Pro bílého Robinsona byl Pátek pouhým snědým divochem, lidojedem. Nám se tak mohou dodnes jevit jihoameričtí lovci lebek. Stejně tak představiteli euroatlantické civilizace, jež má své kořeny v křesťanství a antice, může být nepochopitelná víra v jiné náboženství (popř. filozofii života), ať už jde o islám, hinduismus, buddhismus apod. A takovýchto rozdílných pohledů na život a jeho rituály (Velikonoce, Vánoce, ramadán, masopust apod.) je dost a dost..

Soužití Robinsona s Pátkem mi ale připomenulo drsnou skutečnost, že lidstvo od doby Daniela Defoa (cca 1661-1731) či jeho souputníka Jonathana Swifta (1667-1745), autora myšlenkově podobných Gulliverových cest, ve svém postrádání respektu vůči jiným kulturám nepokročilo ke změně k lepšímu. Bílí lidé sice už nebičují černošské otroky na plantážích, ale s chutí pojídají čokoládu z kakaa, jehož boby sbíraly věkem mnohdy ještě děti na afrických plantážích, či se oblékají do šatů, při jejichž šití si popíchali prsty malí Asiaté. Ve jménu boje za svobodu, boje proti terorismu, jímž zahaluje své skutečné ropychtivé choutky, vtrhla euroatlantická civilizace do Iráku a vnucuje mu svůj způsob politického života, tj. demokracii, jako nejlepší možný systém, ačkoliv takovým, jak každý den na vlastní kůži poznáváme, není.

Nedostatek respektu se však týká i mnohých z nás v Česku. Často se přezíravě díváme např. na zde pracující Ukrajince, jež vnímáme jako levnou pracovní sílu, vykonávající nejtěžší, nejnepohodlnější práci za mrzký peníz. Čech má přece svou hrdost, raději se zaregistruje na pracovním úřadě a pobírá sociální dávky. Takový názor o Ukrajincích panuje do chvíle, než se nastěhují do vedlejšího bytu, my je blíže poznáme a zjistíme, že mnozí z nich jsou středoškolsky, ba dokonce i vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří by bohužel svou profesí v rodné zemi nemohli uživit rodinu, a proto šli za lepším výdělkem jinam i za cenu toho, že jejich vzdělání v nové domovině přijde vniveč. Že stejný osud může postihnout, ba dokonce již postihl i mnohé z nás, si neuvědomujeme.

Vietnamci jsou pro nás naopak pouzí stánkaři, šmelináři, kteří padělají zboží, dokud nám třeba Česká televize seriálem Josef a Ly nenabídne pohled do jejich soukromí, abychom zjistili, že stejně jako mezi námi i mezi Vietnamci jsou také poctivě pracující s bohatou kulturou, která nás třeba již léta okouzluje, aniž bychom si to uvědomovali. Mám na mysli okouzlení buddhismem v 90. letech dvacátého století, jehož filozofii, která se ale místy stala módním trendem, podlehli mnozí z nás.

Na první pohled se nám mnohé kultury jeví jako velmi odlišné, ale ve skutečnosti je jejich princip stejný. Pomyslné rozdíly, jež jsou ve skutečnosti totožnostmi vystihla v příběhu Robinsona nejlépe pasáž, kdy hlavní postava obhajuje monoteistickou víru, zatímco Pátek obhajuje polyteismus. Dochází zde dokonce k paradoxní situaci, kdy Robinson Pátkovi vyvrací druh víry, která však byla součástí historie evropské civilizace -- antiky. Postupem času však Robinson dojde k prozření a zjišťuje, že jeho i Pátkovo náboženství je principiálně totožné, lišící se jen v takových detailech, jako je onen počet bohů nebo odlišná forma úcty k mrtvým (pohřeb x snězení mrtvého). Pro současný svět je pak symbolický závěr celého filmu -- na severoamerickém kontinentu se Robinson s Pátkem setkávají s projevy nepřátelství, rasismem, pročež s vírou v lepší život odplouvají do Evropy, konkrétně Anglie.

Do Nového a tím pádem i nového roku nezbývá už moc hodin. Přejme si proto, kéž je v nadcházejícím období Evropa skutečně přístavem respektu vůči ostatním kulturám (toť třeba i výzva k zamyšlení nad případným (ne)přijetím Turecka do Evropské unie) a tak i inspirativním podnětem pro ostatní kontinenty. Ve výše uvedené zmínce o Ukrajincích a Vietnamcích je více než zřejmé, že lze snadno začít přímo u sebe samého.