Zpočátku to byly soutěže ve střelbě a v zálesáckých dovednostech, ale již ve 30. letech se pořádaly turnaje ve fotbalu, volejbalu, nohejbalu a v lehké i těžké atletice, lukostřelba, plavání, veslování, kanoistika. Na řekách se objevily první lodě a kánoe a ve skalách první horolezci (spíše skálolezci). Této době se oficiálně říká doba cowboyská. Rozpustilost a nevázanost amerických kovbojů, ale i jejich gentlemanský přístup k dívkám včetně romantické a věrné lásky za hrob, se věrně kopírovala podle dostupných knih a shlédnutých amerických filmů. Zřejmě již nikdy nikdo nezjistí, proč právě Češi této romantice tolik podlehli.

Trampské osady daly naší republice mnoho vynikajících sportovců, za všechny jmenuji Jindru Maudra, olympionika v zápase řeckořímském, boxera Františka Dvořáka, několikanásobného mistra v boxu Václava Jelínka, fotbalistu Oldu Nejedlého, mistra ve skoku dalekém Jiřího Hofmanna, pólistu Jaroslava Kabátníka, plavce Vondřejce či lyžaře Františka Jirase. Ještě před válkou navazovaly trampské osady styky se zahraničními kluby převážně z Kanady a Austrálie. Za zajímavost také stojí zmínka o největších volejbalových osadách a jejich turnajích, ze kterých se později vytvořily sportovní oddíly -- například Slavoj Braník (původně Torkas) nebo SK Slávia hrající na Libeňském ostrově.

Z trampských osad vzešlo mnoho písničkářů, zpěváků, hudebníků, malířů, spisovatelů, básníků, herců, filmařů i jiných uměleckých řemesel. Kdo by neznal kapely jako je Ztracenka nebo Settleři , kdo by neznal písničkáře Jardu Mottla ( zemřel 31. 3. 1986). Trampská kultura a svébytná tvořivost se rozvíjena v řezbářství, fotografii, kronikářství, časopisectví, specifickém humoru až k tvrdým kanadským žertíkům, v trampském slangu i slavnostní obřadnosti.

Trampové museli neustále bojovat s českou byrokracií a přizpůsobovat se místním katastrálním i občanským poměrům. Například osada Arizona založená 30.října 1921 v Posázaví se neobešla bez obecního schůzování, byla přijatá starostou pod názvem "Filmová společnost" a musela se zavázat, že bude platit poplatek 15 Kč měsíčně, bránit svěřený pozemek proti cizím lidem, nebude bránit pastvě hus a koz a nebude domácím škodit na hospodářství, že povede dozor na lukách a k tomuto účelu dostala od obce korunové pokutové bloky. Společnost musela při každé návštěvě osady zaplatit kauci 500 Kč, která jí byla vždy při odjezdu vrácena. Již tehdy se trampové museli smířit s případnými kontrolami ze strany starosty či místního četníka.

30.léta se nazývají "kanadská doba". Udává se rok 1927. Kromě skautského a osadního života se objevují i další směry woodcraftu. Na tuto skutečnost zareagoval právě průmysl a masově vyráběl vše, co milovníci přírody potřebovali.

Nadšeni však rozhodně nebyli všichni, svobodný tramping se rozhodně nezamlouval politikům. Na jaře r. 1931 byl schválen tzv. Kubátův zákon, který zakazoval vstupovat do lesů (na ochranu majitelů lesů). Samostatné dvojice muže a ženy musely předložit oddací list, jinak následoval trestní postih. V Praze byla na ochranu trampských zájmů založena organizace Trampských obranných výborů (TOV). Trampové se začali sjíždět do Prahy, psát do novin, rozmnožovat a roznášet letáky, soudit se se státem, pořádat demonstrace, až si v r.1935 vybojovali zrušení tohoto zákona.

S trempskou a skautskou tématikou vycházelo mnoho časopisů -- Junák, Skaut, Rodokapsy, Rozruch, Ahoj na neděli, Tramp, Mladý čtenář a později i další. Celá společnost podporovala rozvoj rozumové i emoční inteligence u dětí a mladých lidí. Výchova k samostatnosti a občanské statečnosti byla ještě prioritou. Umí si to dnes ještě někdo alespoň představit?

