Jiná divadelní společnost z Birminghamu nabídla, že hru inscenuje znovu. Nabídku stáhla na žádost autorky, která se nyní skrývá poté, co obdržela několik výhrůžek, že bude zavražděna. Je šokována, že k těmto násilným protestům došlo, a zvažuje, zda má vůbec dál psát.

Jak poznamenal americký list Wall Street Journal, nejdrastičtější na celé věci je skutečnost, že sikhské bouře podpořili i místní představitelé katolické církve. A britští politikové opakovali ve sdělovacích prostředcích: "Nejsme proti svobodě projevu, ale nikdo nemá právo druhé lidi urážet."

To je právě omyl, zdůraznil americký list. Cituji: "Svoboda projevu, jejíž součástí není právo urážet, je fraška. Začíná být postupně přijatelným veřejným postojem, že 'tolerovat' náboženskou víru jiných lidí prý znamená ji respektovat. Nikdo však nemá povinnost respektovat víru druhých lidí. Respekt si druhý člověk musí získat - ten nepříchází automaticky. Jestliže začnu prohlašovat na rohu ulice, že brouk, kterého jsem nalezl na své zahradě, je nový Mesiáš, máte právo mě zesměšnit jako blázna," zdůrazňuje Wall Street Journal a pokračuje: "Nejnebezpečnější je, že britská vláda nyní připravuje nový zákon, který má zavést trestný čin "podněcování k náboženské nenávisti". Znamená to, že brzo se stane trestným činem i nenávist obecně ? Neměli bychom také začít za trestný čin považovat závist či sobectví? Jaký je rozdíl mezi 'podněcováním k nenávisti' a 'podněcováním k silným antipatiím'? Anebo 'podněcováním k zesměšňování'?

Tolik americký list.

Velmi ostře se v této věci vyjádřil i spisovatel Salman Rushdie, autor románu Satanské verše, který byl v roce 1989 iránskými fundamentalistickými duchovními odsouzen za tento román k trestu smrti. Fatwa proti němu byla zrušena až v roce 1998.

Rushdie konstatoval, že je šokován, že britská vláda neposkytla autorce potlačeného dramatu Gurpreet Kaur Bhattiové větší podporu. Uvedl: "Reakce britské vlády byla strašlivá. Je hrozné slyšet ministry, jak schvalují, že ta hra byla stažena z repertoáru, a že neodsoudili násilí demonstrantů. Ministři mají přece povinnost podpořit svobodu projevu. Je přece naprosto jasné, že v této zemi má umělec právo vyjadřovat svůj názor na společnost a na svou vlastní komunitu. Upřímně řečeno, knihkupectví a divadla jsou plná věcí, které urážejí množství nejrůznějších zájmových skupin. V roce 1989, když se staly Satanské verše terčem útoků, se všechny britské politické strany sjednotily v odsouzení tohoto násilí a v podpoře pro svobodu projevu. Zdá se, že schopnost Blairovy vlády občana zklamat nezná hranic," zdůraznil Rushdie a dodal: "Kde jsou hranice? Měli bychom zakázat Shakespearova Kupce benátského, protože je to antisemitská hra? Kde přestaneme?"

Rushdie, který pochází z Indie, dodal, že sikhští demonstranti v Birminghamu přijali násilnou taktiku, které zneužívají právě v Indii hindští nacionalisté. "Jsou to způsoby, které do Británie přicházejí z Indie, kde extremisté pravidelně útočí na celou řadu uměleckých a kulturních akcí a není proti tomu obrany," dodal.

Celou aférou přišli o nejvíce právě britští silkhové, konstatoval v deníku Guardian profesor srovnávacích náboženských studií z Birminghamské univerzity Gurharpal Singh. Jedinou touto násilnou demonstrací totiž sikhové v Birminghamu podle jeho názoru zlikvidovali dlouhá léta tvrdé práce, kdy se většinou prezentovali jako snášenliví příslušníci britské společnosti. Nyní se ukázali jako tvrdí extremisté. Potlačená hra přitom podle Singha zjevně reflektovala vážné problémy v sikhské komunitě - zrovna před týdnem byl u britského soudu shledán vinným jeden sikhský otec, který plánoval usmrtit svou dceru, protože podle něho znectila jeho rodinu tím, že se provdala za žida.

Podrobnosti v angličtině ZDE, ZDEa ZDE