Je totiž vystavena jeho zraku, aniž by se o umění zajímal a jeho cit pro vlastní národ by tak mohla utvářen, aniž by pro to musel cokoli učinit. Možná, že právě z této výhody vyplývá související nevýhoda architektury. V prvé řadě totiž slouží k bydlení, její účel je tedy navýsost praktický. Jakákoli hra s hmotou ve prospěch probouzení národní symboliky a stimulace nacionalismu je tím omezena. Národní znaky, avšak lépe řečeno spíš regionální, v architektuře by se snad lépe hledaly zpětně. Víme, jak rozpoznat jesenickou venkovskou chalupu od finského domku, stejně tak dobře víme, jaké jsou rozdíly v zástavbě různých zemí. V období modernity je už daleko těžší, ne-li nemožné najít architektonický styl, který by byl šířeji uplatňován a který by se omezoval na území jednoho národa. Přesto dějiny architektury takový fenomén, který v evropském prostoru nemá obdobu, obsahují- období českého kubismu a rondokubismu.

Přestože významný vliv na formování národního uvědomění měl více rondokubismus, není možné nepozastavit se nad specifiky českého architektonického kubismu, ze kterého se rondokubismus přímo vyloupl. Byl intenzivně inspirován kubistickou malbou a řadí se do kategorie expresionismu. V Čechách kubismus v architektuře kvetl v letech zhruba 1910-1918. Byl formou architektonické estetiky, která zůstala ryze česká, "formy českého kubismu jsou velice osobité a neměly ve své době v architektuře jiných zemí obdoby" (Haas 1978: 145).

Hlavním znakem fasády kubistických staveb je plastičnost a nejlépe je charakterizuje záliba v kosoúhlých tvarech, zkosení a seříznutí v diagonálním směru. Vnější prvky staveb jsou odvozeny z jehlanů, krychlí a hranolů a ústí v kompozice zejména trojúhelných šikmých ploch. V teoretických stanoviscích měl podobně jako kubismus v malbě vyjádřit stavy statické i dynamické a přestože těleso je v klidu, jeho prostorová hodnota je v pohybu.

Intenzivní nadšení jeho protagonistů a propagátorů (zejména Janák, Gočár, Chochol a Hofman), které dalo vzniknout nespočtu budov v Praze i jiných městech, však rychle vychladlo a uvolnilo místo na výsluní rondokubismu. Ve spekulacích, proč éra kubismu pominula tak rychle se objevil názor Otakara Novotného, že kubismus byl tehdy neoblíbený pro svou "neslovanskou ráž". Pokud by tato spekulace měla velký díl pravdy, znamenalo by to, že v percepci architektury byla zakořeněna schopnost rozlišování toho, co je "naše" a co již nikoli. Co je slovanské či neslovanské, české či nečeské. Proč by však "neslovanský ráz" měl vadit?

Existovala-li schopnost rozlišit znaky slovanskosti a jejich uplatnění v architektuře, nebyl nejspíš kladen explicitní důraz na to, aby stavby vypadaly dostatečně "slovansky". Slovanské mohlo být to, co nevzbudilo přílišnou pozornost. Důležité bylo, aby stavby nevypadaly neslovansky, tedy aby jejich neslovanskost nebyla do očí bijící. Pokud má Novotný pravdu, i po architektuře bylo vyžadováno, aby respektovala znaky a symboly národa coby jakési kulturní entity, imaginární komunity sdílení významů estetických prvků.

V případě kubismu však nastala situace, která je z hlediska estetiky nacionalismu tuze zajímavá. Ač se podle Lukeše kubistická architektura všeobecně nelíbila a byla coby nepraktická a drahá, čili spíše pro elitu, v oné periodě architekti v tomto stylu překotně tvořili. Rychlý konec pak podle úvah architektů a kritiků však uprostřed války nastal zejména z vlasteneckých pohnutek a byl reakcí na společenské ovzduší v době ustavování identity mladého národa. Právě ona "neslovanskost" identifikovaná v kubistické estetice byla na obtíž, bylo-li důležité vytasit všechny tradiční národní znaky a pomocí každodenní estetiky pomoci ustavení uceleného a robustního obsahu národní identity.

