15. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 11. 2004

Věk všeobecné magorie

Irácké drama pokračuje dalším dějstvím

Od znovuzvolení G. W. Bushe prezidentem USA a se začátkem fallúdžské ofenzívy došlo ke změně způsobu tv zpravodajství. Zatímco dříve, v podstatě od začáku iráckého tažení, se kamery soustředily na více-méně neosobní záběry jedoucích konvojů, téměř až malebné výbuchy mnohatunových bomb s pláštěm z ochuzeného uranu někde v dálce na obzoru, a konečně triumfující nakládání zajatců (s pytli na hlavách) na korby náklaďáků, a jen sporadicky se objevovaly tváře vojáků, nyní se především ony staly cílem kameramanského zájmu.

Po ukončení bojů, kdy Bush přirovnal pořádek v Iráku k bezpečnostní situaci v průměrném větším americkém městě, přišly na řadu hlavně záběry sebevražedných výbuchů a jejich následků. Pak se poprvé začala média věnovat usmívajícím se a dobře naladěným americkým vojákům, kteří se dobře bavili mučením (a nejednou i zabitím) vězňů v Abu Ghraib. Pak následovala další vlna obrázků, tentokrát se soustřeďujících na utrpení (a nejednou i zabití) osob zajatých islámistickými bojovníky. Ostatní dění může český divák většinou spatřit pouze jako pozadí muže s mikrofonem, který krátce a jednoduše diktuje, co si o tom máme myslet.

Nyní média přišla s novou vlnou. Vyjímečně si může divák vybrat, jak si vysílané obrázky přebere. Jedná se o fenomén usmívajících se amerických vojáků. Radostně ládují granáty do granátometů, přátelsky si poplácávají po rameni "čistíce" se samopaly ulice a vzrušeně výskají při výstřelech děl. Už to nejsou ti vystrašení kluci, kteří se těšili na návrat domů, kteří vyděšeně preventivně stříleli do všeho, co se namanulo, naprosto se liší od zničených výrazů vojáků, kteří nakládali desítky rakví do letadla.

Záběry usmívajících se vojáků jsou tak populární, že dokonce odsunuly útoky hnutí odporu (či teroristické akce - jak kdo chce) až na pár výjimek do statistických údajů.

Jednoznačné poselství Bushovým fandům, že znovuzvolení Bushe bylo to nejlepší, co mohl národ pro vojáky udělat, je jasné. O zábavu mají postaráno. Naposledy se tak dobře bavili zřejmě v Somálsku, kde měli jako rozsáhlou nabídku pohyblivých terčů jakési "vychrtlíky". Podobně jako tehdy, i nyní ukázalo hnutí odporu své zoubky, když sestřelilo dvě helikoptéry. Avšak poraženectví šířící zprávy nejsou povoleny, a proto bylo prohlášeno, že posádky obou helikoptér pád přežily. Asi nejsilnějším dojmem z knihy "Černý jestřáb sestřelen" je okamžik, kdy jeden z vojáků umírá, a jeho kamarád na to reaguje přibližně takto: "Jakto? My jsme přece američtí vojáci! Nás přece nemůžou zabít ti vychrtlíci!"

Bushův volič má jasno: o vojáky je dobře postaráno - mají zbraně, jídlo, a nyní zřejmě i lepší rozptýlení, než koncert Britney Spears.

Tak, jak za sebou šly jednotlivé masážní vlny, by se mohlo zdát, že se v Iráku vystřídalo několik různých armád: začalo to neporazitelnými neohroženými hrdiny, ty po krátkém psychopatickém vězeňském intermezzu vystřídali ustrašení kluci, po nichž nyní nastoupili rozradostnělí chlapci.

Ať už jsou tito rozradostnělí vojáci bráni jako důkaz Bushova trimfu, nebo jako banda magorů, kterým by normální člověk zbraň nesvěřil, celá válka se na obrazovkách mění v drama, jehož jednotlivá dějství se při troše snahy dají vzájemně oddělit.

Tak jako telenovely nemají žádný významnější smysl, a lidé na ně koukají hlavně proto, že jsou zvědaví, co bude dále, i v tomto televizním dramatu se naskýtá podobná otázka. Jste taky zvědaví, jakou image bude mít armáda v příští části? Bude to po britském vzoru odhodlaný, citlivý, k problémům místního obyvatelstva vnímavý a vstřícný kamarád, který primitivní Iráčany nestraší nošením slunečních brýlí?

