Dva návrhy, jak rychle dopravit ledovce od kanadského východního pobřeží k vyprahlým oblastem jižní Evropy, narážejí na problém, kdo smí získat miliony dolarů, které jejich možné využití slibuje. Zdá se, že se opět dostává Dánsko do sporu s Kanadou. První spor se týká malého ostrůvku Hans Island, ležícího mezi kanadským ostrovem Ellesmere a Grónskem, které je spravováno Dánskem. Typické arktické ledovce jsou grónského původu, ale plují kanadskými vodami než se dostávají na volné moře. Jeden z nich potopil v r. 1912 osobní loď Titanic.

Jako zdroj pitné vody pro suché oblasti byly ledovce považovány již po celá staletí. Kapitán James Cook, který se setkával s ledovci na svých objevných cestách v 18. století, poznamenal v r. 1793, že by získání sladké vody z ledovce bylo sice zdlouhavé ale jednoduché. O tom, jak dopravit ledovce tam, kde jich je zapotřebí, se odborníci dohadují celé desetiletí. V 70. letech minulého století financovala Saúdská Arábie výzkum ledovců, který odhalil mnoho neznámých skutečností, ale nedospěl k praktickému využití.

Bizarní návrh dvou britských dobrodružných podnikatelů upoutal pozornost mezinárodní zájem během několika posledních týdnů: ledovce by měly být odtaženy k pobřeží Portugalska nebo Španělska pomocí velkých draků - průmyslové verze podzimní zábavy dětí i dospělých. Vedoucí projektu Tim Newall-Watson se snaží získat $300,000, aby dopravil jeden ledovec k Evropě, ale tvrdí, že bude financovat dopravu z vlastní kapsy, nenajde-li sponzory. Prohlásil to před několika dny britskému deníku "Guardian".

Tento návrh kritizoval Peter Wadhams na univerzitě v Cambridge, který je patrně největší světovou autoritou na ledovce: "Použití větru pro přetažení ledovce Atlantickým oceánem k Evropě je nepraktické a je dokonce nebezpečné pro posádku, která by měla draky řídit". Pan Wadhams je členem evropského konsorcia, které plánuje "zabalit ledovec do izolace" a táhnout jej několika loděmi k Iberskému poloostrovu.

Ledovec o hmotnosti 45 milionů tun by dodal sladké vody za 3 miliony dolarů a při tom by poskytnul dvakrát větší příjem z elektřiny, která by se vyráběla pomocí čpavkového výměníku tepla díky teplotnímu rozdílu mezi ledovcem a okolní vodou. Speciální izolace vyvinutá Francouzem Georgem Mouginem by snížila ztrátu ledu při dopravě o 20%.

Jiný plán navržený evropským konsorciem požadoval 4 miliony dolarů na poloprovozní pokus, ale byl zamítnut komisí Evropské unie pro problémy nedostatku pitné vody. Profesor Wadhams je přesvědčen, že vylepšení projektu a zhoršující se situace v Portugalsku a ve Španělsku přivedou EU k tomu, aby své názory změnila. Navíc hodlá získat podporu Kanaďanů, kteří mají bohaté zkušenosti s odtahováním ledovců. Soukromý odborník na problémy oceánů, pan Christopher Woodworth-Lynas, který pracoval dřív na kanadské Memorial University, chválí plán evropského konsorcia a je přesvědčen, že úspěšný pokus zvýší zájem o praktické využití ledovců. Poznamenal ale: "Bohužel je to nesnadný problém. Mohla by prodávat Kanada ledovce Evropské unii? Jsou využitelným přírodním zdrojem, ale nevznikly na kanadském území, nýbrž jím proplouvají. Jestliže by někdo začal úspěšně podnikat v oboru prodeje ledovců, dánská a grónská vláda by mohla přijít s námitkami a finančními požadavky. Dokud se nic neděje, nejsou ani námitky ani požadavky".

Bez problému ale není ani situace v Kanadě, která zakazuje vývoz pitné vody, přestože jí má zatím zejména na severu dostatek. Federální zákaz platí zřejmě z obavy, aby nepožadovaly Spojené státy právo na odkoupení veškeré sladké vody v Kanadě. Dokud se neprodává voda nikomu, nevzniká žádný nebezpečný precedens.

Wadhams upozornil na jeden akademický návrh, aby byly ledovce prohlášeny za globální přírodní zdroje a podléhaly mezinárodnímu právu. Autoři odůvodňovali tento návrh tím, že se ledovce vyskytují na širém moři. V tu chvíli sice, kdy jich někdo začne využívat, budou proti tomu pojetí vzneseny námitky, ale v dnešní době nepatří ledovce nikomu.