29. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 12. 2004

Média, politika a vyhlídky do nového roku

Strana v současném demokratickém systému nežádá svůj mandát na voliči, ale na médiích, která s nimi stojí ve stejné polovině politického spektra. Vysvětlím: Demokratický systém sje založen na periodickém opakování krátkého období, kdy je vláda nad společností svěřena její plnoprávné občině. V tomto období se rozhodne, zda bude dočasný směr vývoje společnosti prodloužen po přímce, nebo zalomen. V ČR je tomu tak jednou za čtyři roky, mimo volby druhé kategorie. Mimo toto kopulativní období zůstává na zvolených manipulantech společenskou mocí, jak s ní naloží.

Ale kde se tedy člověku po ty dlouhé roky zjevuje to tělo demokracie, ta "veřejná diskuse", která dělá demokracii tím, čím má být, tedy vládou lidu, zjevení, na které lze poukázat jako na projevy života demokratického systému?

Nějaké být musí, kdyby toto zjevení neexistovalo, nebylo by možno politicky na demokracii poukazovat a demokratický systém by se stal nedůvěryhodný, protože by se začalo poukazovat třeba na "jiné" společenské hodnoty, jako národ nebo rasa nebo sociální zplacatění na proletariát.

A jak se dnešnímu člověku zjevují jeho zjevení?

Stejně jako všechno ostatní, co se udá na ploše o velikosti nad území opravdu malé vesnice, je nám to zjevováno prostřednictvím médií. Média tedy zdaleka nejsou jen informační nástěnkou, ale také poněkud hrubě otesaným ztělesněním demokracie, jako lidovlády. Proto mohou také političtí zástupci vždy poukazovat na svou nutnost být viděni v médiích, protože tím vykazují "demokratickou komunikaci". V systémech, ve kterých vládne nějaká forma diktatury, média jako zprostředkovatele nemají--mají médium jako nadřízeného.

A to je právě základ vztahu, který mezi sebou vytvořila politická a mediální reprezentace společnosti. Vezmeme-li v úvahu, že média jsou přes svou deklarovanou či ukrývanou orientací vždy nějak politicky orientována, včetně těch veřejné služby, vypadá komunikace mezi médii a politickou reprezentací takto:

Politická reprezentace je sice pověřena vládou společnosti, ale "veřejné mínění" (média) jsou ve funkci kontrolora fakticky zvolené vládě nadřazena, protože představují hlas zadavatele společenské zakázky.

A právě z tohoto hierarchického postavení vyplývá, kdo narušuje směr vlády mimo kopulační období -- několik let tak média spoluvládnou společnosti, a to podle "stranické příslušnosti". Pro veřejnoprávní je to poněkud jednodušší, neboť v mediálním světě suplují schopnost porozumět jakémukoli mocenskému návrhu, které v politickém mimosvětě skvěle hrají v KDU-ČSL.

Stejně politicky orientovaným stranám sekundují podobně orientovaná média. Samozřejmě, že v médiích se hlásá jiný "stranický program", což je i předpoklad toho, že je možné učinit mezi médiem a politikou rozdíl, tedy praktikovat demokratický přístup k informacím. Ovšem na médiích se stejně jako na politice podílí jen úzce vymezená skupina lidí.

A tato skupina se podle předpokladu podílu médií na moci spojuje na nějakém ideologickém konsensu -- to z ní ovšem činí skupinový zájem. No, a má-li skupina stejný ideologický základ, má i potřebu ho prosazovat, a to musí, v rámci demokracie, dělat podle jiného scénáře než politická strana. Což vlastně utváří jakousi zvláštní, nikým nevolenou skupinu, která má značný podíl na moci.

Záleží samozřejmě, v jakém stádiu. Pokud je tato moc generována, ale médii primárně neuchopena, lze to vykládat jako slušné naplnění demokratického principu v současných velkých a komunikačně neschopných společnostech. Pokud tomu tak není a média se nějak na moci podílejí (či spíše když se konkrétní politická moc podílí na médiích), je to obyčejná diktatura halená do vně vytvořeného dojmu ozdravující společnosti, která sem tam potřebuje nějaký mocenský výplach, jako třeba v postsovětských republikách.

