Bývalý předseda Federálního rezervního úřadu (centrální banky USA, pozn. překl.) Paul Volcker, opora establishmentu s přístupem k ekonomickým informacím mimo náš dosah, nedávno napsal: "Okolnosti mi připadají nebezpečnější a nezvladatelnější než cokoli, co pamatuji ... Opravdu mě znepokojuje, že se zdá být tak málo ochoty nebo schopnosti cokoli s tím udělat." (Citováno podle The Economist, 16. dubna.) Volcker volí slova opatrně: "nebezpečnější a nezvladatelnější", "ochoty nebo schopnosti". Říká: Je asi nad naše síly situaci napravit.

Ceny zemního plynu mohou jenom stoupat. Těžba ropy je na vrcholu kapacity nebo blízko něho. USA musí o ropu soupeřit s Čínou, nejrychleji rostoucím kolosem v historii. Ale USA si musí také vypůjčovat 2 miliardy dolarů denně, aby zůstaly solventní, skoro polovinu z toho od Číny a jejích sousedů, protože nám dodávají většinu našich výrobků ("Bensonovy ekonomické a tržní trendy", citováno podle Asia Times Online) - takže s Čínou nemáme hrát jakými kartami, ani vojenskými. (Nemůžete válčit s bankéři financujícími vaši armádu a továrnami zásobujícími vaše obchodní domy.) Poptávku po ropě teď určuje Čína a USA nemají žádný dlouhodobý způsob, jak ovlivňovat její ceny. To znamená 4 dolary za galon do příštího jara a nárůst - na 5 dolarů, potom na 6, možná na 10 dolarů do roku 2010 nebo tak nějak. (Pozn. překl.: Řeč je o maloobchodních cenách automobilového benzínu, US galon je 3,7853 litru, dnešní cena - podle dat z poloviny července 2005 - je různá v různých státech Unie a činí 2,2 - 2,6 USD/galon, to odpovídá Kč 14,50 - 17,20/litr, což je pro Američany těžko stravitelné, protože dlouhá léta cena benzínu v USA nepřesahovala ekvivalent našich 10 Kč/litr a např. v r. 2002 byla kolem 1,2 dolaru za galon. Historický rekord 3,12 USD/galon z ropné krize v r. 1981 sice ještě nebyl překonán, ale prognózy očekávají další růst cen. Zmiňované 4 USD/galon jsou cca 26,40 Kč/litr, ale v USA neexistuje spotřební daň z automobilových paliv.) [4] Čínská ekonomika si to může dovolit; naše nikoli. Můžeme pokulhávat s naším víceméně stejným životním stylem při zvýšení ještě o další dolar, ale při 4 dolarech se Amerika změní. Drasticky.

Obyvatelé předměstských sídlišť a venkovská chudina to pocítí nejdříve a nejtvrději. Lidé z předměstí se odstěhovali na jejich nejzazší okraje kvůli nízkým cenám nemovitostí, smířeni s nejméně hodinou na každou cestu do práce. Mnozí z nich teď žijí na hranici svých finančních možností. Co se stane, až se jejich dojíždění stane neúnosně drahým, protože úroky a inflace rostou, zatímco hodnoty jejich nemovitostí se řítí dolů? Ceny nemovitostí v městských centrech porostou, takže nebudou schopni stěhovat se blíž k místu zaměstnání - a jinam není kam jít. Navíc, díky současné nemravné aktivitě Kongresu, bankrot pro mnohé z nich už není řešením. (Pozn. překl.: Kongresem USA v březnu prošel zákon, který drasticky omezuje možnost jednotlivců vyhlásit osobní bankrot. Institut osobního bankrotu poskytuje dlužníkovi -- jednotlivci, tj. nikoli firmě, možnost řešit svou zadluženost se značnými úlevami, aniž by ho to existenčně zničilo, a začít znovu. Jde o největší zásah do bankrotové legislativy USA od r. 1978. Jeho kritici konstatují, že je namířen zejména proti příslušníkům nižší střední třídy, kterým silně zkomplikuje jejich už tak napjatou finanční situaci. Osobních bankrotů v r. 1978 bylo asi 200 000, v r. 2004 cca 1,6 miliónu, z nich více než polovina souvisela s neschopností platit dluhy za lékařské ošetření. Toto zjištění je v příkrém rozporu s hlasy zastánců změn, kteří argumentují, že nezodpovědní jedinci zneužívali bankrotového zákona k nepoctivým únikům před placením svých dluhů.) [5] Co se stane z těchto lidí? Uprchlíci z periférií. Moderní Dust Bowl. (Pozn. překl.: Dust Bowl je pojem používaný pro ekologickou a humanitární katastrofu, způsobenou v prérijních státech USA přechodem na průmyslový způsob zemědělství na začátku 20. století, degradací zemědělské půdy, suchem a následnými prašnými bouřemi v letech 1930 - 41. Statisíce zemědělských rodin, ponechány svému osudu, po krachu jejich malých hospodářství živelně opustily své farmy a odešly většinou do Kalifornie a do států amerického Severozápadu.) [6]

