14. 6. 2004
POUČENÍ I PRO ČESKÉ ODBORÁŘEDGB: Dej hlas sociální Evropě!Prohlášení největší německé odborové centrály DGB k volbám do Evropského parlamentu
Pracující ženy a muži přistoupí 13. června 2004 k rozhodující volbě. Ve volbách do Evropského parlamentu jde o budoucnost Evropy. Zvítězí síly, které chtějí Evropskou unii degradovat na zónu volného obchodu? Nebo vzejde z volby lepší cesta, za sociální Evropu svobodných občanů s rovnou důstojností a rovnými právy, v níž se bude blahobyt spravedlivě rozdělovat? Nejen tyto otázky si kladou německé odbory, když dávají rady svým členům, jak volit. Neříkají jména, strany, či čísla kandidátek. Říkají svůj program. Říkají cíle, kterých by mělo shromáždění volených zástupců států Unie dosáhnout, aby Evropa byla sociální, aby "jiný svět" byl možný a uskutečnitelný. Jejich názor je program - politický program, který nastavuje zrcadlo i vládní SPD a politice kabinetu kancléře Gerharda Schrödera. DGB je členem celoněmecké tripartity. Reprezentuje více než 8 miliónů německých zaměstnanců - členů 8 největších odborových svazů: IG Bauen-Agrar-Umwelt (výstavba, zemědělství), IG Bergbau, Chemie, Energie (energetika, chemie) , Gewerkschaft Erziehung und Wissenschaft (vzdělání a věda), IG Metall (strojírenství), Gewerkschaft Nahrung-Genuss-Gaststätten (potravinářství, stravování), Gewerkschaft der Polizei (policie), TRANSNET (železnice), Vereinte Dienstleistungsgewerkschaft e. V. - ver.di (služby). Je členem European Trade Union Confederation (ETUC) a International Confederation of Free Trade Unions (ICFTU). Zveřejnění odloženo na dnešek z minulého týdne, abychom neovlivňovali eurovolby. |
Pracující ženy a muži, nezaměstnaní a jejich rodiny to budou mít 13. června v rukou, jejich volba bude moci rozhodnout o budoucnosti. Vždyť v příštích měsících Evropa přijme svou ústavu. 1. května 2004 vstoupilo do EU 10 nových zemí. My této Evropě dáme sociální charakter. Bude se nám to dařit tím lépe, čím více bude politika vytvářet společný hospodářský a měnový prostor se silným sociálním rámcem. Teprve potom se Evropa stane opravdovým domovem pro všechny občany a občanky. Německé odbory vznesly 3. dubna, společně se svými kolegyněmi a kolegy v Evropě, společný požadavek na vybudování sociální Evropy. V tento den více než 1,6 milionů lidí jasně řeklo: tato Evropa je naše Evropa. Uspořádáme si ji. Nestrpíme, aby se našeho evropského domova zmocnili tržně radikální ideologové a přívrženci nekontrolovaného kapitalismu řídícího se hodnotou pro akcionáře. Středem snah politiky a hospodaření musí být člověk. Mzdový, sociální a daňový dumping nemá v naší Evropě místo. DGB vyvěsil 1. května vlajku: Naše Evropa je svobodná, rovná a spravedlivá. Evropský parlament je stále důležitější, a to nejen z důvodu společné ústavy, o kterou usilujeme. Již dnes se 60% německých zákonů řídí evropskými předlohami a tyto zákony ovlivňují naše životní a pracovní podmínky. Ve volbách do Evropského parlamentu se proto bude rozhodovat i o osudu sociální Evropy. DGB proto vyzývá všechny pracující ženy a muže v Německu, aby se účastnili voleb do Evropského parlamentu. Využijte volebního boje a posuďte kandidáty, jejich programy a jejich serióznost. Dejte svůj hlas jen političkám a politikům, kteří se opravdu zasazují o svobodnou, rovnou a spravedlivou Evropu. A nezbavte zvolené poslance jejich odpovědnosti ani po volbách. Evropa a světVe volbách do Evropského parlamentu 2004 budou určena rozhodnutí o politickém zaměření v rozšířené EU: Jde o základní otázku, zda bude Evropa uspořádána jako sociální prostor, nebo jako pouhý hospodářský prostor s co nejvíce tržně liberálním charakterem. Evropská identita se bude posilovat a dále rozvíjet jen spojením sociálních principů, vytrvalosti a společného hospodářství a měny. S takovou kombinací existujících tradic evropských států se podaří vybudovat Evropu jako příkladný sociální model pro globalizující se svět. Tato kombinace