Jinými slovy, pokud mezi nimi existuje konflikt, existuje ještě alespoň "veřejný dialog" pasivní mediální, což vypadá, jako když existují mezi slepými dva jednoocí.

Ale u nás je to snad doposud dobré a děkujme si, aby nám vydržel alespoň tento stav značného předstírání demokracie, ale neustálé vidiny naděje něco změnit. Ta je totiž jediným psychofarmakem proti společenské depresi se zhoubným vlivem na její život. Přejeme si tedy, aby nám bylo dopřáno i v novém roce. A bude snesitelné klidně i v hojnější míře.

                 
Obsah vydání       29. 12. 2004
28. 12. 2004 "Svoboda projevu, jejíž součástí není právo urážet, je fraška"
29. 12. 2004 Birmingham: Bylo chybou, že jsme konzultovali sikhské starší
29. 12. 2004 Svoboda projevu není na ústupu Jan  Čulík
30. 12. 2004 Zpravodajové BBC varují před epidemiemi
29. 12. 2004 Bush oznámil vytvoření týmu čtyř států pro jihovýchodní Asii
29. 12. 2004 Colin Powell: "Spojené státy nejsou lakomé"
29. 12. 2004 Asijská katastrofa: Počet mrtvých "překročí 100 000"
29. 12. 2004 Asijská katastrofa: Zřejmě více než 60 000 mrtvých
29. 12. 2004 Vlády se snaží zintenzivnit humanitární pomoc
29. 12. 2004 Jak přispět postižené Asii
29. 12. 2004 Ty katastrofy, to je kšeft...
29. 12. 2004 Je svoboda slova dělitelná individuální morálkou? Štěpán  Kotrba
29. 12. 2004 Britské listy budou dodržovat základní civilizační principy Jan  Čulík
29. 12. 2004 Jak CIA unáší "teroristy" letadlem pro celebrity
29. 12. 2004 V co přetváříme svůj svět? Štěpán  Kotrba
29. 12. 2004 Média, politika a vyhlídky do nového roku Bohumil  Kartous
29. 12. 2004 O tajné lásce Karla Čapka Jiří  Bakala
29. 12. 2004 Abrahámovská náboženství v pátém roce třetího tisíciletí Ivo V. Fencl
29. 12. 2004 Michael  Marčák
29. 12. 2004 Maličkosti (taoisticky): Švábi, nevěsty a 101 Petr  Fiala
28. 12. 2004 Spisovatelka Susan Sontagová je mrtvá
29. 12. 2004 Romové si k Ježíšku nadělili internetovou televizi TV Jakh
29. 12. 2004 Falešní kněží sloužili mše a křtili věřící
29. 12. 2004 Kde je chytrá horákyně? Jan  Kasl
29. 12. 2004 Michael  Marčák
29. 12. 2004 Perpetuum mobile Miloslava  Kodoňová
29. 12. 2004 EÚ neustupuje Turecku, ale globalizácii Adrian Peter Pressburg
29. 12. 2004 Tragédia Arménov v Turecku: stále popieraná genocída Peter  Greguš
28. 12. 2004 Michael  Marčák
28. 12. 2004 Irák: Hlavní sunnitská politická strana se nezúčastní lednových voleb
29. 12. 2004 "Usilujeme o Evropu práv a solidarity mezi národy"
29. 12. 2004 Praha místem příprav na Světový festival mládeže a studentstva Milan  Krajča
28. 12. 2004 Jak prosazuje světová kultura svou nadvládu nad malými kulturními celky
28. 12. 2004 Katastrofa v jihovýchodní Asii si už vyžádala 50 000 obětí
28. 12. 2004 Sověti "téměř vyhráli válku v Afghánistánu"
28. 12. 2004 Proč má smysl číst většinu prací Bořivoje Čelovského David  Tichý
28. 12. 2004 Doživotní imunita aneb drzost na pokračování Milan  Valach
23. 12. 2004 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
28. 12. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy