhlasím. Patřičně jsem to dával najevo i svojí účastí v porubských kauzách (blíže zde ). Jaký tedy byl konečný výsledek SNK ED v Porubě? 4,5 %. To se stává...

Komunální volby jsou všeobecně považovány spíše za souboj osobností a jejich činů než politických ideologií. S velikostí obce to však přestává platit. V metropolích pouze nemnoho obyvatel zná osobně volené kandidáty a mocné strany ve velkých městech také neponechávají agitačně nic náhodě. Na těch radnicích jde přeci o velké peníze. Komunální volby se tak ve městech odehrávají v podobných rysech jako volby parlamentní. Včetně strašáku pětiprocentní hranice, která voliče odrazuje od volby alternativ. Petr Švec v příspěvku "Eurovolby, demokracie a prázdná křesla" uvádí:

"Právě existence pětiprocentní hranice ruku v ruce s tzv. průzkumy veřejného mínění způsobuje klamný dojem, že politické strany zastoupené ve sněmovně mají poměrně vysokou voličskou podporu a reprezentují tak zájmy značné části veřejnosti. Ve skutečnosti je tomu právě naopak. Většina voličů by si přála změnu a volila by raději novou malou politickou stranu. Toto však nakonec neučiní z obavy, že jejich hlas by fakticky propadl, neboť v případě že jimi volená strana se do sněmovny nedostane, bude rozdělen přesně mezi ty strany, které původně vůbec volit nechtěli. Zbývá tak možnost výběru metodou menšího zla, která se však logicky omezuje na zavedené parlamentní strany, z nichž by ovšem za normálních okolností průměrný volič s největší pravděpodobností nevolil právě ani jednu."

Úspěchy nezávislých kandidátů a výrazných obecních osobností ve volbách v menších městech a obcích tuto tezi víceméně potvrzují. Silná osobní zkušenost s kandidáty zbavuje voliče strachu z volby menších, či nezávislých politických uskupení. Voliči větších měst tuto výhodu nemají, proto podléhají skupinovému omylu a reklamnímu vábení. Chtělo by se mi skoro říct, že vylidňování venkova a bujení velkoměst představuje do budoucna problém pro zdravé fungování občanského života v komunitách.

Navrhuji pětiprocentní hranici úplně zrušit, jak v komunálních, tak v parlamentních volbách. Jakékoliv snížení na 4, či 3 procenta považuji pouze za nesystémový mezikrok. Co je demokratického na tom, stanovovat si dle libosti procentuální hranice, při kterých už může být zastoupen určitý názorový proud? Nic. Do parlamentu a zastupitelstev by se tak mělo dostat každé seskupení, které je na základě získaných hlasů schopno naplnit alespoň jeden mandát.

Kritici mohou namítnout, že takto nastavený systém by přál všem populistům. Ani toho bych se příliš neobával. Jednoduše proto, že zkušenosti z domácí i zahraniční politiky ukazují, že populisté se do sněmoven dostávají i přes stanovené procentuální hranice. A pokud si lidé populisty žádají, mají je mít. Hledat nástroje, jak populisty vyloučit z účasti na vládnutí je nedemokratické a samotné vymezování proti údajným populistům je samo o sobě populistické. Teprve korektní politická soutěž má populistu z onoho populismu usvědčit.

Nakonec, nastat přeci může i opačná situace. Do voleného orgánu se může dostat i kovaný odborník, který kvůli svému "nepopulismu" nebyl dříve schopen získat pětiprocentní podporu. Jakkoliv předpokládám, že otěže by i nadále držely zavedené strany, politická scéna by se velmi oživila a zpestřila. Z čehož ovšem plyne i větší nárok na schopnost politiků nacházet širokou shodu a kompromisy. Vzhledem k současným událostem ve vrcholné politice bychom mohli nabýt dojmu, že zde bychom došli ke kameni úrazu "nepětiprocentního" systému. Domnívám se však, že současná neschopnost domluvy politiků je i částečným důsledkem platnosti pětiprocentního pravidla. Nebýt jeho, politikové by si byli vědomi ohrožení, že mohou být mnohem snadněji nahrazeni a byli by tak stimulovaní k domluvě a konstruktivní práci.

Tak jako je v přírodě podstatná biologická různorodost pro fungování složitých potravních řetězců, či v ekonomice funkční množina malých a středních podniků (, které mají podstatně blíže ke zdravé dokonalé konkurenci než zavedené monopoly), tak i dobrá správa věcí veřejných spočívá ve svobodném a různorodém intelektuálním pnutí, které nemá být vylučováno a potlačováno tak, jako to dělá pětiprocentní pravidlo. Napadá mě, proč se vůbec na parlamentní úrovni zabýváme problémy homosexuálů, když jich jsou jenom čtyři procenta?