Ukazuje se, že v přípravném týmu zásahu seděl zkušený policejní psycholog. Vím o jediném, jehož kvalifikace je taková, že zná reakce mladistvých, umí manipulovat s davem a pracuje nyní pro policii. Pracoval pro ni jako externista i při událostech, které byly s tímto dávány do souvislosti - v listopadu 1989. Zkušený muž. Otázkou je, jaké zadání a od koho měl tentokrát. Pokud jeho cílem byl pokus o státní převrat, tak mu to skoro vyšlo. Politické reakce za týden dávají tušit, že občanští demokraté se nestali příznivci techna ze dne na den náhodou.

Nicméně malá rekapitulace:

• Neschopnost zpravodajských služeb monitorovat aktivisty české i zahraniční teknoscény
  Kdyby tajné služby znaly a monitorovaly pozadí teknoscény, nemohla by jim ujít aktivita řady organizátorů a jejich kamarádů. Tato neschopnost ukazuje na hlubší rozval zpravodajské služby, než se doposud zdál: služba není schopná monitorování undergroundových aktivit nejen u freetekna, ale ani u řady dalších subkultur, které dodržují základní konspirační pravidla. Jako flagrantní selhání se to ukazuje u činnosti hooligan's a neonacistické scény - zejména na Moravě, na kterou dlouhodobě upozorňují antifašisté i novináři.
  Datum konání akce je totiž známé předem. Je to poslední červencový víkend. Detekovat zahraniční vozidla při nájezdu do ČR není problém - stačí základní vizuální charakteristika posádek. Sledování vytipovaných vozidel po několik dní před posledním víkendem v červenci po parkovištích v celé republice by neměl být pro plošně operující policii problém. Přihlášení se do teknařského mailinglistu by neměl být pro policisty problém také. Elektronická komunikace má totiž jednu systémovou chybu: neumožňuje ověření totožnosti. Komunikační kanály této komunity nejsou proti průniku "protivníka" zajištěné...
• PR příprava policejního prezídia, kterému skočila na špek pražská redakce ČTK už týden před očekávaným konáním akce CzechTek.
  Vydávání policejního PR za zprávy ČTK je novinářské chucpe. Tyto panikářské "zprávy" převzala od tiskové agentury řada deníků, čímž musela vystrašit občany víc, než si událost i její protagonisté zasluhovali. Psychologický efekt policejního opatření se málem dostavil. Vyvolávání strachu ze všech "jinak vypadajících" jedinců ("dredy", "číra", "maskáče", piercing = drogy, alkohol, násilnictví) posiluje měšťácké stereotypy a xenofobii "slušných" občanů. Líčení mladých příznivců teknoscény jako asociálních jedinců, chuligánů a skoro-teroristů je nebezpečným normalizačním fenoménem, známým ze sedmdesátých let minulého století a tažení gerontokomunistických pohlavárů proti "máničkám" a "plastikům".
• Lži policistů i politiků
  Řečeno bylo mnoho. Mnoho lidí, kteří neměli přehled o faktech, se vyjadřovali k mnoha aspektům i právním definicím. Hrůzné je, že lhali představitelé státu. V případě policejních mluvčích úmyslně - ve snaze zakamuflovat nezákoný podklad k zásahu. Aktualizovaný seznam mediálních výroků policistů i politiků a jejich střetu s realitou, stejně jako videodokumentace řádění policie na louce u Mlýnce ukazuje, jak málo pravdy a jak mnoho neznalosti provází českou politiku. Vyjádření premiéra mohla proto pocházet i z přečetného - novinám přece "věří" 85 procent občanů, tak proč ne předseda vlády Paroubek? Noviny citovaly řečené. Padni komu padni. Aktivizace mechanismů mediálních lží, polopravd a xenofobních stereotypů ukazuje na snahu policejních struktur dlouhodobě připravovat půdu pro pravicově konzervativní autoritativní režim pod heslem - demokracie jen pro slušné bílé konzumenty. Vyhodnocení policejní blbosti / úmyslu a jeho politické objednávky nechám na tiskovém oddělení Úřadu vlády.
  ČTK si ovšem renomé napravila věcnými a nezmanipulovanými reportážemi z místa. I to byl jeden z klíčových důvodů prohry policie v této kauze. Pochvala patří kolegovi z ČTK, který opravdu po celé dva dny popisoval, čeho byl osobně svědkem a pro co měl i dokumentační fotografie a zvukové nahrávky. Jeho nadřízená si na louku pozvala pro jistotu i svého manžela s videokamerou, který je navíc soudní znalec, neb nejspíše věděla, do jak riskantního podniku se pouští....
• Noční řízení dopravního chaosu
  Pohyb stovek vozidel při chaotickém najíždění na louku byl "usměrňován" přítomnými policisty tak, aby nezabránil koncentraci vozidel v regionu, ale aby je nasměroval do obcí ve chvíli, kdy se jejich obyvatelé ukládali k spánku. Efekt se dostavit musel. Hledání zdrojů vody, míst pro vykonání potřeby, hluk z parkujících vozidel a zdrojů hudby v nich vyvolal v prvé chvíli paniku poklidně žijících vesničanů, obavy o život i majetek a tím zaprotokolovaná hlášení, využitelná později jako alibi. Fakticky se policie bála chránit majetek a životy obyvatel přilehlých vesnic. Stála na stanovištích a pokoušela se uzavírat lesní cesty před bloudícími auty. Nepodařilo se jí nic. V pátek v noci vznikl pouze chaos. Parkoviště u pump u dálnice byla plná, osádky měly zapnuté počítače a chatovaly na internetu ve snaze získat informace či mapu. Stovky aut projížděly celou noc přilehlým krajem a hledaly cestu na louku. Odvážnější místní dělali "cizincům" za bakšiš průvodce... Kolona vozidel před obcí Újezd vnikla po odsunutí policejního automobilu se čtyřmi policisty uvnitř do škarpy (bez jejich protestu je desítka svalnatých mládenců vzala "do teplejch" a přenesla i s oktávií na místo, kde nepřekáželi). Auto jsme potkali uvězněné na slepé cestě ve vsi. Nikdo si ho nevšímal, uvnitř byli čtyři vystrašení strážmistři. Světla měli zhasnutá a zírali na kolonu aut před sebou...
  Nečinnost policie znamenala, že silnice byla ucpána auty v obou směrech (dvojřady a v širších místech i trojřady) a do vsi by se v případě potřeby dostal lékař pouze vrtulníkem. Na dvě stovky vozidel si razily cestu k louce podél BTS GSM telefonů, až po hodině policisté obnovili uzávěru z policejního antonu při vjezdu na louku. Byl páteční večer. Teknival začal. V obci Újezd nebylo možné usnout, kolona byla zablokovaná za obcí. Otočit se a vycouvat nebylo také možné. Jen čekat. Automobil Českého rozhlasu čekal také.
  Odpovědnost policie za stres a nervozitu řidičů je jasná. Psychologický účinek je také jasný. Měl za cíl vytvořit nenávist k teknařům a tlak "veřejnosti" na policejní "řešení". Naštěstí obyvatelé obce nebyli stejně hloupí jako jejich starosta. Starosta reagoval součinností podle představ policie. Lhal rozčileným občanům i přítomným novinářům. Neřekl jim, na čem se dohodl s policejním ředitelem. Občané (převážně matky) zareagovali peticí, požadující vpuštění aut na louku a ukončení policejní operace. Bohužel - policejním důstojníkům ji doručili až další den odpoledne. A to už bylo pozdě. Policie přeci nemohla prohrát... Zásah nastal za půl hodiny nato.


