Zajímavé je, že vůbec nejvíc a nejhruběji si v televizních debatách nadávají lékaři. K tomu skoro není co dodat. Až mě napadlo, že už jsou jen dvě lékařská prostředí, která ještě nebyla v televizním seriálu --psychiatrie a prostředí zubařské. Tímto si ten nápad reservuji. První příběh se bude jmenovat Vrtačky v ulici jabloní a hrdinou bude dvojice mladých zubařů, kteří jsou si navzájem nevěrní. Pozoruhodný bude častými detaily zubů a celý bude zaplacen reklamou na různé zubní pasty a protézy atd. Seriál o psychiatrii se bude jmenovat Dušičky a hrdinou bude dvojice mladých psychiatrů, kteří jsou si navzájem nevěrní. Zajímavé na něm bude, že všichni cvoci budou jemní, něžní a duševně zdraví... Copyright!

Býti v Odolené Vodě pohodářem s laskominami

Fejeton

Obtížné je rozmluvit žurnalistům něco, co si opravdu pevně vezmou do hlavy, to vám dosvědčí každý, kdo se chtěl dostat do politiky. Budou-li vás chtít dostat, tak vás dostanou. Stejné to je, když jeden od druhého začnou opisovat nějaké slovo, podobně jako kdysi nebožtík Lux začal užívat slovíčko "onen". Skoro všichni politici pak začali říkat "onen konsensus" či "onen parlamentní výčep".

Jedny noviny například používají zásadně tvar "autor je biologem", sedmý pád. Sedmý pád je velikou okrasou i zatrachtilostí češtiny. Jen se musí umět používat -- znamená totiž něco přechodného -- jste teď zrovna studentem, ale jste brunet. Člověk asi není teď zrovna spisovatelem, je spisovatel pořád, ale může říci "byl jsem poslancem, pak ministrem, ale jsem pořád sexuální maniak".

Šel jsem do redakce vysvětlit, že bych z toho mohl být chvíli cvokem. Sekretářka šéfredaktora telefonovala a já čekal. A hle --

"Teď jsem blondýnkou," řekla dívka do telefonu.

V tom okamžiku jsem pochopil, kde počal celý problém a vyplížil se znovu na ulici.

Mimochodem, existuje pěkný příběh o sedmém pádu: herec Zdeněk Štěpánek jel vlakem do Brna na hostovačku s nějakými kolegy, upíjeli červené a dostali se v debatě na sedmý pád a pan Štěpánek tento tvar velebil, tvrdil, že jiné jazyky nám ho mohou závidět a měl by se víc využívat. Pak usnul. Když vlak zastavil, probudil se a pravil: "Již jest Brnem?"

Je to podobné jako s přechodníky, jež jsou také ve veliké oblibě u řady novinářů, jenže používají vesměs jenom přechodníky ženské ("...Clinton, nemajíc jiný nápad, vzal doutník...").

Nemaje, hergot!

Některá slova se prostě používat ani nesluší, protože jsou ohavná. Nenávidím například slovo pohodář, hnusnější už je jenom termín pohodářka. I můj computer to neuznává a snaží se všelijak přepisovat, čemuž bych mohl zabránit, kdybych mu nařídil, aby to odporné slovo zařadil do slovníku.

To ale neudělám, bylo by to zradou mého přesvědčení, naštěstí jsem ale objevil povel Přeskakovat, který je jak pro pohodáře, tak pro pohodářku, ze které ten počítač dělá pohodičku, mnohem -- díky lehkému opovržení -- vhodnější. Pohodář je hrozný výraz. Představuje pro mě žoviální, se sebou samotným neobyčejně spokojenou, nepříliš vzdělanou, naobědvanou osobu s prostinkým, naobědvaným přístupem k životu, které je všechno jedno, jako v kuchařské show na Nově. Tfuj. Horší je jen ona pohodářka.

Ale jakmile si žurnalisté osvojí nějaké slovo, nikdo jim ho nevymluví. A řeč, vážení přátelé, je sice vznešená dáma, ale také děvka prodejná. Vezměte si například další zneužívané slovo, totiž laskominy. Ještě nedávno bylo každému, kdo měl aspoň sedm tříd obecné školy, jasné, že laskominy se vám sbíhají v ústech, dělají se vám na patře, prostě jsou to sliny, jež vznikají reflexivně při pohledu na nějakou lahůdku.

(Mimochodem, takhle říkal tuhle jeden pokusný pes druhému: Hele, ukážu ti, co jsou to podmíněný reflexy. Začnu slintat a za chvíli je tady akademik Pavlov se žrádlem.)

Velmi by mě zajímalo, který novinář to byl -- muselo to být až po sametovém plyšáku -- jenž poprvé zaměnil lahůdku za laskominu a napsal, že se stoly prohýbaly pod vybranými laskominami.

Tfuj, když si ty sliny na porcelánových mísách představím -- jenže i zde stokrát nic umořilo osla a děvka mateřština ustoupila a v posledním slovníku už najdete laskominy v obojím významu, takže neuděláte žádnou chybu, napíšete-li, že se vám při pohledu na mísy s laskominami dělaly v ústech laskominy.

Kupodivu se to ještě nestalo s obcí Odolena Voda. Co žiji (a jistě už dávno předtím) zápasí kvůli tomu názvu obce jazykovědci se sportovními žurnalisty s výsledkem nula pět. Jazykovědci napsali stovky, ne-li tisíce článků o tom, že slovo Odolena je nesklonné, jelikož znamená asi tolik co "Honzy žena" nebo "Vaška pes"; sporťáci články nečetli (ale co kdy četli, proboha a proč bychom to od nich měli žádat!) anebo hned zapomněli, takže vesele skloňují nadále. Znají totiž asi ústní vodu Odol a soudí, že jde o "odolenou vodu".

Nu, chovám podezření, že právě jazykovědci se spikli, složili se a pomocí výhružek dosavadnímu sponzorovi a úplatků, dnes (vtipkuji, správně je "odjakživa") v našem sportu tolik moderních, způsobili, že vrcholová odbíjená v Odolena Vodě skončila a sporťáci se s tím názvem už nebudou setkávat a ztratí důvod ho prznit. Ale jak je znám, budou aspoň obden vzpomínat, jaký se to v Odolené Vodě hrával kdysi volejbal...