Evropu podstatně odliší od ostatních hospodářských prostorů ve východní Asii a Americe. Integrací států, které přistoupily 1. května se Evropská unie představuje jako mírový projekt Evropy. Při vědomí dvou ničivých světových válek v minulém století a po staletí budovaných obrazů nepřítele na nás leží nyní odpovědnost pomocí projektu Evropské unie prakticky uspořádat mírové a sociální vztahy. Sociální Evropa - sociální soudržnostV posledních deseti letech vytvořila Evropa instituce, které jí umožňují, aby se ve stále více se globalizujícím světě stala pánem svého osudu. Vnitřní trh vytvořil hospodářství bez hranic. A jednotná evropská měna skoncovala s neustálým ohrožením, které představovaly devizové spekulace. Dosažení vysokého a trvale udržitelného růstu a plné zaměstnanosti v EU však předpokládá politiku, která zlepší potenciál růstu. V tomto ohledu je evropská prorůstová iniciativa povzbudivá, měla by však být spojena s vyjasněním ohledně funkce Paktu stability a růstu. Vnitřní trh navíc potřebuje sociální uspořádání. Strukturální politika EU se musí vyrovnat s výzvami rozšíření EU a přispět k růstu zaměstnanosti v přistoupivších zemích i v dosavadních členských státech. Sociální Evropa a sociálně soudržná Evropa přispívá také k překonání nacionalistických postojů. Rasistické a antisemitské politické pozice nesmí mít nikde v Evropě žádnou politickou šanci. Za evropskou ústavuDGB se přimlouvá za schválení evropské ústavy na základě návrhu, který předložil Konvent. Ústava posiluje sebeurčení a návaznost na evropskou integraci a vytváří základnu pro další integrační kroky. Naproti tomu ztroskotání projektu ústavy by mělo za následek krizi integrace. Na horizontu by se v Unii objevil pohyb zpět ve směru k zóně volného obchodu a ke stagnaci integračních prvků. Návrh ústavy předložený Konventem představuje proto, přes svůj kompromisní charakter, pokrok ve srovnání s nynější situací vzniklou ze smlouvy dojednané v Nice. Poprvé jsou definovány sociální hodnoty a cíle a tím vzniká základna pro evropský sociální model na úrovni EU. DGB hodnotí pozitivně zejména skutečnost, že do návrhu Konventu byl pojat cíl plné zaměstnanosti, právě tak jako jasné přihlášení se k sociálnímu tržnímu hospodářství. Zvlášť důležité je také, že do návrhu ústavy byla začleněna Charta základních práv. Tyto vymoženosti nesmí vládní konference zpochybnit. Evropská hospodářská politika pro růst a zaměstnanostVolební rok 2004 s volbami do Evropského parlamentu je také připomenutím desetiletého jubilea evropské strategie zaměstnanosti. V těchto deseti letech si EU vytvořila komplexní a v průběhu let stále se přizpůsobující soubor nástrojů pro formulaci politik a postupů majících společný cíl znovu dosáhnout plnou zaměstnanost. Při tom se již mnoho dosáhlo, především v oblasti politiky trhu práce, jejíž pokrok sleduje Komise a členské státy pomocí procesu vzájemného posouzení (peer review). Přesto od náročného cíle, který si stanovily hlavy států a vlád na jaře 2000 v Lisabonu " stát se do roku 2010 nejvíce konkurenceschopným, nejdynamičtějším a na znalostech založeným hospodářským prostorem, který je schopen dosáhnout trvalého ekonomického růstu s více a lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností", je Unie ještě na hony vzdálena. K dosažení lisabonských cílů je zapotřebí mít mix politik zaměřený na růst zahrnující makroekonomickou, strukturální a sociální politiku a politiku práce. Dohánět musíme především v makroekonomické politice. Již po tři roky trvající stagnace v Evropě ukazuje, že lisabonských cílů není možné dosáhnout jen pomocí reforem trhu práce založených jednostranně na nabídce; v Lisabonu stanovený cíl růstu 3% HDP vyžaduje změnu kurzu. Neprovázaný a často protichůdný pohyb monetární politiky a směsi fiskální a národní mzdové politiky zdaleka nevyčerpává růstový potenciál Unie. Evropská hospodářská politika musí kromě toho postavit dosavadní rozdělení rolí a příslušnosti z hlavy na nohy: Evropská centrální banka musí vedle stability hodnoty peněz převzít také odpovědnost za růst. Pakt stability a růstu musí být reformován takovým způsobem, že poskytne anticyklické fiskální politice vzduch, aby mohla dýchat a bude nutit členské státy k důsledné konsolidaci rozpočtů jen ve fázi trvalého ekonomického vzestupu. Mzdová politika musí pomocí orientace na vývoj produktivity a cen vyčerpat takový prostor pro rozdělování, který je potřebný pro stabilizaci celkové ekonomické poptávky. Tím také dojde ke stabilizaci hodnoty peněz. K dosažení lisabonských cílů je mimo to nutná účinnější koordinace hospodářské a sociální politiky a politiky trhu práce. Bezprostřední potřeba jednat se ukazuje v následujících třech oblastech:
Sociální politika - evropský sociální modelV evropské sociální politice záleží především na tom, abychom důsledně pokračovali v politice minimálních sociálních standardů, k sblížení pracovních a životních podmínek v Evropě. To je zvlášť naléhavé vzhledem k rozšíření EU, protože tím se v Evropě zvýšily rozdíly v životní úrovni. Abychom účinně působili proti konkurenci vyplývající ze sociálních standardů, potřebujeme nové návrhy Komise EU v oblasti sociálního zákonodárství, zejména pokud jde o pracovní podmínky, práva pracovníků, rovnost žen a mužů a dodržování práv osobnosti v pracovním životě (ochrana dat pracovníků). Tyto minimální předpisy musí sledovat cíl přiznat všem pracujícím ženám a mužům v Evropě stupeň ochrany platný pro celou Evropu. Stávající směrnice je nutné revidovat s cílem zvýšit úroveň ochrany a zlepšit práva na účast pracujících žen a mužů a jejich zástupců v podnicích. To se týká například Směrnic EU k ochraně při masovém uvolňování a při přemístění podniků, jakož i směrnice EU o uspořádání pracovní doby a o vysílání pracovníků za účelem poskytování služeb. Rovněž je nutná úprava pracovních podmínek zapůjčených pracovníků pro celou EU, která bude vycházet ze zásady rovného zacházení jako se zaměstnanci. Vyzýváme spolkovou vládu, aby znovu uvažovala o svém stanovisku k poslednímu kompromisnímu návrhu řeckého prezidenta Rady a zasadila se o zahájení nových rozhovorů v Radě ministrů. Důležitá je evropská diskuse o modernizaci systémů sociálního zabezpečení. Musí být zaručeno dlouhodobě udržitelné financování systémů, ale současně také jejich sociální funkce spočívající v krytí velkých životních rizik nezaměstnanosti, chudoby, nemoci, stáří a potřebnosti péče. Tato sociální funkce je rozhodující pro soudržnost společnosti a celé Evropy. Modernizace systémů sociálního zabezpečení se při tom nesmí řídit pouze cílem konsolidace veřejných rozpočtů. Tím by se stala programem pro postupné odbourání sociálního státu v Evropě. Dlouhodobé zajištění základny pro financování starobních důchodů a zdravotní péče nesmí být provedeno na úkor sociální přiměřenosti důchodů a kvality poskytování zdravotní péče. Spíše musí být cílem uvést do souladu trvale udržitelné financování systémů sociálního zabezpečení s udržením jejich sociální funkce. Účast a spoluurčení v EvropěModerní právo týkající se obchodních společností musí zahrnovat účast pracujících žen a mužů a také jejich zástupců, odborů. To si vyžaduje mít na evropské úrovni předpisy o informování, konzultacích a spoluúčasti pracovnic a pracovníků. Spoluúčast pracovníků musí být zajištěna také v podnicích majících evropskou právní formu. Vždyť spoluúčast je podstatnou součástí sociálního tržního hospodářství a demokratické účasti v Evropě. K tomu patří také dobře fungující struktura evropských podnikových rad. Jejich práva a podmínky pro jejich práci je třeba budovat a dále rozvíjet. Směrnice o evropských podnikových radách z 22.9.1994 poprvé vytvořila instituci kolektivního pracovního práva na evropské úrovni a v mnohém ohledu je to podstatný instrument evropeizace pracovních vztahů v Evropské unii. Časem se však ukázaly některé mezery. Proto je naléhavě