• Policejní dezinformace nejen o nájemní smlouvě Italinvestu
  
  petice občanů Újezda - vyšší rozlišení v
  Policejní mluvčí lhala novinářům o obsahu petice obyvatel Újezda a do poslední chvíle nebyla schopna dát konkrétní odpověď, jak policie s peticí naloží. Pak oznámila zásah.
  Cílevědomá nezákonnost policejního postupu spočívala mimo jiné v dezinformční kampani, kterou spustila policie o legalitě nájmu louky, legalitě akce jako takové. Zároveň souběžně policie vyvíjela nelegálními argumenty tlak na majitele pozemku i nájemce, kteří ovšem nebyli tak duchapřítomní, aby si VEŠKEROU komunikaci s policií nahrávali a ihned ji zveřejnili. Policie nepravdivě informovala i novináře a tím účelově manipulovala veřejností. Chybně (opravdu nemá policie kvalifikovaného právníka?) vyhodnotila otázku veřejné přístupnosti příjezdové cesty k pozemku, jak vyplývá i z dokumentace, kterou sama zveřejnila. Tím vyvolala první střet na dálničním exitu i následné potyčky. Zabránila nájemci užít pozemek způsobem, na který měl právo a zajistit jeho ohrazení, hygienické buňky i organizaci příjezdu vozidel. To vše na předchozích ročnících CzechTeku účastníci zabezpečili. Stejně jako stovku od každého auta na náklady úklidu. Louku prozatím vždy příznivci free open air festivalů po sobě uklidili, škody jsou minimální.
  Právní vady, které měla prohlášení policie, neodstranili velitelé ani za situace, kdy byli jak majitelem, tak nájemcem, tak přítomnými novináři několikrát upozorněni na nelegálnost svého počínání.
  Velitel zásahu ani tisková mluvčí policie nebyli schopni před zásahem předat novinářům písemný a relevantní právní rozbor, katastrální mapu pozemku s výpisem majitelů z katastru, kopii vlastnických či nájemních smluv či cokoliv, co by jakkoliv legitimizovalo jejich zásah. Marně byli několikrát o dokumentaci žádáni. Jejich vyjádření si odporovala.

