V čem je tedy přínos tohoto náboženského vyznání pro naší společnost? V čem je přínos křesťanského vyznání pro člověka 21. století? Pokusím se společně s vámi, vážení čtenáři, najít odpověď na tuto otázku. Je jedno důležité pravidlo, tzv. "zlaté pravidlo", které je obsaženo snad ve všech světových náboženstvích. Zlaté pravidlo nám radí -- "Co nechceš aby lidé činili tobě, nečiň ani ty jim."

Pokud by se tímto moudrým doporučením, tímto pravidlem řídili všichni lidé, jistě by to na tomto světě vypadalo jinak. Zmíněná myšlenka -- "Co nechceš aby lidé činili tobě, nečiň ani ty jim." je součástí snad všech náboženských vyznání a myšlenkových systémů světa. Když se zaměříme na křesťanství, pak tento světonázor, tady to vyznání stanovilo laťku morálky daleko výš. Ježíš jako moudrý učitel v jednom ze svých vyučování říká -- "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi..." (Bible, Matouš 7:12) Zdá se, jakoby tato věta obsahovala stejnou myšlenku jako zlaté pravidlo, o kterém nyní uvažujeme.

Ale konstatování "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi.", které se zdánlivě jeví stejně, posunuje laťku morálky ještě výš, než cokoliv, co bylo kdy řečeno. Víte vážení čtenáři, v čem je rozdíl, v čem spočívá důraz, který je tady zmíněn? Člověku se "započítávají" jeho osobní ambice. Rozdíl spočívá v osobních ambicích každého z nás. Zatímco nám "zlaté pravidlo" radí, abychom druhým lidem nečinili to, co sami nechceme, co sami nemáme rádi. Ježíšova slova nás vybízejí k tomu, abychom se vůči druhým lidem začali chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám.

Nemyslím si, že je tzv. "zlaté pravidlo" omyl, nebo chyba. Jenom zde vidím jistý rozdíl. Jako příklad uvedu morální hodnoty. Zlaté pravidlo nám dává doporučení, abychom nečinili druhým lidem to, co sami nechceme. Takže nemám lhát, krást, chovat se nemorálně vůči druhým lidem, protože potom se docela dobře může stát, že se sám stanu obětí stejného chování od svých "bližních". V tom spočívá moudrost zlatého pravidla. S podobným vysvětlením přichází i jedno české přísloví -- "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá."

Avšak biblický text jde ve svém poselství ještě dál. "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi." Každý máme o sobě nějaké mínění a nevěřím, že bude špatné. Každý z nás chce být přijímán, milován, chápán. Biblické doporučení mi říká, jak chci, aby se ke mně chovali jiní lidé, tak se sám musím vůči těmto lidem začít chovat! Je to docela jednoduché, pokud sám chci být přijímaný, mé názory akceptovány, potom sám musím začít přijímat, akceptovat názory jiných. Pokud chci být milován, potom sám musím milovat jiné lidi. Pokud chci být pochopen, potom sám musím chápat jiné atd..

Jakoby biblické doporučení, biblická rada obsahovala zlaté pravidlo, ale navíc počítala s osobními ambicemi každého jednoho z nás. My chceme ve svých životech něčeho dosáhnout, něco znamenat. Proti našim ambicím se ovšem biblický text neobrací, stanovuje však striktní pořádek, jak toho dosáhnout. Člověk se má začít chovat vůči druhým lidem přesně tak, jak chce, aby se oni chovali k němu. Tedy, žádná kariéra "po zádech" jiných! Žádné chování, kdy se takříkajíc "jde přes mrtvoly"! K tomu mě toto moudro nevybízí.

Pokud si někdo myslí, že je spravedlivý, potom se tak musí chovat i k druhým lidem. Pokud si někdo o sobě myslí, že je velkorysý, potom se také tak musí chovat i k druhým lidem. A lidé sami to o onom dotyčném prohlásí. Protože se také může stát, že dotyčný žije ve své vlastní iluzi a realita je zcela odlišná. Docela prostě člověk si myslí, že je spravedlivý a velkorysý, ale sám se tak nechová. Potom je to jenom jeho představa, jeho vlastní zdání.

Myslím si, že biblické doporučení -- "Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi", může přispět ke zlepšení morálky. A sami vidíte vážení čtenáři, že křesťanství není jakýsi přežitek z dob dávno minulých, ale naopak nám může nabídnout klenoty ze svých pokladnic moudrosti.