Jsem příjemně překvapen diskusí, kterou jsem nechtěně vyvolal reakcí na vtip Michaela Marčáka, píše Tomáš Hradil. Mnohokrát jsem přemýšlel nad tím, kde je hranice, kterou by humor nikdy neměl překročit, a zda by vůbec měla existovat. Domnívám se, že ano. Dělejme si legraci z fašistů, teroristů, ze srílanských vládních úředníků, kteří nezvládají organizovat humanitární pomoc, ne však z jejich obětí. Onu hranici představují velká utrpení. Jsem si vědom, že jde o relativní pojem. S vtípkem o poctivém daňovém poplatníkovi, který na nebi putuje do "oddělení blbců", nemám problém. Naopak se dobře bavím.