  

  < Ortofotomapa celého pozemku u dálnice s vyznačenými pozemky
  < velké měřítko - 3,5 MB - zdroj: ČÚZK, Geodis
  mapový podklad 2003 - bez zakreslení dálnice a nových komunikací včetně přístupové cesty, ale se zřetelně značenými katastrálními čísly pozemků Italinvestu a dalších vlastníků
  < mapa celého pozemku u dálnice s vyznačenými pozemky - MV ČR
  < detail mapy celého pozemku s příjezdovou cestou - MV ČR
  < detail mapy celého pozemku s příjezdovou cestou - BL

  ČTK, Českému rozhlasu i Britským listům sdělila tisková mluvčí, že policie bude zasahovat na celém pozemku, po rázném ohrazení redaktora Britských listů o pět minut později ve vysílání pro Českou televizi tisková mluvčí připustila, že policie zasáhne pouze na pozemcích těch majitelů, kteří si stěžovali. Obě protichůdná vyjádření jsou zaznamenána. Následně policie zasáhla podle původního plánu - všude, s jednotkou o síle tisíce mužů a s takovou brutalitou, která nepřipouštěla zaujetí pozice na hranicích legálně pronajatého pozemku. Absurdní postup. Do večera spotřebovala policie tolik taktických výbušek, že jim musel vrtulník před setměním přivést deset dalších deset beden střeliva...