Na druhou stranu, podle Faltýnka (2003) kubismus národní prvky měl ve smyslu přiblížení Čech k Západu, k centrům světového umění a odvracel se od vídeňských a mnichovských vzorů. Jak se zdá, bylo to málo. Ve vypjaté době manifestace svébytnosti byl žádán styl, který naváže a bude reprodukovat to, co je považováno za národní tradici. Snad byl potřebný určitý mezistupeň národní suverenity, projevené i v estetických sférách, než se národ začal orientovat k dalším zemím. "Nečeský" či neslovanský kubismus byl zatracen, poněvadž se nehodil do kulturní a estetické koncepce výstavby národa, který potřeboval svou historii a tradici oživit a dát jednoznačně najevo. Slovanskost byla v raném údobí národa patrně podstatnějším pilířem pro ustavení identity, než prozápadní orientace.

Rondokubismus (či obloučkový dekorativismus) měl pozici zcela opačnou. Není důležité, zda byl ideovou negací kubismu nebo nový vývojový stupeň kubismu, v každém případě v Čechách periodu kubismu přímo následoval. Na rozdíl od strohého geometrického charakteru kubismu, v rondokubismu byl kladen hlavní důraz na výzdobu a ozdobnost, na ornamentálně obloučkové pojetí fasády a bohaté využívání barev, zejména trikolórní kombinace. Percepce vztahu rondokubismu k ustavujícímu se českému národu je přesně opačný, než tomu bylo u zavrženého, "nedostatečně vlasteneckého" kubismu. Rondokubismus svou formou a postupy dokázal naplnit národotvorné požadavky rodící se svébytné republiky, osamostatněného národa. Jeho zdobnost navazovala jak na tolik oblíbenou secesi a na charakter tradiční české, respektive jihočeské architektury.

Postavení rondokubismu se ve své době vyznačuje dvojakou situací. Na jednu stranu je velmi přijímán a oceňován, zároveň se setkává s drtivou kritikou. Stranu kritiky až odsuzování tvoří zejména teoretikové architektury a ti architekti, kteří se k tomuto stylu nepřipojili. Právě plnění národotvorné objednávky bylo tím, co jim nejvíce leželo v žaludku. I když se objektem kritiky stalo architektonické pojetí samo, při odsouzení zdobnosti zejména ze strany funkcionalistů, drtivější kritice byl vystavena nacionalistická tendence rondokubismu. Nesmiřitelnou kritiku s ohledem na nacionalismus rondokubismu zformuloval teoretik Karel Teige: zkubizovaná secese, nacionální romantismus, tradicionalismus a paséismus tohoto nacionálního kondelíkovského a kdedomovujícího poblouznění nebo architektura svérázová, obloučková, těstovitá, "lípaná" (...), která se vždy pasivně přizpůsobovala sentimentálnímu historismu ochranářské bojácnosti "Klubu za starou Prahu".

Protagonistům rondokubismu (hlavně Janák, Gočár, Kysela a Štěch) vyčítá snahu o regalvanizaci národního slohu, který připomíná právem proskribované a falešné architektury Jurkovičovy nebo slovácké almary nebo barokní bedny. Estetický odkaz k historii, tradicím a národnímu sentimentu je pro Teigeho největším proviněním rondokubismu. Oldřich Starý považuje rondokubismus za neúspěšný pokus o ustavení národního slohu v době vypjatého válečného nacionalismu a změněných hospodářských podmínek. Podobně Švácha akcentuje nepopiratelné buržoazně-nacionalistické významy stylu. Prvky povahy rondokubismu, které nejvíce budily žlučovitost kritiků, byly zejména odkaz k tradicím, navazování na lidové umění (podle Teigeho falešné), folklorismus, avšak také ideologická spojitost s první republikou.

Je zřetelné, že kritici rondokubismu nevnímali pozitivně využívání architektury pro manifestaci národní identity. Zejména pak ne odkazem k vlastní historii a tradici, činěného skrze využívání prvků lidové architektury. Slovy, kterými tuto tendenci hodnotili, myšlenými negativně, byly regionalismus, lokalismus a teritorialismus. Podle jejich názoru by v žádném případě architektura neměla být uzavřena v určitém území, izolována od internacionálních vlivů. Orientace na regionálně tradiční prvky, která měla pomoci vizualizaci národní svébytnosti byla přijímána s velkým nesouhlasem. Možná i proto, že architektonické umění stavěla do pozice služky jednoho státu s vyloučením navazování na moderní evropské trendy a jejich popírání.

