Manželka měla tu drzost, že mi namítla, že to možná přeháním. Tak jsem jí taky dal pytel na hlavu a připoutal jsem ji k radiátoru. Syna jsem ale nepřesvědčil, aby mi řekl, kam chodí po zkoušce ve sboru.

Snažil jsem se ho vyhladovět, dával jsem mu jen studená jídla, oholil jsem mu hlavu, udržoval jsem ho ve stresových pozicích, nezhasínal jsem mu světlo, hrál jsem před dveřmi jeho cely hlasitou hudbu - prostě všechny ty normální věci, které ustaraný rodič dělá, aby se dověděl, kam jeho syn chodí po zkoušce ve sboru. Nebylo to k ničemu.

Váhal jsem a nechtěl jsem užít tvrdší metody výslechu. Pak mi přišel na pomoc Donald Rumsfeld. Četl jsem v New York Times memorandum, které bylo vypracováno dne 6. března 2003 pro amerického ministra obrany. Přesně vysvětlilo, co je a co není mučení. Protože, řekněme si to upřímně, nikdo z nás nechce mučit své děti, co kdyby se o tom dověděla policie.

To memorandum vysvětluje, že to, co může jako mučení vypadat, ve skutečnosti žádným mučením není. Konstatuje, že jestliže někdo "ví, že důsledkem jeho jednání bude silná bolest, pokud není působení takové bolesti jeho cílem, není u něho konkrétní úmysl, i když osoba nejednala v dobré víře."

Přeložíme-li to do srozumitelného jazyka, znamená to, že jestliže udělá rodič, v úzkostlivé snaze zjistit, kam jeho syn chodí po zkoušce ve sboru, něco, co jeho synovi způsobí vážnou bolest, je to mučením pouze tehdy, pokud je to působení bolesti jeho cílem. Pokud je jeho cílem něco jiného - například zjistit, kam jeho syn chodí po zkoušce ve sboru - mučení to není.

Mám v současnosti celou řadu kamarádů svého syna zamčených v garáži a dotýkám se kabely nabitými elektrickým proudem jejich pohlavních orgánů ve snaze zjistit, kam chodí můj syn po zkoušce ve sboru. Právník Dicka Cheneyho David S Addington konstatuje, že to je zcela v pořádku.

Takže já zatknu všechny děti v okolí, spoutám je řetězy a pošlu na ně psy. Možná nešťastnou náhodou tak jedno dvě usmrtím - ale nebude to mým úmyslem. A možná, že si vyfotografuju manželku, jak stojí na mrtvolách, ukážu ty fotky ostatním dětem a tak se snad konečně dozvím, kam chodí můj syn po zkoušce ve sboru.

Kompletní článek v angličtině ZDE