Vyřídím tak nejprve záležitosti týkající se mé osoby a nebudu jimi kontaminovat věci, na nichž v daných souvislostech skutečně záleží. Ani tak se ovšem protentokrát nevyjádřím ke všemu, co Kotrbův text zmiňuje. Pokud však bude autor tak nesmírně laskav a zpracuje své názory na kauzu Jacques poněkud soustavnější a méně rozpornou formou, vyjádřím se beze všeho ke každé jednotlivosti. (Ano, dotyčná má v občanském průkazu opravdu zapsáno příjmení Jacques, nikoli Jacques-Pajerová - Kotrbova neúcta k její osobě začíná už tím, že ji svévolně překřtil...)

Omezím se zde na vysvětlení mého údajného střetu zájmů v dané kauze a na to, zda jsem se v napadeném článku na Kotrbovu antikampaň proti Zeleným tázal neprávem. V závěru se jen krátce znovu vyjádřím k otázce, zda a proč Inspekce Ministerstva vnitra ČR pracuje či nepracuje na politickou objednávku. To by, myslím, mohlo pro začátek stačit.

Tedy nejprve k mé maličkosti: Kdysi jsem chodil do jeslí a do školky, poté na základní-střední-vysokou školu. Mám tedy dodnes společné zájmy s ministryní Buzkovou. Také jsem se po jistý čas zabýval amatérskou astronomií. Jsem tedy pupeční šňůrou spojen s astronauty.

Mezi jiným je pravda, že jsem byl na přelomu let 1996-1997 po dobu dvanácti měsíců zaměstnancem Hnutí Duha, než jsem spolu s její někdejší brněnskou skupinou z organizace odešel a založil Nesehnutí. Během roku mi procházely rukama účetní archivy, bankovní výpisy, vyplácel jsem mzdy kolem sedmi tisíc hrubého, domlouval splátkový kalendář na doplatek za teplou vodu a čas od času oznamoval, že peníze zase došly... Právě tato zajímavá, poněkud však frustrující zkušenost mě vedla k tomu, abych si uložil rezervu a nevyjadřoval se k nedávným objevům Štěpána Kotrby ohledně údajného zkorumpování Duhy zahraničními nadacemi. Že Kotrba o finanční zkorumpovanosti Duhy píše věci, které mají ke skutečnému stavu věcí daleko, jsem si na základě účetních archívů z oné doby takřka jist. Ale chápu, že šance přesvědčit o tom Kotrbu je tady asi stejná jako šance přesvědčit Brezinu. A kromě toho se Duha o sebe postará sama.

Ne všechny neziskové organizace fungují jako srbský Otpor nebo ukrajinská Pora. Ne všude je divoký Východ. I ty zpravodajci a průmyslovými mecenáši nepodplácené NGO se ovšem někdy nechají zkorumpovat ve své agendě. To byl právě případ Patočkovy Duhy, která v roce 1999 v rámci prohradního kursu podpořila bombardování Jugoslávie. Příčinou byl politický kalkul. Tehdejšímu šéfovi Duhy Patočkovi samozřejmě šlo a i nyní mimo Duhu jde na prvním místě o moc a vliv, nikoliv o peníze. Jenže to sem vlastně už nepatří.

Pokud jde o můj vztah k Amnesty International, z pozice koordinátora kampaně Control Arms jsem pro dlouhodobé neřešení konfliktu s Transparency International ze strany tehdejšího vedení AI - neřešení, které mělo mimo jiné za následek naprosté vyklizení mediálního prostoru po dobu šesti měsíců - odstoupil na začátku roku 2005. Počátkem prosince 2005 jsem pak pro AI udělal poslední výzkumnickou kauzu a po jejím vyústění v interní stížnost na mou osobu jsem v lednu přestal za tuto organizaci veřejně vystupovat. V danou chvíli ještě koordinuji brněnskou skupinu a těším se, až její vedení budu mít konečně komu předat. Na rozdíl od zbraňové kampaně, v níž jsem až do konce roku 2005 převážně pracoval, se totiž zde zatím žádný nástupce nerýsuje. V AI jsem byl činný od roku 2002 jako dobrovolník na zbraňové kampani, z čehož samozřejmě plyne, že mě platí zahraniční zbrojovky... Zaměstnancem AI jsem byl přece pouze v posledním čtvrtletí roku 2005. Jen prostoduší aktivisté tedy uvěří, že nyní žiji z honorářů za publicistiku, které jsem si spořil na dovolenou, na niž jsem se ženou už neodjel.