• Kdepak ty ptáčku číslo máš?
  Podle zákona o policii je každý policista ve službě povinen být označen služebním odznakem či identifikačním číslem. Tuto povinnost si nesplnila celá řada policistů, přestože byli opakovaně upozorněni na nezákonnost svého počínání redaktorem Britských listů. Policisté i jejich nadřízení si dělali z novinářů pouze legraci. Na upozornění nereagoval i policejní velitel. Ti policisté, kteří čísla měli, je mnohdy měli "vzhůru nohama" nebo zakryté vysílačkou, baterkou či napůl zakryté nášivkou POLICIE. Museli tedy jednoznačně vědět, jaká je jejich povinnost. Museli to vědět jejich kolegové. Museli to vědět i jejich nadřízení - ještě před samotným zásahem. Jeden sdělil redaktorovi, že identifikační označení "kdesi na louce" ztratil... Fotografie policistů bez čísla existují. Jsou jich jen u autora této analýzy desítky, na internetu se jich najdou stovky.
  Odpovědnost velících důstojníků všech stupňů za toto pochybení je neoddiskutovatelná. Pokud se násilí dopustil policista bez označení, ocitne se inspekce, vyšetřovatel i soud v důkazní nouzi a bude muset při nepřiznání se policisty vyšetřování odložit. Vyvodit personální odpovědnost z tohoto úmyslného selhání velitele zásahu a velitelů družstev je proto povinností policejního prezidenta. Zajistit neopakování takových pochybení je jeho úkolem též, jinak je zralý na odchod on i jeho podřízení. Britské listy si všímají zásahů policie bez čísel na demonstracích v Praze už od roku 2000. Situace se po zveřejnění desítek fotografií ve fotogalerii s názvem "Kde pak ty ptáčku číslo máš?" a tlaku na inspekci ministerstva vnitra zlepšila. Tachov ale není Praha.
• Brutalita zásahu
  Policejní mlátičky reagovaly agresivně už od samotného počátku operace "zátah". Konfrontace se zástupci soundsystémů byla nejdříve verbální, vzápětí fyzická. Říci "kdo si začal", je nepodstatné. Tomu psychologovi, který doporučoval charakter zásahu a použití konkrétních opatření, muselo být jasných několik věcí:
  • řada tančících byla podnapilá - převážně pivem, ale i destiláty
  • někteří (zvláště zahraniční) účastníci party byli pod vlivem návykových látek (zažil jsem i francouzskou skupinu, která - zdarma - nabízela "šňupanec" kokainu). Marihuanou "zhulení" technaři agresivní nejsou, jen upovídaní a někdy až zmatení. Koks je ale agresivitu a fyzické síly budící droga.
  • Vědomí o legalitě pronájmu pozemků na louce dávalo účastníkům přesvědčení o tom, že "jsou v právu". Dodnes jim nikdo nedokázal opak.
  • Chaos předchozích policejních kroků naladil všechny přítomné negativně - stání v kolonách, zmatek, uzávěry, prohlídky dokladů i technického stavu vozidel... to nikomu na dobré náladě nepřidalo
  • Obecné opovržení policií u mladé "free" a "cool" generace je jevem všeobecným a známým. Název "fízlové" nebo "benga" byly ty nejmírnější. Daleko častější bylo označení gestapo. V mnoha jednotlivých případech oprávněné. O množství příznivců neonacistů mezi příslušníky policie ví i ministr vnitra. Neví si s tím rady.
  • Jazyková bariéra a absence účinné zvukové aparatury na straně policie. Neschopnost policie všeobecně dostupně na několikasetmetrové louce oslovit zde přítomné a upozornit je na blížící se zásah byla základní chybou. Pěší totiž policie do poslední chvíle na louku pouštěla. Nezabránila jejich srocení v prostoru louky, nezabezpečila ty pozemky, které přišla "hájit" předem - i když mohla.
  • Představa, že tito "free" jedinci poslechnou policii jako ovce jdoucí na porážku je zcestná, zvláště za situace, kdy část z nich patří k antiglobalistickým aktivistům, kteří zkušenost s fyzickými střety s policií mají. To neznamená, že agresivní při kontaktu s policií byli všichni. Ale pak to bylo jedno. "Chlapi, krokem, a řezat a řezat..."
  Za těchto okolností doporučit "razantní" zásah (terminologie předsedy vlády) za použití zásahových výbušek, slzného a nervově paralyzujícího plynu, dýmovnic, gumových projektilů, obušků, vodních děl, vrtulníků, obrněného transportéru a bojového vozidla pěchoty příslušníky zásahových jednotek z celé republiky v protiúderových oblecích se štíty - to byl naprostý hazard, hraničící se záměrem vycvičit bojové policejní jednotky pro příští střety s obyvatelstvem.
  Tím v žádném případě nechci říci, že příznivci tance na zdupané louce se násilí nedopustili. Házeli po policistech láhve, klacky či ojediněle i kameny. Trefili se málokdy a s mizivým účinkem. Římské šestistupy kryté štítem v prvé řadě nešlo rozprášit a na boj muže proti muži neměl nikdo odvahu. Rozdíl mezi římskou pěchotou a neandrtáílci byl značný - ve výbavě i výcviku. Početní převahu měli spíše policisté. Účastníci bitky házeli polistům zpět jejich nevybuchlou munici - tentokrát s řádně vytrženou pojistkou. V několika případech jsem zaregistroval i vlastní dýmovnice. Byly barevné... Ani jednou však nikdo nenaplnil láhev benzínem a nezapálil knot, i když paliva do benzínových generátorů měli účastnícíci na louce stovky litrů. Nebezpečnost jejich počínání je proto nutno brát s rezervou. Někteří zkušenější si přinesli plynové masky, neb tušili. Nepálily je pak oči jako mě.
• Mediální pokrytí
  Nápad házet granáty se slzným plynem a výbušky po novinářích také nebyl od policistů dobrý. Zadní část těla mě bolí ještě teď a poslední z řady policistů hned u lesa na horní části louky má u mě vroubek na hodně dlouho. Jako teknař nevypadám ani já, ani můj fotoaparát. Označení PRESS nosím vždy zřetelně na krku včetně jména, své fotografie a rodného čísla. Přesto jsem opakovaně byl zásahovou výbuškou explodující mi pod nohama upozorněn, že nemám být tam, kde něco vidím a fotím. Z jednoho policisty zničeného stanu jsem si musel ukrást láhev s vodou, abych vůbec v oblaku štiplavého dýmu viděl. Příště si asi vezmu masku. Ten policejní kretén, který mi svou zásobu výbušek i slzného plynu poslal pod nohy, navíc neměl identifikační číslo. Je a nejspíše zůstane kreténem, i když bere peníze od státu, který si i já platím. Jeho kolega na nás přitom křičel, abychom informovali objektivně. Což tímto činím. Někteří mí kolegové dopadli ještě hůř, i když byli také označeni identifikací PRESS a jako zákeřní útočníci se rozhodně nechovali.
  Množství zveřejněných záběrů s brutálními zákroky policistů se odvíjí od poprvé zažitého masového rozšíření kvalitní digitální záznamové techniky mezi mladými lidmi. Kdejaký mobil, kdejaký cenově dostupný digitální fotoaparát má dnes schopnost kvalitního záznamu statického obrazu, filmové sekvence i zvuku. Občanská společnost se vybavila účinnými publikačními technologiemi - a to tak, že je schopna dnes účinně konkurovat jakékoliv snaze o policejní manipulaci profesionálními médii. Celý zásah je dnes vteřinu po vteřině dokumentován. Tisíci fotografiemi a desítky filmovými záběry. Jak násilní účastníci, tak násilní policisté mohou počítat s tím, že jejich činy nezůstanou nezdokumentovány. Jakákoliv mediální manipulace přestala být možná - i technicky. Pro některá média je to nová zkušenost. Pro některé policisty nová zkušenost bude líčení před soudy, při kterém budou v roli obviněných oni.
• Absence zdravotníků na místě zásahu
  Záchranná služba udělala jednu kardinální chybu, kterou by žádný lékař nikdy neměl udělat. Nechala se opevnit v prostoru policie a odmítala přímý kontakt s účastníky. Patřila psychologicky i fakticky pod policejní jednotku jako "embedded" servis. Vždy jsem se domníval, že lékaři jsou vázáni pouze Hippokratovou přísahou, nikoliv velením a rozkazy policie. Viděl jsem několik desítek zraněných, kteří se takovýmito "zdravotníky" pod dohledem policie odmítli nechat ošetřit i pořezané nohy či krvácející tržné rány. Báli se perlustrace a následného policejního postihu. Z taktiky "embedded" zdravotníků je mi na zvracení. Nedali účastníkům ani vodu, i když jí měli plnou cisternu. Jedno auto ambulance Samaritánů na celou louku opravdu, ale opravdu nestačilo...