Mimo sféru architektů a v architektuře angažovaných intelektuálů, rondokubismus se těšil poměrně velké oblibě a to zejména u samotného státu a ekonomických elit. Právě odkazem k tradiční architektuře a historizujícím pojetím formy reagoval na společenskou objednávku ustavujícího se mladého státu. Přišel na opuštěné místo po nedostatečně slovanském kubismu a splnil zejména požadavek jasné estetické vazby na to, co na první pohled připomíná naši vlastní českou minulost- jihočeskou vesnici, zdobný folklór.

Z rondokubismu se načas stalo to, co by se dalo označit oficiální architekturou. V mladé emancipované republice se v tomto stylu stavěly státní a veřejné domy, budovy ministerstev, úřadů, bank a pojišťoven, administrativní budovy firem a také činžáky a nájemní domy. Tradicionalistického odkazu využil stát k podtržení národní nezávislosti tím, že své reprezentační budovy budovy stavěl v jednotícím stylu, který byl ryze český, originální a nemající analogii v žádné z evropských zemí. Na rozdíl od kubismu mohla také vizáž rondokubistických staveb ohromovat svou dekorativností a ornamentalitou.

Fenomenální a ojedinělý případ kubismu a rondokubismu ukazuje, jakou roli může hrát architektura v sociální konstrukci národa a stimulaci nacionalistických tendencí. Přesto by se podobná analogie hledala v Čechách či jinde velmi těžko. Rondokubismus se těšil výsluní státních zakázek, protože do moderní architektury vklínil prvky snadno připomínající estetiku vlastní historie a tradic. Možná také z tohoto důvodu nebyl vhodným exportním artiklem a v evropské architektuře nebyly jeho přístupy šířeji praktikovány, snad právě pro jeho příliš regionalistickou orientaci a malou míru mezinárodní aplikovatelnosti. To také ukazuje, že využívání estetických prvků ve výstavbě není prosto sociálních, kulturních a historických významů.

Rondokubismus je jedním z nejzářnějších příkladů, jak mohou být některé architektonické prvky pojímány coby symboly s bohatým sdělením. Přestože později se rondokubismus stává objektem reinterpretací a uznání nejednoznačnosti jeho vazby na lidovou architekturu, v době jeho aktuálnosti o tom nebylo pochyb.

Literatura a zdroje:

Haas, F. 1978. Architektura 20. století. Praha: SPN
Bauman, Z. 1997. Myslet sociologicky. Praha: SLON
Lukeš, Z. 2003. Fenomén kubismus II- Vlastislav Hofman
(http://pes.internet.cz/clanky/9405.html)
Lukeš, Z. 2003. Fenomén kubismus III- Tvůrce české extravagance
(http://www.neviditelnypes.cz/clanky/2003/07/31342_13_7_0.html)
Lukeš, Z. Podivuhodné stavby- Kubistická lucerna na Jungmannově náměstí
v Praze (http://pes.internet.cz/clanky/9336.html)
Lukeš, Z. Podivuhodné stavby- Kubistická vila v Litoli
(http://pes.internet.cz/clanky/2285.html)
Faltýnek, V. 2003. Kubismus byl pokusem o životní sloh
(http://www.radio.cz/cz/clanek/48370)
"Perníková chaloupka", to se jinde nevidí
(http://www.czsk.net/svet/clanky/kultura/kubischaloupky.html)
Kubismus a dekorativismus
(http://www.geocities.com/stavebni_slohy/Kubismus.html)

Citace pocházejí z internetového magazínu E-architekt:

Pojem "rondokubismus"- 1. díl
(http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=184&KatId=2)
Rondokubismus: názory funkcionalistů- 2. díl
(http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=373&KatId=2)
Rondokubismus: poválečná rehabilitace- 3. díl
(http://www.e-architekt.cz/index.php?PId=679&KatId=2)