zapotřebí ji revidovat podle návrhů Evropské odborové konfederace. Evropská komise stojí před výzvou, aby po letech zdržení předložila v co nejkratší době návrh na revizi směrnice o evropských podnikových radách. Práva pracovníkůBezpečnost a ochrana zdraví při práci potřebují evropská pravidla zajišťující minimální úroveň - jen tak bude možné působit proti dumpingové soutěži spočívající v nedostatečné bezpečnosti práce. Je zapotřebí uzavřít existující mezery a dále rozvinout stávající předpisy. Pro úspěch evropského hospodářství je rozhodující i zabezpečení existujících sociálních a tarifních struktur. Proto je naléhavě zapotřebí přijmout dostatečná zákonná uspořádání na národní i na evropské úrovni týkající se zapůjčování pracovníků, přeshraničního poskytování služeb, jakož i krátkodobého vysílání pracovních sil. Právo na sdružování musí být v rozšířené Unii prosazeno a chráněno, protože je to podstatná součást sociálního partnerství. Autonomní sjednávání tarifů je důležitá základna sociální demokracie. Odbory a sdružení zaměstnavatelů upravují pracovní podmínky cestou kolektivního vyjednávání nezávisle na státním poručníkování. Všechny pracující ženy i muži mají právo na stávku, EU nesmí tolerovat výjimky na základě oblastí činnosti nebo zvláštního postavení. Platí to také pro existující omezení uvnitř členských států. Posilování struktur a finanční prognózaEvropské strukturální fondy jsou, jako sotva některý jiný nástroj pro posílení struktur v Německu, přímo zaměřeny na pracovní a životní podmínky lidí a na rozvoj jejich perspektivy zaměstnání. Je to akční nástroj, kterého se nemůžeme vzdát, který slouží vyváženému rozvoji v EU a především podpoře zaměstnanosti. DGB proto požaduje další rozvoj významné evropské strukturální politiky, která by byla hodna svého jména. Na jedné straně existuje potřeba pomáhat nejméně rozvinutých oblastem v nových členských zemích. Současně však není možné, abychom ve smyslu celoevropské regionální politiky ponechali svému osudu strukturálně slabé oblasti ve staré EU 15 zemí. DGB požaduje zachování podpory pro cílové oblasti "1" s jasným rozlišovacím kritériem HDP nižší než 75% evropského průměru, jakož i řešení za účelem "odpružení statistického účinku" v oblastech "1", jejichž HDP stoupne jen v porovnání se strukturálně slabými oblastmi v nových členských státech, ne však ve skutečnosti. DGB se rovněž přimlouvá za další provádění podpory na územích cílových oblastí "2" a na území nezávislé podpory cílové oblasti "3". Pokračovat musí podpora cílových oblastí "2" zaměřená na staré průmyslové oblasti v zemích EU 15, v kterých stále probíhají strukturální změny. Financování systémů strukturálních podpor, jejichž pomocí je možné reálně odstranit regionální rozdíly, předpokládá, že neto-plátci odstoupí od svého "1%" postoje. Diskuse o příspěvcích neto-plátců se bohužel v Německu dostala do nesprávné polohy. Kdo chce fungující EU - a odbory takovou EU chtějí - musí být také ochoten přinést k tomu svůj finanční příspěvek. Kromě toho z praktické solidarity v Evropě vyplývá, že není možné usilovat jen o to, abychom platili co nejméně do rozpočtu EU. Zvláště když země - jako Německo - z EU značně profitují. V porovnání se svými úkoly má EU k dispozici velmi skromný rozpočet, který v současné době činí necelých 100 miliard Euro ročně. Je to asi 1,1% HDP zemí EU-15. Návrhy tuto hodnotu zvýšit na 1,14% jsou přiměřené a rozumné. Chce-li EU opravdu dosáhnout růstové cíle Lisabonské strategie, pak musí být možné financovat k tomu potřebná opatření nejen z rozpočtů členských států. Sama EU musí v rámci tzv. "interních politik" vytvářet pobídky a pokládat důraz. Podle nové finanční prognózy toho dosáhne zejména v rámci podpory výzkumu a pomocí investičních výdajů, například na rozvoj transevropských sítí. Je to smysluplné, protože některé záměry se zřetelem na cíle růstu je možné uskutečnit jen v evropském rámci. Existenční zabezpečení, veřejné