Trampové bojovali ve všech válkách, od španělské občanské až po 2.světovou, kdy se účastnili domácího i zahraničního odboje, roznášeli letáky, pašovali potraviny, pomáhali lidem hledat úkryty. Po okupované vlasti operovaly tzv. Trampské partyzánské zimní brigády. Kamarádi bojovali na východní i na západní frontě. Mnoho jich padlo nebo zemřelo v koncentračních táborech. Přesto se volně trampovalo i během nacistické okupace.

Historické údaje jsou čerpány z knihy "Dějiny trampingu" od Boba Hurikána, ze starých časopisů skautských a trampských, z vyprávění starých dědů.

Od trampingu k ekologii

Po 2.sv.válce se komunisté těšili, že se trampů zbaví. Stejně jako skautů. Trampové byli pronásledováni, vyháněni z osad i z lesů, mnozí skončili ve vězení nebo v pracovních táborech. Přesto se na přelomu 50. a 60.let znovu trampský život rozhořel naplno. Nádraží, lesy, řeky i skály znovu ožily smíchem a zpěvem trampských osad i trampů samotářů.

Odvážní a smělí lidé se rozhodli čelit politické moci svým vzdorem a ubránili si své právo na toulky přírodou, na osadní život, na svobodu a volnost. Až do konce komunistické totality jezdili za svou touhou po celé republice a roznášeli své volnomyšlenkářství s humorem a nadsázkou. Čelili neustálým kontrolám a honičkám s Veřejnou bezpečností, byla jim kontrolována pošta a byli hlídáni konfidenty STB.

Přesto se na osady i na vandry jezdilo dál. Především osadní život se zaměřil na volejbalové turnaje, jejichž pořádání znali pouze "zasvěcení". Osady daly naší vlasti mnoho vynikajících volejbalových hráčů, především lidé z měst, kteří neměli jinou možnost jezdit do přírody, se volejbalu věnovali naplno a to až do té míry, kdy hráči extraligy rušivě zasáhli do osadního života. Proti vrcholovému sportu byla i komunistická moc bezmocná.

Na přelomu 50. a 60.let se znovu obnovila masovost trampingu. Dokonce se prý zpráva o bránickém nádraží a o vlaku zvaném "posázavský Pacifik" objevila i v americkém tisku. (Podrobnosti neznám, informaci jsem získala od českého emigranta, není tedy patřičně ověřená.) Ať již tehdy trampové jezdili z jakéhokoliv důvodu do přírody (a těch důvodů bylo mnoho), udržovali Setonovy myšlenky při životě, udrželi duch kamarádství, pospolitosti, odvahu postavit se protispolečenskému útlaku, třebaže tramping nikdy nebyl protipolitický. Byl to pouze vzdor jedinců i celých rodin, únik od civilizace, touha po svobodě v totalitní zemi.

K dalšímu útlumu trampingu došlo po r. 1970, kdy represe komunistické moci dosahovaly vrcholu. Vydrželi opravdu jen ti nejzapálenější a nejvzdorovitější osady a jedinci. Teprve koncem 70.let se objevuje nová mladá generace, která již své zájmy začíná štěpit do různých směrů. Obnovoval se život zálesácký, kovbojský, indiánský, samotářský, osadní i osadnický. Zatímco lidé z měst kupují chalupy a staví své chaty, trampové se rozjíždějí po celé republice, všude nacházejí vstřícnost a vlídnost vesnických obyvatel. Všude nacházejí opuštěné samoty, zničené a opuštěné vesnice, přes veškerý rozvoj socialistického družstevnictví vidí "Potěmkinův svět".

V této době si poprvé trampové uvědomují devastaci přírody, ale i historických památek, kterou s nevolí na svých toulkách sleduji. V rozporu s oslavnými články KSČ vidí a slyší něco úplně jiného. Poslouchají vyprávění starých lidí v hospodách i na samotách a porovnávají jejich slova s tím, co se učili ve škole. Původně pouhý vzdor proti režimu se začíná měnit k pomoci bezmocným lidem, k postupné ochraně i záchraně některých lokalit. Není to ještě žádné cílevědomé hnutí, ale jeho počátky sem můžeme směrovat.

Lidově řečeno, trampové se již nemohli dívat na ten "mastňácký bordel". Jakápak je to romantika uprostřed odpadků, jak snít pod rezatými a holými smrky, jak pít znečištěnou vodu z potoků a koupat se v barevné řece ? Tato doba už je "moje".

Ale o tom až příště.