Teď na to zpětně pomyslím a přechází mi mráz po zádech, cože jsme to vlastně "za komunistů" museli dýchat za jedy! Teď už by podobně hazardování se zdravím občanů asi všem přišlo skandální a nepředstavitelné a je jistě dobře, že existují poměrně přísně normy, které podobně barevné "dýmání" zakazují.

Přesto ještě dnes jsou tisíce číšníků, servírek, barmanů a hostinských, kteří jsou každodenně na pracovišti vystaveni rakovinotvornému jedovatému kouři. Spousta lidí podobně trpí i v kancelářích, protože je přeci jen dost náročné říci kolegům, neřku-li šéfovi "ne", když se zeptá, nevadí-li, že si zapálí. Tato "zdvořilostní" otázka je obecně dost alibistická v jakémkoli případě, protože jen málokdo dokáže odmítnout, pokud s sebou nemá třeba malé dítě jako záminku.

Nikotin je jedovatá látka, jejíž rakovinotvorné účinky jsou dávno dokázány. Každoročně umírá nesčetné množství lidí předčasné na následky kouření. Jistě mnozí z čtenářů znají někoho, komu kouření způsobuje vážně zdravotní problémy či dokonce na jeho následky, bohužel, zemřel. Zdravotnictví vynakládá každoročně ohromné částky na léčení chorob způsobených kouřením.

V případě těch, kteří si zatloukají pověstné hřebíčky do rakve tím, že kouří, nejsou jistě správné metody represivní vůči spotřebitelům - tedy všeobecný zákaz kouření. Každý má svobodu věnovat se i takové činnosti, která ničí jeho zdraví. K věci je třeba přistupovat jinak, ať už zákazem reklamy na tabákové výrobky či především důkladnou a názornou osvětou a nabídkou odborné pomoci těm, kteří chtějí zlozvyku zanechat. Mnohde se osvědčilo propojení osvětových kampani s populárními pořady, které mají velký ohlas mezi mladými lidmi.

Ovšem jiné je to v případě kouření pasivního. Pasivní kuřák si nevybírá, aby se v jeho plicích usazovaly rakovinotvorné látky, aby chodil domů s páchnoucími vlasy, zanícenýma očima a v neposlední řadě i páchnoucím oblečením, na jehož vyprání vydá práci prášek navíc, jehož škodlivé efekty by jinak mohl přírodě ušetřit.

Než mě čtenáři označí za netolerantní prohibicionistku, zamyslete se, prosím, nad mými argumenty. Oproti svobodě vypouštět jedovaté kouře tu stojí svoboda dýchat vzduch bez karcinogenů. Zaměstnanci kaváren, baru a restauraci, kteří denně inhalují karcinogeny, nemají žádnou svobodu nekouřit, pokud nechtějí přijít o práci! Lidé, co kouří v uzavřených prostorech omezují svobodu nedýchat nikotin lidem, kteří na těch místech pracují či se tam přicházejí bavit..

Pro inspiraci bych uvedla některé nápady, které našly cestu do zákonů proti kouření v jiných zemích EU:

1)zákaz kouření na pracovišti (může existovat vyhrazena kuřárna)

2)zákaz kouření na veřejných místech, kde se na málem prostoru shromažďují lidé (autobusové a tramvajové zastávky, kuřák může poodejít)

3)restaurace nad 100m2 musí mít odděleně kuřácké a nekuřácké prostory, menší restaurace, které povolují kouření, musí mít účinné ventilátory.

4)Paralelně se zavedením výše zmíněných omezení podpůrné kamapane, zahrnující odbornou pomoc, pro kuřáky, které svého návyků chtějí nechat.

Přála bych České republice dobrý zákon o omezení kouření. Omezení kouření, ne proti kuřákům, kteří by i nadále našli v kavárnách svou kuřáckou sekci, kde by mohli sdílet dým s dobrovolníky....Nechci zakazovat kuřákům jejich zvyk či zálibu, ať i nadále svobodné vdechují nikotin a dehet, jen ať nikoho nenutí k pasivnímu kouření.

Přimlouvala bych se za takový zákon, který by zajistil nekuřákům, že nebudou muset, proti své vůli, vdychovat jedovaté nikotinové kouře a platit svým zdravím za zlozvyky druhých.

Pokud by chtěl někdo namítnout, že auta vypouštějí více karcinogenů než cigarety, je to jistě pravda. Není to však platný argument. Černobyl byl jistě nebezpečnější než barevné kouře v Lovosicích, to však neznamená, že by chemičky měly mít možnost vypouštět ony modré, rudé či zelené dýmy do ovzduší i nadále. Ráda doprovázím své kouřící přátelé do kuřácké části restaurace, ale jsem velmi ráda, pokud je vdechování rakovinotvorných látek věcí mé svobodné volby a můžu zvolit i opačnou možnost, aniž bych se musela vzdát návštěvy kaváren a restaurací, o pracovišti ani nemluvě.