V České republice, která je parlamentní demokracií, má prezident jinou roli než třeba francouzský prezident, a proto by neměl být podle mého názoru prezidentem člověk s mocenskými choutkami. Víte například, jak se jmenuje německý prezident? Všichni známe německou kancléřku, ale na prezidenta si vzpomene málokdo. A přesně o tom je parlamentní demokracie. Německý prezident, coby osobnost a autorita, má především význam pro Němce, v mezinárodním měřítku je však na prvním místě kancléř(ka). Prezident České republiky má být autorita, která má zasáhnout a rozhodnout v přesně vymezených případech stanovených ústavou, ale není vládcem této země. Krom těchto nečetných politických rozhodnutí by měl vahou své osobnosti upozorňovat na potřebu rozvoje vědy, kultury a prosazování etických hodnot, které u nás stále nevyhrávají nad "lží a nenávistí" a ukazovat na problémy naší společnosti, které zrovna nemusí být atraktivní, nicméně z dlouhodobého hlediska důležité.

Má představa se samozřejmě nemusí shodovat s představou ostatních lidí, nicméně bych uvítala diskuzi na toto téma, na ujasnění si toho, co si pod pojmem prezident České republiky představují občané této země. Na pozici prezidenta/ky České republiky bych uvítala významné osobnosti vědeckého a kulturního života, které sice nemusí být všeobecně známými "celebritami", ale jejichž práce, život a hodnoty ztělesňují to, čeho si velmi vážím. Jenže, kde takové osobnosti vzít a nekrást? Je velmi těžké vymyslet seznam takových lidí. Ovšem víc hlav víc ví. Jsem přesvědčena o tom, že každý zná v rámci své profese osobnost, které si váží a která by požadavky takto náročné funkce splňovala. Jen to chce přemýšlet a nebát se zveřejnit svůj návrh. Ti správní lidé v naší zemi jsou, jen je třeba na ně upozornit. Sama za sebe bych uvedla následující osobnosti, kteří však patří mezi ty nejznámější, ovšem bylo by dobré hledat i mezi těmi "méně známými" (pozn. - neptala jsem se těchto lidí, zda by vůbec byli ochotni přijmout tuto funkci -- jde jen o příkladmý výčet a můj osobní názor):

Doc. RNDr. Helena Ilnerová, DrSc. -- přednáší chronobiologii na Přírodovědecké fakultě UK. V roce 1993 byla zvolena do Akademického sněmu AV ČR. Od roku 1993 pracovala v Akademické radě AV ČR ve funkci místopředsedkyně Akademie. Od března 2001 byla předsedkyní Akademie věd ČR. Je členkou vědecké rady UK a třech jejích fakult, vědecké rady Masarykovy univerzity, FGÚ Akademie věd ČR a členkou Rady Národního muzea. Je též členkou Evropského poradního výboru pro výzkum a Velké poroty pro Descartovu cenu EU za výzkum. Kdo má možnost poslouchat pravidelné rozhovory s paní Ilnerovou na Českém rozhlase 2 v roli "jaktovidiče", ví, že jde o noblesní a inteligentní dámu s velmi širokým rozhledem a bohatými životními zkušenostmi, přičemž její pohled na svět zásadně ovlivnila její vědecká práce, která vyžaduje velmi vytrvalou dřinu, věčný boj o objektivitu, nutnost stálého osobního růstu a sebevzdělávání.

Prof. JUDr. Karel Malý, DrSc - český právní historik, který se věnuje zejména českým a československým právním dějinám. Například v rámci svých vědeckých aktivit propagoval krále Jiřího z Poděbrad a jeho mírové návrhy, které UNESCO zařadilo mezi světová kulturní výročí. V letech 1994 -- 2000 byl rektorem Univerzity Karlovy. Krom toho je vynikající (a náročný) pedagog a charismatický řečník, který velmi obohatil několik generací studentů.

Dr. Jiří Grygar - významný astronom, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a kosmologie a vztahu vědy a víry, za což získal celou řadu ocenění, včetně ocenění od UNESCO (Kalinga 1996).

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. - ředitel Psychiatrického centra Praha a Centra Neuropsychiatrických studií v Praze, Profesor psychiatrie na 3 lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Lékařské fakultě Univerzity P.J. Šafárika v Košicích, Prezident Asociace evropských psychiatrů 2007/2008, President-elect, Evropská federace lékařských akademií.

