1) V České republice je nyní asi 2500 lékáren

2) Můžeme se oprávněně domnívat, že každá lékárna je obsazena nejméně třemi pracovníky, přičemž minimálně jeden musí být magistr farmacie.

3) Počítejme dále s tím, že práce lékárníka je zodpovědná a musí být přesná, takže by měla být odpovídajícím způsobem honorovaná a to nejméně dvojnásobkem průměrné mzdy, která nyní činí v České republice přibližně 18 000.- Kč, takže celkový náklad na mzdy jedné průměrné lékarny se třemi pracovníky v České republice by mohl činit čtyři průměrné hrubé platy, to jest 76 000.- Kč a 26 procent odvodu za firmu a zaměstnance dohromady, což jest 19 800.- Kč. Celkový mzdový náklad činí 95 800.- Kč.

Dalším nákladem jsou potom režijní položky, které ovšem mohou být velmi malé, protože lékárna (pokud je již vybavená) vyžaduje pouze náklady na upgrade výpočetní techniky, software, vedení účetnictví, úklid, poštovné, kancelářské potřeby, energie a připusťme i náklad na provoz jednoho motorového vozidla včetně amortizace. Tyto režijní náklady můžeme docela dobře popsat částkou na úrovni přibližně 35 000.- Kč. Dostaneme se tedy k provozním nákladům na úrovni 130 000.- až 131 000.- Kč měsíčně.

Stále hovoříme o statisticky průměrné lékárně. Položme si otázku, jak velký obrat musí taková lékárna vykonat při marži 30% aby dosáhla pokrytí nákladů a zisku ve výši 5%. Jednoduchým výpočtem zjistíme, celkový obrat lékarny při výnosu (zisk + náklady) 156 000.- by musel být cca 520 000.-Kč (bez DPH).

Nyní si vezměme v potaz, jak velký průměrný počet pacientů taková lékárna ošetří, čili jak velký je její demografický akční radius (průměrná statistická hodnota).

V republice je cca 10 000 000.- občanů a 2500 lékáren, to znamená že na jednu tuto lékárnu připadá 4000 občanů a aby tato lékárna mohla existovat, musel by každý občan "utratit" v této lékárně 130.- Kč bez DPH měsíčně. Budeme-li dále uvažovat, že průměrná rodina v České republice má tři členy, pak by její průměrný náklad na lékárnu byl 390.- Kč měsíčně!!

U některých lékáren je ovšem k nákladu jejich činosti nutné připočítat i nájem a případný úvěr nebo hypotéku a dostaneme se tedy na ještě vyšší čísla.

Co z přechozích závěrů vyplývá? Považujeme-li příjmy lékárníků za poddimenzované, pak chybu nehledejme v systému toku peněz, ale hledejme tuto chybu ve velkém nadbytku lékáren , včetně toho, že teritorium lékáren by mělo být výrazně větší, včetně například možnosti (a o té se již jednou zákonodárci marně pokoušeli) prodávat běžné léky i na jiných místech, než je lékarna, například formou distribuce léků z jedné nebo dvou lokálních lékaren na jiná distribuční místa, jako jsou třeba prodejny potravin, drogistické prodejny a podobně. Za to, že máme velký počet lékáren, nese samozřejmě vinu obec nebo příslušný živnostenský úřad a zejména Komora lékárníků, jejímž předsedou je právě pan Chudoba. Musí zde totiž existovat nějaký regulátor a tím nemůže být jenom trh, protože to vede ke zvyšování cen léků (nutnost uživit provozy velkého počtu lékaren, zvyšují se ceny volně prodejných preparátů (čajů, mastí, syrupů a podobně včetně pomůcek a materiálu - obvazů atd.).

Moje poznámka je více méně technická, ale znám města, nu řekněme městečka, která mají kolem čtrnácti až šestnácti tisíc obyvatel a jsou vybavena dvěma, třemi a dokonce v několika případech i čtyřmi lékárnami. Jdete-li si tam však koupit hřebík, zjistíte, že je zde s bídou jedno solidní železářství.

Z tohoto důvodu pokládám veškeré akademické úvahy na téma lékárny za zavádějící a je mi líto, že na politické scéně panují i takové názory, že tento stav je nutno udržet. Obrátíte-li moje velmi skrovné a při zemi se držící výpočty opačným směrem, dojdeme k absurdnímu číslo, že provoz 2500 lékáren nás v České republice přijde nejméně na jednu miliardu tři sta milionů korun českých, které platí nikdo jiné než každý občan ze své kapsy!! A že v republice máme nejméně 7500 osob zaměstnaných v lékárnách (pouze v lékárnách), čili na konečném místě distribučního cyklu!!

Velmi mě bude zajímat, až někoho napadne, že volně prodejné léky budou distribuovány pomocí internetu a pošty (doručovací doba balíčku je maximálně dva dny a distribuční náklad je skutečně miniaturní, léky jsou kvalitně balené a vždy vybavené podrobným popisem s návodem k použití, včetně data výroby a expirace!

Neexistuje přeci zákon, který by zakazoval kvalifikované osobě (magistrovi) dodat volně prodejné léčivo poštou vůči přímé internetové objednávce konkretního zákazníka formou dobírky či jiné platební formy! Ostatně často je to pohodlnější, než se štrachat do nějaké apothéky, nechat si na krabičku načmárat co je tam uvnitř již dávno napsané a nechat se s nevinným úsměvem personálu zkásnout o lékárnickou marži 30% (29%), když náklad internetového obchodu by jistě umožnil tuto marži stlačit na 20% i méně procent a dostanu své zboží do bytu i když mám teplotu, zlomenou nohu nebo jiné potíže s odkladnou dobou dvou dnů.