Šlo o první sérii benefičních představení britských komiků na podporu této významné organizace na podporu lidských práv, které právě John Cleese zorganizoval v roce 1979. V sestřihu z těchto prvních benefičních představení, který režíroval známý britský dokumentarista Roger Graef, je celá řada monytpythonovských scének. Jiná vystoupení britských komiků jsou založena především na verbálním humoru a na slovních hříčkách a nedovedu si představit, že tyto scénky mohly být pro české publikum v simultánním překladu řádně srozumitelné. Na Johna Cleese se ovšem do Světozoru přišlo podívat mnoho Britů i Američanů.

Před promítáním archaického, technicky dosti špatného, záznamu z doby před 25 lety, uchovaného na DVD, promluvil John Cleese zajímavě a spatra po dobu asi půl hodiny. Když dostal do ruky mikrofon, začal tím, že oslovil publikum "česky" - tedy tak, jak mu asi připadalo, že mluví Češi kolem něho, vydával pár minut se zcela vážnou tváří zvuky, které zněly jako čeština, avšak nedávaly žádný smysl. Pak přešel do angličtiny a pohovořil o recepci svého díla a o některých dalších skutečnostech.

Cleese konstatoval, že je zajímavé, že Češi mají podle něho velmi obdobný smysl pro absurdní humor jako Angličané. Připsal to českému protestanství a Janu Husovi. Poukázal na to, že komické dílo Monty Pythonů je populární v protestantských zemích světa, v katolických se nechytá, například ani v Polsku, "i když Roman Polanski mě v Karlových Varech v minulých dnech ubezpečil, že Poláci smysl pro humor mají".

Na dotaz Britských listů, jak si John Cleese vysvětluje, že jsou v ČR dobře známí Monty Pythoni, avšak téměř naprosto neznámý je jeho televizní seriál Fawlty Towers (Hotýlek), který je v Británii považován za absolutní klasiku, John Cleese odpověděl takto:

"Abych to vysvětlil: Seriál Fawlty Towers je situační komedie, kterou Angličané ještě po třiceti letech milují. Je to o životě v přímořském penzionu, který vede majitel, který si myslí, jak bývá v Británii zvykem, že nejlépe by se mu hotel provozoval, kdyby ho neobtěžovali hosté. Situační komedie je daleko přístupnější než Monty Pythoni, je založena na mezilidských interakcích, na běžných situacích, jaké jsme zažili všichni. Monthy Pythoni vyžadují inteligentnější publikum. Myšlenky, které je podkládají, jsou abstraktnější. Dám vám příklad. V Monty Pythonech jsme měli scénu, kde se vyskytují lidé jako Karel Marx, Mao Ce Tung či Che Guevarra a jsou interviewováni o sportu. Podtextem tohoto vtipu je vážná věc. Napadlo nás, co by se stalo, kdyby se na svět vrátil Ježíš Kristus a televize ho chtěla interviewovat. Jenže televizní šéfové by argumentovali, že náboženské názory Ježíše Krista v dnešní době už nikoho nezajímají, a tak by bylo jistě nakonec rozhodnuto, že by se Kristovi mohlo dát několik kvízových otázek a diváci by měli soutěžit v tom, zda Kristus na ně odpovědi správně uhodne. S bulvarizací televizního vysílání začali Američané a britská televize je nyní úspěšně dohání. Tak Monty Pythoni mívají takovýto vážnější podtext."

Na otázku, co plánuje teď vysvětlil, John Cleese, že připravuje divadelní projekt pod názvem "Je ještě vůbec naděje?" Konstatoval, že jako čtyřiašedesátiletý člověk už žádnou naději vlastně nemá. Dodal, že hlavním problémem na tomto světě je to, že mu vládnou lidé, kteří dychtí po moci. "Normální lidi se neobtěžují usilovat o moc, ti se baví, chodí do restaurace anebo se dívají na filmy. Tak se bohužel k moci dostávají právě jen ti, kteří jsou mocí posedlí a usilují o ni čtyřiadvacet hodin denně. Podle toho to také vypadá."

Nový Cleesův projekt bude také útočit na církve. Cleese vyjádřil přesvědčení, že nějaký Bůh pravděpodobně existuje, ale že církve jsou absolutní překážkou vůči porozumění jakékoliv religiozitě.