Fotografie Michala Wolfa dokazuje, že policista původně měl služební odznak a strhla mu jej až Kateřina Jacques během zápasu na zemi. Není tedy pravda, že se vyšetřovaný na místo dostavil bez čísla, jak v tiskové zprávě tvrdí Strana zelených. Avšak ani verze právního zástupce vyšetřovaného policisty Tomáše Čermáka, Jaroslava Janečka, podle které byl zásah proti Jacques stržením odznaku vyvolán, ve světle tohoto důkazu neobstojí. Jak se zdá, ani jedna strana tedy nepopisuje průběh událostí způsobem, který by byl v souladu se všemi doloženými fakty.

Ačkoliv ženy rozhodně nepodceňuji, zdá se mi za vlasy přitažené předpokládat, že Jacques za daných okolností realizovala předem připravený plán na skandalizaci Policie ČR. Spíše se přikláním k názoru, který se již 2. května v Britských listech objevil a podle kterého ke stržení odznaku došlo během zápasu mimoděk.

A už vůbec si nemyslím, že by Jacques mohla jakkoliv způsobit vytažení pistole, která se mihne v 54. vteřině videozáznamu Michala Vlka (upozornil na to ve svém mailu Ross Hedvíček).

Agažmá Jacques v případu bývalého vedoucího úřadu vlády Přibyla prosím nedokazuje naprosto nic v kauze jejího pondělního zmlácení. Skutečnost, že protipřibylovská kampaň byla konjukturální, protože kolem Grosse působila spousta lidí s tou či onou dávkou másla na hlavě po celá léta (způsob zajištění loajality podřízených obvyklý za normalizace...), přece ještě neznamená, že máme Jacques podezřívat ze zveličování nebo dokonce záměrného vyvolání incidentu při protinacistické demonstraci.

A konečně: Znevěrohodnění výpovědi Jacques poukazem na její příbuzenský vztah k Monice Pajerové je, ať se na mě Kotrba nezlobí, hodno starorežimního kádrováka. Copak jsme zodpovědní za činy všech svých příbuzných? Není to absurdní? Kdyby se však Štěpán Kotrba chtěl zmíněné metody i nadále držet, pomůžu mu: V tom případě vše, co jsem kdy napsal o krajní pravici, může označit za snůšku pokryteckých blábolů. Neboť můj strýc, vídeňský Čech, byl za války členem Hitlerjugend.

Podle mého názoru je zřejmé, že se Strana zelených snaží využít zmlácení Jacques v předvolební kampani. S tím nesouhlasím a nelíbí se mi to, i když je to bohužel naprosto logické. Stále si však myslím, že není žádný důvod psát o nějakém "divadle" Kateřiny Jacques.

Pokud by totiž policistka, která vypovídala pro Právo, náhodou bití na služebně skutečně nezabránila, dopustila by se tím zanedbání svých povinností a mohla by být trestána. A na služebně Michal Vlk fotografovat nemohl. Takže těžko očekávat,  že by dotyčná pospíchala s přiznáním (pokud tedy je co přiznávat). Na základě čeho se tu Kotrba tak rychle rozhodl, že tím, kdo nemluví pravdu, je právě Kateřina Jacques? Předpokládá, že celý incident byl od počátku politicky motivován? Ale proč bychom potom podobnou motivaci neměli předpokládat u autora, z jehož textů je zřejmé, že (podobně jako redakce Práva) preferuje povolební spolupráci ČSSD s KSČM a silná Strana zelených se mu jednoduše nehodí do krámu?

Protože Inspekce Ministerstva vnitra ČR jako obvykle pracuje na politickou objednávku, pochybnosti ohledně obou verzí incidentu patrně s konečnou platností nerozptýlí - a každý si tedy bude muset nakonec sám vybrat, zda se přikloní spíše na stranu Jacques, policistů, nebo případně k názoru, že na utvoření definitivního závěru postrádá dostatek  informací.

Je však mým nezvratným přesvědčením, že při této volbě si nelze vypomáhat aplikací postupů z arzenálu bolševických kádrováků.