10. 1. 2006
John Simpson: Šaronova politika by stejně nevedla k příměříAle Palestinci mají demografickou převahuSpojené státy a Evropa nikdy nepochopily, že izraelsko-palestinský "mírový proces" žádným mírovým procesem ve skutečnosti není, píše významný zahraničně politický komentátor John Simpson na stránkách společnosti BBC. Veškerá mírová strategie skončila onoho dne v roce 2000, kdy Šaron vstoupil do mešity Al-Aqsa v Jeruzalémě a vyvolal tím nové palestinské povstání. Násilí vedlo o několik měsíců později k pádu vlády Ehuda Baraka. |
Jako premiér se pak Šaron rozhodl palestinské povstání porazit. A V Jeruzalémě už skutečně, naštěstí, v posledních dvou letech nedochází k sebevražedným atentátům. Je to podstatné vítězství pro tvrdou linii izraelské vlády. Šaron ani nikdo jiný neplánoval, že by se tato tvrdá linie měla změnit. Šaron se nepřipravoval na vytvoření trvalého míru mezi dvěma rovnocennými partnery, když se stal obětí nemoci. Je sice fakt, že změnil svůj názor na situaci a nechal se přesvědčit svým synem Omrim a jinými, že je nutno zbavit se osad v Gaze, kde každého osadníka museli hlídat dva vojáci. Avšak dál by nezašel. Nesmíme si myslet, že likvidace osad v Gaze byla jednoduchá. Chcete-li vidět intenzitu nenávisti, jakou Šaron tímto svým rozhodnutím vyvolal, podívejte se na reakce čtenářů na internetových stránkách libovolného izraelského listu. Nesmíme si ale myslet, že "mír" byl za dveřmi. Kdyby býval Šaron přežil, zřejmě byl využil své obrovské politické moci k tomu, aby zrušil ještě některé jiné osady, které bylo obtížné pro Izrael bránit, ale to by bylo všechno. Je naprosto jasné, že by Palestincům nevrátil Západní břeh ani by jim neposkytl území jako odškodné za obrovské nové izraelské osady. Izraelské veřejné mínění by Šaronovi nedovolilo něco takového udělat, i kdyby chtěl. I nikdy by mu nedovolilo, aby připustil, aby se palestinská část Jeruzaléma stala součástí palestinského státu. Jinými slovy, základní palestinské požadavky by zůstaly jako vždy nesplněny. Teď, když v podstatě Šaron zmizel ze scény, je lehčí tomu porozumět. Většina komentátorů si myslí, že ve volbách vyhraje stará Šaronova strana, Likud, s jeho pravicovým rivalem Netenjahuem v čele. Netenjahu zosobňuje přesně tytéž postoje, jaké zastával Šaron, dokud se nerozhodl pro likvidaci osad v Gaze. Na palestinské straně, pokud to budou férové volby, zřejmě tvrdě prohraje vládnoucí strana Fatah, v jejímž čele stojí Abbas. V minulosti nebylo jasné, zda organizace Hamas chce utvořit palestinskou vládu. Nyní konstatuje její šéf, Mahmoud Zahar, že ano. Takže na jaře zřejmě bude izraelská vláda, vedená Netenjahuem, čelit palestinské správě, v níž bude mít velmi silné slovo organizace Hamas. Američané budou jako vždy na straně Izraele, ale demografie bude na straně Palestinců. A nikdo si nemůže být jist, jaký bude tentokrát výsledek. Podrobnosti v angličtině ZDE |