Co se však tehdy vlastně přihodilo? Večer 23. března 1989 se tanker Exxon Valdez vydal z aljašského terminálu s nákladem ropy do Long Beach v Kalifornii. Loď řídil nezkušený třetí důstojník, neboť kapitán Joe Hazelwood byl evidentně pod vlivem alkoholu. Po několika hodinách tanker vybočil ze svého kursu, aby se vyhnul srážce s ledovými kry. Kvůli zmatené navigaci se loď včas nevrátila na obvyklou trasu a najela na útes. Během pěti hodin uniklo z trupu lodi téměř 40 tisíc tun ropy.

Přestože havárie tankeru Exxon Valdez zdaleka nepatří mezi největší, po právu je považována za vůbec nejvážnější ropnou havárii vzhledem k jejímu dopadu na životní prostředí. Během několika dní ropa zaplavila více než 2 tisíce kilometrů pobřeží v Aljašském zálivu. Vědci odhadují, že únik ropy přímo zabil nejméně 250 tisíc mořských ptáků, 3800 mořských vyder a 300 tuleňů. Kromě toho uhynulo na 250 orlů a desítky kosatek. Nebyla to však jen flóra a fauna, která těžce utrpěla následky ropné havárie.

"Opomíjenými oběťmi úniku ropy z tankeru Exxon Valdez nejsou jen mořští savci a ptáci -- těm všem se dostalo rozsáhlé pozornosti prostřednictvím médií. Jsou to především lidé, přírodní harmonie úžiny Prince Williamse, vztah místních obyvatel k jejich zemi a vodě, štědré přírodní zdroje a krása místní přírody, to vše bylo těžce poškozeno," uvádí závěrečná zpráva Alaska Oil Spill Commission z roku 1990.

Není nijak překvapivé, že se představitelé ropné společnosti Exxon snažili všemi možnými způsoby od havárie distancovat. Prezident společnosti ještě sedm měsíců po havárii připisoval ztroskotání osudové náhodě a lidskému selhání. Avšak byla to právě společnost Exxon, která snižovala stavy posádek a stavěla jednoplášťové tankery navzdory slibu bezpečnějších lodí. Ztroskotání na Aljašce nebyla pouze chyba opilého kapitána, byla to nehoda, která by se dříve či později přihodila.

Ačkoliv záchranné práce trvaly několik sezón a podílely se na nich tisíce pracovníků a dobrovolníků, podařilo se odstranit pouze část ropy vyplavené na pobřeží. Většina ropy zůstala na mořském dně, odpařila se do atmosféry či rozložila. Podle zprávy Exxon Valdez Oil Spill Trustee Council z roku 2002 se z následků ropného úniku plně vzpamatovali pouze orlové a říční vydry, osud ostatních druhů, včetně tuleňů a kormoránů, je stále nejistý.

Zatím se zdá, že spravedlnosti bude učiněno zadost, alespoň co se týče finančního odškodnění tamějších obyvatel. Po 15 letech soudních sporů na konci ledna tohoto roku nařídil americký federální soud společnosti Exxon zaplatit téměř 7 miliard dolarů jako odškodnění. Peníze poputují k 32 tisícům aljašským rybářům, původním obyvatelům, majitelům půdy, drobným podnikatelům a městům, které katastrofa poškodila.

A jak skončil kapitán a jeho ztroskotaná loď? Kapitán Joe Hazelwood zaplatil za svoji bezstarostnou jízdu pokutu 50 tisíc dolarů a soud ho potrestal 1000 hodinami veřejně prospěšných prací. Samotný tanker pak společnost Exxon nechala opravit, přejmenovala na Sea River Mediterranean a nadále jej používá pro transporty ropy. Obyvatelé Alajšky však z něho již strach mít nemusí, zákon mu totiž zakazuje návrat do oblasti úžiny Prince Williamse.

Autor je mediálním asistentem Greenpeace ČR