Vedle vývoje postavy průměrného amerického vojáka se zřejmě vyvíjí i novinařina samotná.

Přečtěte si jen tisk několika posledních dní a přidejte k tomu ještě pár postřehů ČT. Po paměti vyjmenovávám: civilisté byli před začátkem bombardování vyzváni, aby opustili město; město je neprodyšně uzavřeno, takže nikdo neunikne; Zarkáví nejspíš utekl; většina civilistů opustila město; město je terčem bombardování již několik měsíců; ve městě nejsou žádní civilisté; mnoho civilistů a a lékařského personálu zahynulo a utrpělo zranění při bombardování nemocnice atd. atd. atp.

Výčet vzájemně si odporujících zpráv, které jsou pasivně přijímány, tak jak jdou (způsobem vyhrocenějším než v orwellovském světě), jakkoliv nesmyslně při vzájemném spojení působí, jako třešnička na dortu v případě britských listů doplňuje paintballové utkání (snad aby si čtenář BL uvědomil, že magoři jsou nejen v US army).

I když si to člověk všechno tak docela neuvědomuje, nabývá dojem, že něco je špatně.

Končí snad informační věk? Znamená stav, kdy slova jsou skutečnější než fakta, příchod věku všeobecné magorie?

Poznámka JČ: Je to možná zvláštní jev, ale v britských televizích se záběry žádných usmívajících se amerických vojáků nevysílají. Jde snad o čistě český nebo českoamerický fenomén?

                 
Obsah vydání       15. 11. 2004
15. 11. 2004 Ohlédnutí Jan  Čulík
15. 11. 2004 Colin Powell odchází z funkce amerického ministra zahraničí
15. 11. 2004 Irácké volby budou možná odloženy
15. 11. 2004 Restaurace státotvorných mýtů Štěpán  Kotrba
15. 11. 2004 Levice v srpnu Milan  Valach
15. 11. 2004 Dělník na levici Milan  Neubert
15. 11. 2004 Média a veřejná služba v zemi zaslíbené multiplexové Ladislav  Žák
13. 11. 2004 Jak populární by byla americká invaze v Čechách? Jan  Čulík
14. 11. 2004 Civilní katastrofa ve městě Fallúdža
14. 11. 2004 Povstalci odjeli z Fallúdže mercedesy
13. 11. 2004 Nepřítel má tvář. Jmenuje se Satan. Žije v městě Fallúdža
14. 11. 2004 Rasismus Jan  Čulík
15. 11. 2004 Michael  Marčák
13. 11. 2004 Soudci zneuctili soud Zdeněk  Jemelík
15. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti Jana Čulíka?
15. 11. 2004 Jak MFD a BIS manipulují politickou scénou Darius  Nosreti
15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
15. 11. 2004 Michael  Marčák
15. 11. 2004 Věk všeobecné magorie Tomáš  Gawron
15. 11. 2004 Trojuchý člověk od turkmenského spisovatele
14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
15. 11. 2004 Etická zahraniční politika "demokratických" zemí
12. 11. 2004 Demokracie v České republice ohrožena, občané, bijte na poplach! Radek  Sárközi
14. 11. 2004 Demokracie je ohrožena, nikoliv však komunisty
15. 11. 2004 Americké mučení v Iráku Mojmír  Babáček
15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
15. 11. 2004 Jak se v listopadu 1989 rozkládal v Československu komunismus Jan  Čulík
15. 11. 2004 1988 - Československo na rozcestí? Jan  Čulík
15. 11. 2004 Vánoce v Praze roku 1988 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Z historie rozkladu komunismu v Československu: Pražská zima 1989 Jan  Čulík
15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu
12. 11. 2004 Špinavá práce Britských listů Jan  Čulík, Jiří  Šimek
13. 11. 2004 Pýcha, arogance a ztráta soudnosti u Jana Čulíka
15. 11. 2004 Špinavá práce zaprodanců a zrádců Milan  Valach
12. 11. 2004 Americké prezidentské volby aneb o nemožnosti překročit vlastní stín Jiří  Jírovec
12. 11. 2004 Tip na vítěze Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů