Nechme teď stranou, co pro každého pojem Bůh znamená.

Církev, tedy lidé sdružení v této zájmové skupině, nemá podle mého názoru ani o krok blíž k Bohu, než má každý, kdo v něj věří. Nemám rád slovo nevěřící. Nevěřící v co?

Pokud někdo považuje církev za dobře organizovanou, v podstatě lobbistickou skupinu, která má svou pevnou hierarchii v jejímž čele je volený činovník, neznamená to přeci, že je nevěřící.

Jako v každé zájmové skupině jsou i v katolické církvi lidé slušní, vysokých morálních kvalit, ale na druhém konci lidé bezpáteřní a bez morálky využívající svého postavení v organizace k obohacování a prosazovaní vlastních zájmů.

Zmiňme jen současné vedení KDU-ČSL -- čtenář ať sám posoudí, ke kterému konci patří.

Ještě z fakulty si pomatuji, že mnoho aktivních funkcionářů SSM ihned po revoluci v roce 1989 prohlédlo a dalo k různým církvím. Byla to otázka víry?

Jsou zkrátka lidé, kteří potřebují být vždy členy mocenských skupin, mnohdy proto, že nejsou schopni ani ochotni nést zodpovědnost sami za sebe, ale i proto, že je to pro ně jediná cesta jak si polepšit k hmotným statkům. Autor promine, ale myslím, že lidé sdružující se v církvích, nemají blíže k Bohu, ale spíše k lidem vyžadujícím vládu tvrdé ruky ať již komunistů či nějaké jiné partaje.