Pro venkovskou chudinu je to ještě horší. Jsou nejchudší z nás, bez majetku a s nízkou kvalifikací. Vydělávají v Americe nejméně hned po imigrantech a musí jezdit autem. Až se benzín zdraží na 4 dolary, jejich život už teď pod hranicí chudoby bude neudržitelný. Nebudou mít jinou volbu než se stát uprchlíky a připojit se k migrantům moderního Dust Bowlu. Stejně tak i lidé žijící na místech, kde se nikdy neočekávalo, že budou žít tak početné populace - místa jako Phoenix nebo Las Vegas, neobyvatelná bez klimatizace a dodávek vody (ceny energií paušálně vzrostou, výpadky proudu, poklesy napětí v síti a výpadky dodávek vody se všude stanou "novou normou"). V pouštních městech se zřítí ceny nemovitostí, tisíce lidí budou zruinovány, většina jich uteče - zatímco po celé zemi si lidé budou muset znovu zvykat na "horko" a "chladno".

Ale kam noví uprchlíci půjdou a co budou dělat, až se tam dostanou? Odejdou do obyvatelnějších měst, kde jsou činže už teď nepřiměřené a sociální služby přetížené, kde noví uprchlíci budou soupeřit s imigranty o nejlevnější byty a nejméně placená zaměstnání. Imigrace, už teď předmět sporů, vyvolá hysterii. Rodilí Američané se budou hlasitě dožadovat práce, kterou nyní dělají jen legální a ilegální přivandrovalci. V kultuře tak náchylné k násilí jako je ta naše to bude asi ošklivé.

Mezitím se předměstí a města dostanou do různě chaotických stavů, v závislosti na jejich infrastruktuře. Protože inflace a úrokové míry porostou a praskne bublina cen nemovitostí, milióny lidí uvidí, jak se hodnota jejich aktiv řítí strmě dolů. Za pět let mnozí z těch, komu se dnes daří dobře, budou žít jako dnešní marginálové, kteří zatím upadnou do bídy. S benzínem za 4 a více dolarů za galon bude hodnota nemovitostí záviset na blízkosti k pracovištím a na dostupnosti dopravy. Jak už se to stalo na Manhattanu, zámožní odejdou do dnešních slumů a obyvatelé slumů půjdou bůhvíkam. Místa s dobrou železniční dopravou budou nejlepší. Místa bez železniční dopravy budou mít velké problémy.

Jedním z klíčů k budoucnosti Ameriky bude toto: Jak rychle můžeme postavit nebo přestavět železnice? A kde na to vezmeme peníze? Železniční doprava je nejlevnější, nejsnáze udržitelná a pro post-automobilovou Ameriku jediné řešení. (Z důvodů, na jejichž rozbor tu není místo, hybridní auta a alternativní energie to neřeší, jestliže řešením rozumíme udržení něčeho jako je dnešní životní úroveň.). (7,8) Masivní investice do železniční infrastruktury by mohly nabídnout pracovní místa nekvalifikovaným i kvalifikovaným, absorbovat mnoho z nevyhnutelných přesunů obyvatelstva a vytvořit novou sociální rovnováhu na příštích 10 nebo 15 let. Staré železniční křižovatky jako Grand Junction v Coloradu, Amarillo v Texasu nebo Albuquerque v Novém Mexiku by se mohly znovu stát živými centry a nabídnout přistěhovalcům nový život. Železnice jsou klíčové, ale otázka zní: Jak je financovat?

