V Česku žije asi 200 000 Romů. Ke statistikám a výkazům cítí většinou odpor, protože výsledkem některých sčítacích kampaní byla likvidace 4 500 z 5 000 původních českých Romů, po válce pak nucený rozptyl některých slovenských a zákaz kočování olašských Romů.

Ledy se ovšem od té doby hnuly, a v Evropě se mnohé instituce snaží s využitím kvanta peněz problém řešit. Romská elita kritikou většinou nešetří. Jak někdejší romský poslanec Evropského parlamentu za španělské socialisty Juan de Dios Ramírez Heredia, tak současné romské europoslankyně za maďarské pravicové i centristické liberály Lívia Járókaová a Viktoria Mohácsiová uvádějí, že i přes množství peněz vkládaných do proromských projektů se reálný výsledek neprojevuje, různí byrokrati se spokojují s papírovými výkazy, že se rozvíjí "etnobyznys" a "romský průmysl".

Na rozdíl od těchto demokratických romských politiků už z dalších prostředí jako jsou navzájem soupeřící Romský národní kongres (RNC) Rudka Kawczyňského, který se stal též prezidentem Evropského fóra Romů a Travellerů (ERTF), a Mezinárodní romská unie (IRU), spojená donedávna s Emilem Ščukou, občas zasyčí nacionalistická pára. RNC a IRU se snaží někdy napodobovat černošské radikály z USA, na bílý rasismus někdy odpovídají podobnou notou.

Napětí mezi Romy a neromy (které je bohužel přítomno v tak odlišných zemích jako Španělsko, Řecko, Německo, Francie, Rumunsko, Česko a dokonce též Irák (!)) vysvětlují zakořeněným "anticikanismem", jenž je prý podobný antisemitismu. Postoj některých členů RNC, ERTF a IRU k různým evropským i národním proromským institucím a kampaním se ale odvíjí od toho, zdali v nich zaujmou funkce či z nich mohou čerpat peníze.

Přitom např. v Česku aktivní Parlament Romů ovládá bratr Emila Ščuky Milan, podezíraný brněnskou policií z krádeží aut, vydírání a podvodu a na Slovensku kritizovaný z praní špinavých peněz z Běloruska. V souvislosti s kampaní Dekáda romské inkluze před rokem rozeslal Milan Ščuka text, uvádějící doslova:

"Politické strany jednotlivých států kteří se zapojili do tzv. dekády znova připravili projekt bez nás o nás Romů. Spekulace o tom jak, kde a kdy budou využity finanční prostředky s fondu EU je zbytečné. Zásadní otázka zní: chceme my Romové tuto dekádu nebo nechceme? Odpověď zní: nechceme, protože jsme ji nezpracovali my, Romové".

Pokud i nyní zazní z tohoto prostředí kritika statistického výzkumu české vlády či dokonce její připodobňování k nacistickým seznamům, bude vše jasnější. Lze si jen přát, aby vrstva nových, mladých romských politiků rostla rychleji, zastínila zkorumpované nacionalisty a místo svádění všeho na "anticikanismus" projevila spíš realismus.