I přesto, že daný předpis byl zaměřen právě na zastavení jeho protestu, tento záměr zmařila chybná formulace jeho znění. Nový zákon, platný od 1. srpna 2005, ukládá, že demonstranti na určitém území musejí před zahájením demonstrace žádat o povolení policii. Vítězným argumentem právníků Briana Hawa byl fakt, že tato povinnost pro demonstranta na začátku protestu, tedy před čtyřmi lety, žádat před zahájením demonstrace o policejní povolení, neexistovala. Soudci rozhodli, že "pokud si vláda přeje kriminalizovat nějakou činnost, musí to učinit zákonem, který bude jasný". V červnu se vládní právníci pokusili chybu v tomto zákoně napravit tím, že se do něho snažili včlenit požadavek, že demonstrant "musí žádat o povolení buď na začátku nebo během průběhu své demonstrace". Britský soud však takové dodatečné zflikování odmítl přijmout.

Brian Haw protestuje již čtyři roky. Je to angažovaný křesťan, který energicky podporuje myšlenku míru a lidských práv. Nejprve se stavěl proti západním sankcím uvaleným na Irák, později proti angažování se Británie v irácké válce. Přespává na náměstí před Dolní sněmovnou a vybudoval tam velký systém protivládních transparentů a poutačů, mnoho z nich mu přinesli sympatizanti. Kromě plakátů, transparentů a vlajek užívá k vyjádření nesouhlasu také megafon, jímž skanduje protivládní hesla. Poslanci si stěžovali, že je ruší při práci.

Právě dnes, kdy je pozornost k bývalému i současnému dění v Iráku snad jen dočasně oslabena aktuálními útoky na evropské půdě, měl by vytrvalý protest osamělého demonstranta plnit důležitou roli. Po několika týdenním zaplnění stránek tisku informacemi o útocích v Londýně, kdy se zaobíráme především těmito důsledky předešlých kroků, nás nutí se opětovně zamýšlet nad jejich příčinami.

Není kouře bez ohýnku a příčinou bezpráví a zabíjení bývá většinou právě zabíjení předešlé. Právě příbuzní a přátelé atentátníků ze 7. července uváděli jako důvod neomluvitelného jednání svých blízkých rozhořčení nad vývojem věcí (válkou, zabíjením) v Iráku. Jakékoliv neobratné narušení křehké rovnováhy (nebo spíše křehké nerovnováhy), jehož důsledkem nebo prostředkem je umírání lidí, se projeví a bude projevovat další zkázou a zmarem lidských životů. Tuto nelítostnou pravdu jsme si teď my, Evropané i obyvatelé jakékoliv jiné oblasti, povinni uvědomit. Odsuzujme tedy odporné a nelidské následky v podobě teroristických činů, nezapomínejme však, že i ony mají nejednu příčinu. Snažme se je odstraňovat efektivně, zničením jejich pramene a ne jen nikdy ne včasným hašením jich samotných.

Mocenské zápolení supervelmocí během studené války ("ochrana slabých před ideologií toho druhého"), dále snahy rozšiřovat vliv do důležitých částí světa ("šíření demokracie") a jiné násilnosti konané pod různými záminkami, mohou fungovat právě jako zasetý vítr pro ty, kteří jsou nuceni sklízet bouři. Politické špičky by se měli zamyslet, zda právě ony nejsou nejspolehlivějšími dodavateli překroucených argumentů pro fanatické manipulátory burcující k nenávisti a zabíjení.

Na poli věčného válčení a zabíjení nejsou přestávky, stejně jako v boji proti nim. Potřebu vytrvalosti potvrzuje právě Brian Haw svými slovy: "Ano, chtěl bych dovolenou, ale nemám na výběr. Vzpomeňte na vojáky v Iráku, mají na výběr?"

"Vytrvám, neboť lidé stále umírají. Politikům začíná dovolená. Vznešené dámy a pánové, kteří tak správně rozhodli, mají zaslouženou přestávku, ale lidé v Iráku, Afghanistánu a Palestině stále umírají. To musí skončit. Já nepřestanu, dokud to neskončí."

Podrobnosti - v angličtině ZDE ZDE