Pro základní školy jsou závazné Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání (RVP ZV), které nahradí dosud platné osnovy. Podle nich zpracovávají jednotlivé školy své Školní vzdělávací programy (ŠVP), dle kterých mají začít učit již v průběhu r. 2007.

Z hlediska přípravy ŠVP je důležité, že cíle i výstupy v nich uvedené, nejsou povinné, zatímco učivo vymezené v RVP PV a RVP ZV povinné je. V současnosti probíhají různá školení a jejich zpracovatelům budou k dispozici portály na stránkách Výzkumného ústavu pedagogického (VÚP), kde jsou uveřejňovány i RVP pro různé stupně vzdělávání.

Jakou úroveň měla výuka v průběhu pololetí se projevuje na jeho závěru. Výstižně to nazval jeden pedagog v odborném tisku: "Pololetním šílenstvím". Koho toto "šílenství" nejvíce postihuje? Především žáky a jejich rodiče. V krajních případech již došlo i k tragickým událostem, které poznamenaly rodiny až do konce života. Podobné situace se opakují i na závěr školního roku.

Jak je možné, že se tato "šílenství" i přes množství proběhlých školských reforem, neustále opakují. Kde je záruka, že je nynější další reforma odstraní?

Pokud žák při výuce převážně dostává hotové poznatky a informace a výuka neobsahuje prostředky odpovídající a sloužící pojetí učení jako aktivního, postupného utváření činností, podceňuje angažovanost žáka, spoléhá na bezděčnou pozornost tam, kde by měla vytvářet pozornost záměrnou, tak jej "motivuje" strachem ze známky, trestu, posměchu i ze ztráty postavení ve třídě. Jedno z možných řešení jsem vysvětlil ve svém minulém příspěvku "Jak efektivněji učit" (18.1.2006). V něm jsem také uvedl, že je nutné modernizovat jak obsah, tak i metody výuky.

Při studiu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), např. v bodě 3.2. "Cíle základního vzdělávání", je jich uvedeno devět. Jejich formulace: "co dosáhnout", "umožnit žákům", "podněcovat žáky k ...", vést žáky k ...", rozvíjet u žáků", "připravovat žáky k ..." apod. (vycházel jsem z RVP ZV, podle SCIO, uveřejněný v materiálech VÚP). Z nich usuzuji, že jejich definování je nekonkrétní a splnění uvedených cílů je neověřitelné.

Pokusil jsem se zjistit jaký názor na RVP PV mají někteří pedagogové. Uvedu několik jejich diskusních příspěvků (autoři jsou anonymní, mají proto zřejmě své důvody.).

Svoboda: "Pořád si říkám, že se ráno probudím a celá reforma bude jen zlý sen. Nechte učitele, ať si učí podle svého nejlepšího svědomí. Dopřejte jim svobodu. Máme šanci se dovolat proti nesmyslům?"

Karla Hynková Máchová: "Chci vědět co mám dělat, když nás vedení školy bude nutit k tak nesmyslným činnostem. Existuje nějaký školní ombudsman?"

Palacký: "Proč jsme nuceni do něčeho, o čem každý ví, že je to zlikvidování systému našeho školství a skončí nezdarem."

Josef Spurný: "Reforma školství a konkrétně zavádění školních vzdělávacích programů do praxe mi připomíná heslo na středověké mapě 'Zde jsou lvi.'. Nápady a chuť by možná byly, ale víme, jaká je poptávka ze strany našich zřizovatelů?"

Pokud se tvrdí, že školy mají volnost při tvorbě vlastních ŠVP, musím uvést, že tato povinnost vychází ze znění školského zákona. Ředitel školy odpovídá za vypracování ŠVP v souladu s RVP ZV.ŠVP má být výrazem pedagogickém autonomie i odpovědnosti celé školy za způsob a výsledky vzdělávání.

Česká školní inspekce zjišťuje a hodnotí v rámci své inspekční činnosti naplnění ŠVP a jeho soulad s právními předpisy a RVP ZV.

Dále jsou také uvedeny "Zásady stanovené pro zpracování ŠVP ZV" ( sedm statí), "Struktura ŠVP a obsah jednotlivých částí" ( pět velice obsažných statí). Proto, že vycházejí z RVP ZV, je jejich formulace i kritika podobná.

Ptám se: Jak je možné, že vzniká takováto reforma školství bez využívání přímé konfrontace se školami , případně i učiteli a to v dnešní době počítačů a internetu? Podle témat, která její autoři publikují, převažuje jejich zájem o zahraničí, ale jak jsem na různých mezinárodních setkáních a konferencích poznal, zahraničí si nás váží jako "národa Komenského".

Minule jsem rozdělil učitele na dvě skupiny. V první jsou ti, kteří "pouze učí", do druhé patří ti, kteří "bez ohledu na svůj čas, přemýšlí jak efektivněji učit". A jak jsem také uvedl, právě jejich práce je finančně výrazně nedoceněna. A přitom především na nich závisí s jakým úspěchem bude naše školství své současné problémy řešit.

Závěrem přeji novým prvňáčkům, aby se i nadále do školy vždy jen těšili.

Také doufám, že i současní žáci se také budou do školy těšit a že modernizovaná výuka pomůže vymýtit šikanu, záškoláctví i stresy spojené s ukončení pololetí i závěru školního roku.