služby a politika infrastrukturySlužby všeobecného zájmu zabezpečují infrastrukturu a kvalitu života. Jejich zachování je třeba chránit a je nutné je dále rozvíjet. Celoplošné zabezpečení zásobování plynem, vodou, elektřinou a poskytování veřejné dopravy osob zajišťuje odpovídající životní standard, doplňuje základy sociálních jistot, spojuje lidi navzájem, posiluje tím soudržnost v členských státech a podporuje sociální integraci Evropy. Není to prostředí vhodné pro bezohlednou soutěž a honbou za ziskem za každou cenu. Proto je naléhavě zapotřebí přijmout evropské rámcové právní předpisy, které prolomí jednostrannou platnost pravidel vnitřního trhu v oblastech oprávněného všeobecného zájmu. Srůstání Evropy klade nové požadavky na dosud většinou národně zaměřené infrastrukturální a dopravní sítě. Zde jsou naléhavě zapotřebí nové investice, aby bylo možné zvládnout narůstající přeshraniční pohyb. Veřejné služby jsou, jakožto nositelé práv a povinností vůči EU, velkou měrou odpovědné za úspěšný průběh integrace. Státní a komunální správy vytvářejí při tom bezprostřední kontakt občanů s EU a s jejím zákonodárstvím. Je třeba je posílit, aby tuto úlohu plnily a je třeba je vybavit se zřetelem k výzvám rozšířené Unie. Evropské vládnutí je dvoustranný proces, a musí se proto zaměřit také na požadavky správy v členských státech a ve svém zákonodárství vytvořit podmínky, aby tyto správy mohly rozhodovat věcně správně, podle práva a co nejvíce se přiblížily občanům. Politika rovných příležitostíEU převzala otázky nediskriminace a mainstreamingu v otázkách pohlaví v podstatě do všech oblastí své politiky. Přesto je zapotřebí dosáhnout dalšího pokroku v členských státech a tento pokrok podporovat na evropské úrovni. Rovné zacházení se musí konečně prosadit i v zaměstnání. Týká se to zejména rovného odměňování. Rovné zacházení je však nutné uplatnit i v jiných oblastech života. Zejména nesmí soukromé pojišťovny stanovit odlišné příspěvky v závislosti na pohlaví nebo poskytovat různé dávky. V Evropě a v členských státech musí vzniknout nediskriminační kultura, aby nikdo nebyl znevýhodněn nebo preferován z důvodu svého pohlaví, stáří, původu, rasy, státní příslušnosti a původu, víry, náboženských a politických názorů, sexuální orientace nebo zdravotního postižení. Právní předpisy ovšem nestačí k tomu, aby se dosáhlo účinného obratu. Nutný je evropský a národní politický program zaměřený proti diskriminaci, do jehož realizace budou zapojeny všechny svazy a organizace. Při diskusích týkajících se našich nových sousedů je třeba také myslet na to, že EU by se měla podílet na potírání obchodu ženami a nucené prostituce. Vzdělání a kvalifikaceVzdělání a kvalifikace mají klíčovou funkci při realizaci lisabonských cílů a pro konkurenční schopnost a zaměstnanost. Jejich podpora proto vyžaduje nasazení většího evropského úsilí. Evropská životní perspektiva jakožto cíl vzdělání vyžaduje přehodnotit národní cíle pro vzdělávání - platí to zejména pro zaměření se na mezikulturní dovednosti. Zahraniční obchod, WTO, GATSEvropská unie by měla ve své zahraničněobchodní politice nastoupit novou cestu. Těžiště nesmí být jen na otevírání trhů a liberalizaci konkurenceschopných sektorů. Spíše je zapotřebí mít na zřeteli jednak opatření vedoucí k spravedlivému obchodu mezi Severem a Jihem (tj. otevírání trhů v sektorech, v nichž jsou rozvojové země konkurenceschopné) a jednak poskytnutí sociální ochrany a ochrany životního prostředí, aby se soutěžení uskutečňovalo v oblasti standardů kvality a ne pouze v oblasti snižování nákladů. Liberalizace služeb musí brát ohled na zvláštní postavení služeb všeobecného zájmu. Zde je především potřebná definice a regulace v Evropě a pak teprve je možné vyjednávat o globální liberalizaci. Veřejné služby je třeba vyloučit z vyjednávání o obchodu v rámci WTO. Za situace, kdy WTO neuznává žádné zpět vzetí závazků k liberalizaci, nesmí se v mezinárodním měřítku o