Následná nečinnost

Po samotném zákroku a následné masové medializaci podrobností nastalo v policii zděšení. Při demonstracích v Praze se ukazovala policie jako stádečko nevinně bečících ovcí, i když jim pověstnou kachlíkárnu postříkali spreji, polepili samolepkami s premiérem a textem "zítra můžeš dostat přes držku i ty" či transparenty s nápisem Krvavá sobota. Policistům nevadilo, že jim dopsal na název ministerstva vnitra na budově doplněk ... a brutality. Policie zůstala nečinná. Ještě že jim nikdo budovu nezapálil... Tato reakce ukazuje jediné - šok z viny a snahu už nadále neprovokovat dav ani politiky. Okno se zasklí. Nápis smyje ředidlem. Frustrace tisícovky lidí ze nevinně vyventilují. Opravdu je to tak snadné?

Co dodat na závěr?

Byl to nejbrutálnější zásah od listopadu 89, svým rozsahem a rozsahem násilí předčil i mlácení lidí na Národní třídě. Účastníci ovšem tentokrát nedodržovali zásadu máme holé ruce. Vzali do rukou klacky i láhve - v přesvědčení, že pravdu mají oni. Nevyhráli, ale nebyli ani poraženi. Příště už to může dopadnout i jinak. Je to ale řešení? Může jakákoliv vláda vládnout a jakékoliv společenské zřízení být funkční, vyrábí-li si své nepřátele z lidí, kteří se jen chtějí (třebas trochu hlučněji) bavit? Minimálně padesát tisíc lidí má dnes díky akci CzechTek 2005 vlastní nebo převzatou zkušenost s policejním násilím. Minimálně několik tisíc lidí bude všem svým známým autenticky svědčit o zhovadilosti policie a zhovadilosti politiků. Doloží to stopami po ranách obuškem. Ty rány si ti lidé budou pamatovat celý život. Odpor vůči takovému systému budou vyjadřovat stále hlasitěji. Bude jich přibývat. CzechTek je každým rokem. Násilí plodí násilí. Příště mohou být i mrtví. Násilím se dá vyhrát jedna malá bitva na louce, válka ale ne. Zvláště, když na té "druhé" straně budou stát občané téhož státu, proti kterým se stát rozhodl válčit - za použití slzného plynu, obrněných transportérů, bojového vozidla pěchoty s kanónem či vodních děl. Válku s vlastními občany vyhrát nelze.

Bez ohledu na to, jestli na jedné louce zůstane týden pošlapaná tráva. To byl totiž jediný důvod, pro který tento stát bojoval s několika tisíci svých občanů poslední víkend července roku 2005. A prohrál, protože nevyhrál.

Zůstala louka plná střepů.