Na jméno Kateřiny Jacques jsem poprvé narazil někdy vloni v listopadu, když mi kolega přeposlal její e-mail o chystané novele zákona 38/1994. Připravil jsem tehdy jednorázově připomínky, které pak Jacques coby spolupracovnice vládního zmocněnce pro lidská práva spolu s dalšími návrhy převzala (ne ode mne, nikdy jsem se s ní nesetkal ani jsem jí nepsal - a aby měl Kotrba předem jasno, po kontaktu s ní sebeméně netoužím). Novela před volbami spadla pod stůl a práce na ní se ukázala jako zbytečná. A stranickou příslušnost Jacques jsem zjistil 1. května.

Členem Strany zelených jsem nebyl, nejsem a poté, co zahájila notně předčasnou proměnu v establishment, bych se neoznačil ani za jejího příznivce. Nedávno jsem svým přátelům - straníkům rozeslal sbírku zelených předvolebních karikatur. Daly se vybrat i některé docela vtipné. Posuďte sami. Jsem tedy v pokušení prohlásit, že mé vztahy se SZ jsou od té doby na bodu mrazu - ale musím si přece nechat v zásobě ještě nějakou účinnou metaforu pro aktuální vztahy s Kotrbou ;-). Ten si myslí, že se Zelených zastávám, a udělal si z toho záminku k písemnému kulturistickému vystoupení. Já se ovšem mimo jiné netajím svým přinejmenším skeptickým názorem na projekt fiskálně neutrální ekologické daňové reformy, který je úhelným kamenem ekonomického programu SZ. V turbulentní době s cenovými šoky, jež je před námi, mi nepřijde rozumné snižovat odvody do systémů sociálního a zdravotního pojištění, které již nyní jedou doslova na doraz. Věděl bych o jiných věcech, kterých se zastávám...

A teď konečně k centrálnímu tématu: Když se Kotrba v úvodu své polemiky se zdviženým ukazováčkem pozastavuje nad tím, že po Praze měsíc před volbami visí bilboardy s jedničkou a dvojkou kandidátky Strany zelených v tomto obvodu, prezentuje banální fakta v takových souvislostech a tak sugestivně, že nade vší pochybnost chce vyvolat podezření. Jakoby střet Jacques s policistou byl předem starostlivě zrežírován a na bilboardech bylo něco k divení. (Chtělo by se napsat cosi o funkci teorie spiknutí, ale naštěstí to už docela nedávno při úplně jiné příležitosti udělal Jan Stern.) Právě toto úsilí o vyvolání podezření bylo v menší míře zřejmé už v Kotrbově textu Kateřina Jacques-Pajerová - pěkně zahrané divadlo..., který údajně pod tímto veskrze věcným a nemanipulativním titulkem pouze shrnuje informace otištěné v deníku Právo. Právě proto jsem reagoval. Kotrba ovšem nyní může stokrát tvrdit, že ho za zaujatost projevující se již v titulku prvního článku kritizuji neprávem. Paranoidní historkou o volebním billboardu se sám usvědčil z aktivismu, který tak rád a tak často předhazuje jiným autorům. Kotrba se cíleně snaží poškodit Stranu zelených - nikoli na základě kritiky jejího programu, ale tím, že kolem ní šíří odér zákulisních machinací. Zbytek jsou drobné.

Co se týče práce inspekce ministerstva vnitra, je známo, že zpravidla přečiny policistů šetří do ztracena, neboť je součástí instituce, jejímiž prohřešky se má zabývat. Protentokrát ovšem inspekce od premiéra dostala jiné politické zadání než obvykle: Úkolem bylo rychle označit viníka/viníky a zprovodit tak nepříjemnou předvolební událost ze světa. Na věci to ovšem v systémovém pohledu naprosto nic nemění a do budoucna (po volbách, ať už je vyhraje kdokoliv) opět nic negarantuje. Navíc se lze obávat, že pod tlakem shora může či již mohlo v daném případě dojít i k poškození práv vyšetřovaného - pravděpodobně bývalého - policisty.

Instituce spravující agendu dnešní inspekce by tedy neměla záviset na momentální vůli či nevůli ministra či premiéra něco vyšetřit nebo nevyšetřit, stejně jako si premiér nemá co objednávat "razantní zásah" policie ve stylu Ludvíka XIV. Inspekce, nebo její nástupkyně, by měla být v každém případě nezávislá na vnitru i vládě a pracovat přinejhorším tak špatně, jako britský úřad pro vyšetřování stížností na policii. Jen za těchto okolností bychom snad měli šanci dozvědět se, co se 1. května na ulici a pak na služebně přesně stalo. V současné konstelaci bylo předem politicky rozhodnuto, že za všechno může Tomáš Čermák a pokud to nepostačí, budou padat další policejní hlavy.

To je zatím vše. Přeju Kotrbovi hodně zdaru při nezávislé žurnalistické práci a čtenářům Britských listů co nejméně předvolebních svinstev spojených s jednou zmlácenou ženou.