Michal Horáček - textař, novinář, bookmaker, podnikatel, (nyní) student, člen "klanu" Heyrovských. V letech 1977 až 1989 publikoval v zahraničním tisku: v Austrálii, Velké Británii a zejména v USA, kde získal roku 1982 novinářskou cenu Excellence in Journalism. Pro rok 1984 obdržel stipendium a absolvoval studium na World Press Institute při Macalester College v St.Paul (stát Minnesota). V roce 1983 mu vyšla kniha Království za koně -- první česky psané dějiny dostihového sportu. Kolem roku 1982 začal Michal Horáček svou dráhu textaře. Plodná byla zejména jeho spolupráce s Michaelem Kocábem, především oratorium Odysseus, uváděné Laternou Magikou a napsané v klasické řečtině. Zásadní krok však představovalo navázání spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou.

Petr Fejk - vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor literatura, český jazyk, historie a učitelství. Později ze školství odešel a založil rockový klub Belmondo, jehož byl několik let majitelem i provozovatelem. Po několika měsících bez práce zareagoval na vyhlášený konkurs na ředitele pražské ZOO. Úspěšně jím prošel a stal se nejmladším ředitelem v celé historii pražské zoologické zahrady. Od roku 1997 je ředitelem Zoo Praha.

Jan Petránek - Externí spolupracovník Českého rozhlasu 2 - Praha. Redaktorem Čs. rozhlasu byl už v letech 1951 - 1968, specializovaný na mezinárodní vztahy, kosmonautiku a strategii. Zahraniční korespondent v Indii, Pákistánu, SSSR, Vietnamu a Číně. Pro účast na vysílání Čs. rozhlasu proti sovětské okupaci v srpnu 1968 byl zbaven jakékoliv možnosti pracovat jako novinář. Pracoval plných 18 let jako topič v továrně MITAS v Praze až do listopadu 1989. Chartista. Od roku 1969 až dosud člen skupiny "Šanson věc veřejná", kde pro R. Pellara, M. Jíru, L. Hermanovou, A. Havlíčkovou, J. Faltýnka, M. Balejovou, T. Duchkovou a F. Sychru napsal řadu šansonových textů. Autor mnoha povídek, psaných pro šansonové pořady a samizdat. Od r.1987 autor článků v samizdatových Lidových novinách, po jejich legalizaci jejich redaktor - až do odchodu do penze 1993. Od té doby je "na volné noze".

Pavla Jazairiová roz. Kochová - Narodila se v Munsteru ve Francii. Dětství trávila mezi touto zemí, kde žila její matka, a Československem, u prarodičů. V 16 letech se do Československa vrací natrvalo. O čtyři roky později nastupuje do čs. rozhlasu - zahraničního vysílání pro fr. Afriku, odkud po roce 1968 z politických důvodů odchází. Pracuje jako prodavačka, později jako tlumočnice. Přitom se zajímá o rozvojové země a píše.(nakl. Orbis, později Panorama). Na pozvání bratra ( Holanďana po otci) cestuje, především opakovaně do Afriky. Z manželství s Mufidem Jazairi se jí narodí 2 synové, Nisan r. 1967 a Martin r. 1969. Roku 1990 se vrací do rozhlasu jako redaktorka zpravodajství ze zahraničí. Celkem vydala 7 knih, všechny s tématikou rozvojových zemí: Sahara všedního dne, Setkání v buši, Cesty za Afrikou, Afrikou v protisměru, Izrael a Palestina, Palestina a Izrael, ve spoluautorství s Jiřím Hůlou Egypt, Egypt. Naposledy vyšly dva díly její práce o Indii: V Indii a V severní Indii. Navštívené země: Evropa ( kromě Švédska, Finska, Luxemburska, Moldavie) Blizký východ -- (kromě Saudské Arabie, Jemenu), Rusko, Indie, Pákistán, Severní Korea. Afrika: Severní( Maroko, Alžírsko, Tunisko, Lybie, Egypt) Niger, Nigerie, Kamerun, Burkina Fasso, Mali, Ghana, Togo, Beni,. Jižní Afrika, Zimbabwe, Keňa, Tanzanie.