veřejných službách vůbec vyjednávat. Evropa otevřená světuRozhodně odmítáme pokus zpochybnit pokrok dosažený evropskou integrací pomocí návratu k národnímu principu. Migrační politika EU nesmí vést k "evropské pevnosti". Musí nabídnout politicky pronásledovaným ochranu, ale také cestou spořádané přistěhovalecké politiky otevřít perspektivu lidem z jiných světových oblastí. Evropa musí být světu otevřená a tolerantní. Zahraniční politikaEU musí vybudovat své zahraničněpolitické strategie vůči svým, částečně v důsledku rozšíření novým, sousedům. Zvláštní roli při tom hrají vztahy s Ruskou federací. EU musí také pokračovat ve svém úsilí podporovat hospodářskou prosperitu, politickou stabilitu a mír v prostoru Středozemního moře. Platí to zejména pro Střední Východ. EU musí posílit svou schopnost působit v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky a při tom nadále dávat přednost prevenci konfliktů a řešení krizí. Musí však být k tomu v budoucnosti lépe vybavena. Při posílené vojenské spolupráci není možné se zříci prvků demokratického rozhodování (výhrada schválení parlamentu) a demokratických práv vojáků (princip vnitřního vedení). RozšířeníPrvním květnem se Evropa rozrostla o 10 členských států. Nyní stojíme před úkolem toto rozšíření uspořádat. K tomu patří podporovat sociální dialog v přistupujících zemích a - poté co došlo k transpozici všech směrnic a nařízení EU do zákonodárství těchto 10 států, včetně směrnice o evropských podnikových radách - rozšířit příslušným způsobem působnost evropských podnikových rad na všechny podniky podléhající této směrnici, které mají své provozovny v přistoupivších zemích. Při vyjednáváních o vytvoření evropské podnikové rady musí být do zvláštních vyjednávacích orgánů (SNB) zahrnuti zástupci z provozů v nově přistoupivších zemí. Prakticky podpořit je zapotřebí také zajištění minimálních standardů týkajících se informací a konzultací pracovníků v podnicích s 50 a více a v závodech s 20 a více zaměstnanci, jak to předepisuje směrnice EU 2002/14/EC, která musí být provedena nejpozději do 11.3.2005, zejména když k tomu je v jednotlivých členských státech nutné přijmout další legislativní opatření k výstavbě zastoupení zaměstnanců se zajištěnými právy na informace a účast. Příslušné novelizace pracovněprávních předpisů v přistoupivších zemích přispějí k posílení orgánů zastupujících zájmy zaměstnanců v EU. Sblížení životních podmínek v nových členských státech s podmínkami v dosavadní EU je také v zájmu pracovnic a pracovníků v Německu. Otázku vyjednávání o přístupu Turecka je zapotřebí věcně posoudit na základě zprávy Evropské komise o dosaženém pokroku. Pro Turecku platí stejné podmínky jako pro ostatní kandidáty přístupu. Dosažený pokrok v Turecku a také při integraci lidí tureckého původu v Německu by neměl být ohrožován populistickými diskusemi. |
Evropská ústava a Lisabonská smlouva | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
14. 6. 2004 | DGB: Dej hlas sociální Evropě! | ||
28. 5. 2004 | Mnoho povyku pro nic kolem křesťanství a ústavy Evropské unie | Martin Mařák | |
26. 5. 2004 | Strašiak európskej ústavy? | Radovan Geist | |
25. 3. 2004 | Smlouva z Nice odchází na smetiště evropských dějin | Josef Brož | |
18. 2. 2004 | Militarizace Evropské unie | Zdeněk Štefek | |
30. 1. 2004 | Jakou unii bude Evropa potřebovat? | Alexej Bálek | |
21. 1. 2004 | Babylonská věž Evropa | Miroslav Václav Steiner | |
14. 12. 2003 | Evropská unie: největší krize za posledních 46 let | ||
3. 12. 2003 | Akčný deň za referendum o európskej ústave | ||
8. 11. 2003 | Evropská ústava - úpadek euro-panství | Ladislav Žák | |
21. 10. 2003 | Zjednotenie v rozmanitosti alebo zjednotenie omylom? | Ivan Štulajter | |
15. 10. 2003 | Ústava EU neboli debata o prázdnu | Ondřej Čapek | |
8. 10. 2003 | Všichni jsou pro demokratickou Evropu, ale každý jinak | Jitka Fraňková, Štěpán Kotrba | |
3. 10. 2003 | DOKUMENT: Návrh Ústavy EU |