Existuje jen jedno odvětví našeho hospodářství, které má tenhle druh peněz: armáda. USA nyní utrácejí za armádu více než všechny ostatní státy dohromady. Zdravý přechod k post-automobilové Americe si vyžádá masivní přesun z vojenských do infrastrukturních výdajů. Takový přechod by byl podporován našimi bankéři v Číně a Evropě (tj. kdyby pokračovali ve financování našich dluhů), protože je v jejich zájmu, abychom znovu získali ekonomickou životaschopnost. V jejich zájmu není, abychom zůstali vojenskou supervelmocí.

A tady se věci stávají opravdu zajímavými. Naskýtá se otázka: Dokáže Amerika čelit realitě? Jestliže vláda odpoví na nadcházející změny tím, že se pokusí zůstat supervelmocí bez ohledu na cokoli, žádný odhad škod nebude dost nízký. Čísla mluví sama za sebe. Brzy nebudeme mít dost zdrojů na to, abychom zůstali supervelmocí a zároveň si udrželi snesitelnou společnost, jakou známe teď. Stalo se to Anglii, stalo se to Rusku, chystá se to i na nás. Anglie zvládla transformaci víceméně elegantně; ztratila dominanci a udržela si svůj bytostný charakter. Rusko se ještě nachází v období transformace, ale zůstalo ve hře díky svým zásobám ropy. Evropa obecně - Francie, Německo, Itálie a Španělsko (všechno světové mocnosti v nedávné minulosti) - vytváří mnohonárodní společnost, nejexperimentálnější formu vlády od americké revoluce. Nemáme zásoby ropy, které by stály za řeč, a nemáme už ani výrobní základnu. Takže co budou Spojené státy dělat? Uvědomí si rozumně svou upadající roli a budou postupovat podle toho, nebo zasadí poslední zákeřnou ránu, aby si udržely svou pozici silou?

Před půlstoletím James Baldwin napsal: "Konfrontován s nemožností zůstat věrným svému přesvědčení a se stejnou nemožností osvobodit se od něho, člověk může být dohnán k nejnelidštějším excesům.". Američané věří, že jsou "jedničky", předurčené k vedení světa. To je Amerika, která je pryč. Budeme-li trvat na této iluzi, tenhle svět čekají těžké časy. Neudržíme si to, co máme, ani nevytvoříme to, co bychom mohli mít, ale napácháme nesčíslné škody (jestli vůbec nezničíme celé lidstvo). Nebo se můžeme podívat do tváře realitě a přijmout ji za svou. A realita je taková: Není žádná "jednička" ... není žádná ideální předurčená země lepší než jiné ... jsme jen my, snažme se, jak můžeme, žít svobodně a zdravě, v hranicích, které se brzy stanou velmi zřetelnými. Dny naší slávy jsou pryč. Co dál?

Uvědomte si, nehovoříme o vzdálené budoucnosti. Mluvíme o příštím desetiletí. Tak jako tak, žádná země nedostane dvě století. 21. století bude stoletím Číny. To je pravý význam galonu za 4 dolary, a nic to nemůže zastavit. Takže: Jak se změníme? Ale otázka "Jak se změníme?" je ve skutečnosti otázkou "Jak se já změním?". Protože dějiny nejsou sport pro diváky. To jsme my všichni. Všechno závisí na tom, zda straníme realitě nebo iluzi. Přijměme realitu a máme šanci. Lpěme na iluzi a jsme ztraceni. Amerika, jak ji dosud známe, velmi brzy skončí. Záleží na nás, jakou Ameriku si vytvoříme.

Odkazy z textu

(1) http://www.austinchronicle.com/issues/dispatch/2005-04-29/cols_ventura.html

(2) http://www.peakoil.ie/newsletters/561

(3) http://ikarie.cz/cinema/warbros.html

(4) http://www.msnbc.msn.com/id/8533441/

(5) http://www.vision.org/trdl/2005/trdl050401.html

(6) http://www.eh.net/encyclopedia/?article=Cunfer.DustBowl

(7) http://en.wikipedia.org/wiki/The_End_of_Suburbia

(8) http://www.rollingstone.com/news/story/_/id/7203633?rnd=1113403451890&has-player=true&version=6.0.12.1059