Těžko bude někdo pochybovat o tom, že bez publikace fotografií by se o mučení iráckých vězňů někdo dozvěděl. I po zveřejnění fotografií pokračovala snaha úřadů americké vlády celou záležitost zlehčit a zamezit průniku informací o ní na veřejnost. Zpráva o šesti tisících stránkách, kterou dal vypracovat Pentagon generálu Tagubovi, byla Bushovou vládou utajena (aby tak George Bush mohl tvrdit, že jde jen o výstřelky několika jednotlivců) a Pentagon zakázal dokonce i svým zaměstnancům ji číst, přestože její části nakonec pronikly na veřejnost. Když byla zpráva předávána vyšetřovacímu výboru amerického kongresu, chybělo v ní 2000 stránek, které obsahovaly výslech ředitele věznice Abu Ghraib.

Jeden z vyšetřovaných, četař Samuel Provance popsal svůj výslech takto: "Musel jsem dobrovolně dodávat další informace, na které se mě neptali. Bylo to jako bych jim přidělával starosti." Později ukázal časopisu Newsweek kopii rozkazu z 21. 5. 2004, kterým mu velitel jeho praporu oznamoval, že protože porušil předchozí rozkaz, aby mlčel, byl zbaven bezpečnostní prověrky a byl mu zastaven postup a odměny.

Zdroj Newsweek, 7. června 2004,
Michael Hirsch, John Barry:
"The Abu Ghraib Scandfal Cover-up?"

Podle amerického deníku Washington Post neexistovaly v Iráku až do září 2003 žádné předpisy, které by regulovaly výslechy zadržených. V září 2003, po návštěvě ředitele věznice v Guantanámu, Millera, vydal generál Sanchez předpisy, které povolovaly jakých technik výslechů se může používat. Mezi ty patřilo používání psů k zastrašování zadržených, bití, vystavování extrémním teplotám, nucení vězňů, aby trávili každé 4 hodiny až 45 minut ve stresujících polohách. Tyto přepisy poslal ke schválení do Pentagonu, který proti některým vznesl námitky. V říjnu 2003 byly vydány nové směrnice, které, z výše uvedených metod, nepovolovaly bití vězňů. Použití psů k zastrašování vězňů na Gauntanámu schválil, podle deníku Washington Post, v lednu 2002 americký ministr obrany Donal Rumsfeld, a v dubnu 2003 schválil pro Guantanámo dalších 5 vyšetřovacích technik "vysokého nátlaku", které se objevily i v říjnových předpisech v Abu Ghraibu.

Zdroj Washington Post, 12. 6. 2004,
R. Jeffrey Smith, Josh White:
"General Granted Latitude at Prison"

K vyslání generálmajora Millera do Abu Ghraibu se přiznal náměstek ministra obrany pro zpravodajství Steve Cambone. Prezident Bush z celé situace vyvázl tak, že Condoleezza Riceová řekla, že nebyly dodržovány jasné prezidentovy direktivy, aby byly respektovány ženevské konvence o zacházení se zajatci a zákony proti mučení. Nemám ale informace o tom, jestli někdo požádal, aby mu byl tento prezidentův rozkaz ukázán.

Skandál, vyvolaný publikacemi fotografií z Abu Ghraibu vedl k přešetření 30 úmrtí v iráckých věznicích. Tak vyšlo mezi jiným najevo, že bývalý velitel iráckého letectva byl zadušen při výslechu, uzavřen ve spacím pytli. Zpravodajský důstojník mu seděl na prsou a zacpával mu ústa. Podle původní zprávy se mu při výslechu udělalo špatně a omdlel (Reuters, 24.6.04). Jiný zadržený, který zemřel na krevní podlitinu v mozku vyvolanou úderem do hlavy, byl vyvezen mnoho hodin po smrti z vězení sanitkou na kapačkách.

Zdroj Washington Post, 25. 6. 2004, Jackie Spinner:
"MP Captain. Tells of Efforts to Hide Details of Detainee's Death"

Podle zprávy Mezinárodního červeného kříže bylo během 19 návštěv v 6 iráckých věznicích, od ledna do května 2003, napočítáno 107 zadržených mladistvých Iráčanů. O jednom z nich vyprávěl už zmíněný četař Samuel Provance v německé televizi: "Měl nejtenčí ruce, jaké jsem kdy viděl. Třásl se po celém těle, měl tak tenká zápěstí, že jsme mu nemohli nasadit pouta. Specialisté na výslechy ho polili vodou a posadili ho do auta. Vezli ho velmi, velmi chladnou nocí. Zamazali ho bahnem a ukázali ho jeho otci, který byl také zadržen. Vyzkoušeli na něm i jiné vyslýchací metody, ale nedonutili ho mluvit... Později mi vyslýchatelé řekli, že jeho otec, když viděl syna v takovém stavu, se zlomil. Plakal a slíbil, že jim řekne všechno, co budou chtít."

Zdroj ZDE

Amnesty International mluvila s propuštěnými vězni, kteří říkali, že viděli ve věznicích i 10leté chlapce. Irácký televizní reportér, který byl zadržen při natáčení dokumentárního filmu, strávil v Abu Ghraibu 74 dní a řekl, že tam slyšel plakat 12letou dívku: "Byla bita. Slyšel jsem ji křičet: 'Svlékli mě. Lijí na mě vodu'". Říkal, že ji slyšel každou noc, ostatní vězňové také křičeli a poslouchali jí. Listu Sunday Herald vysoce postavení úředníci Pentagonu potvrdili, že zadržují asi 60 mladistvých a že nejméně pěti z nich je méně než 16 let.

V září letošního roku otisknul britský deník Guardian článek, ve kterém píše, že ve městě Mosulu našel britský právník dva muže, kteří, na podzim 2003, zažili mučení v tamním vězení. Irácký právník, zakládající člen irácké organizace na obranu lidských práv, vyprávěl, že byl opakovaně poléván studenou vodou a vystavován hlasité západní hudbě v budově, které se říkalo "disko". Bili ho ve speciálních rukavicích, nasazovali mu na hlavu kápi a vyhrožovali sexuálním zneužitím. Viděl vězně, kteří měli na těle popáleniny a ovázané zlámané ruce. Iráckého inženýra Haithama Saeeda al Mallaha nechali celé hodiny stát v poutech a kápi, která mu znemožňovala vidění, kopali ho do břicha a bili holí až upadl do bezvědomí. Polili ho studenou vodou a když se probral, znovu ho bili, nutili ho provádět obtížné cviky za hlasité hudby, nedovolovali mu chodit na záchod a po dvou hodinách spánku pokračoval cyklus mučení. Během pobytu ve vězení viděl ležet na zemi 14letého chlapce krvácejícího z konečníku a z rozhovoru bachařů vyrozuměl, že mu tam strčili kovový předmět.

Zdroj ZDE

Před předáním moci irácké vládě bylo v iráckých věznicích, spravovaných Američany, asi 3000 zadržených. Kdyby byl před 4 lety zvolen americkým prezidentem Al Gore, zřejmě by nějací Iráčané byli mučeni Saddámem Hussajnem, ale s největší pravděpodobností by je v takovém množství nemučili Američané.