Člověk se od žab, které chrání jako součást přírody, včetně jejich pulců a jejich vajec, liší jednou zásadní věcí: je nadán rozumem, je nadán schopností rozhodovat o svém životě, aniž nutně potřebuje flanďáka, který by mu přikazoval, jak smí či nesmí žít. Ve jménu božím. Je nadán schopností demokraticky se podílet na správě věcí veřejných. I bez jména božího. Aniž by mu jakýsi flanďák vnucoval své pojetí morálky. I to je předmětem úpravy právní v dokumentu, který se nazývá Listina základních práv a svobod. A i to je předmětem odluky církve od státu. Neboť Česká republika se odloučila od církve svaté katolické už ve chvíli, kdy vznikla a dědičné panství bohem a církví pomazaného mocnáře se zhroutilo v troskách.

To je důvod, proč si ženy přejí právo rozhodovat o svém mateřství a o svém právu volit. Nevolit podřízenost, ale rovoprávnost. Nevolit nucenou pokoru, ale hrdost. Nevolit křesťanskou prudérnost a přetvářku, ale svobodu svého rozhodování. I o množství dětí. Na hnutí pro život není nic kritiky hodného, pokud by své názory nevnucovalo i těm, kteří o ně nestojí a nechtělo zákonem povolenou svobodu druhým zákonem brát. I když ti druzí jejich pojetí života nesdílejí. A těch je většina. Proto nejsou a neměly by být nikdy ženy v České republice chráněny stejně jako kokony plné vajec, ale jako svobodné bytosti, mající právo volby.