"Vždycky jsem byl znepokojen vlivem Daily Mail na ostatní sdělovací prostředky," řekl Campbell a pokračoval: "Pořád ještě slýcháte novináře, kteří by tomu měli rozumět líp: 'No, ať říkáte, co chcete, jsou to velmi profesionální noviny.' Nejsou, jsou hnusné. Představují nejhorší britské vlastnosti a předstírají, že jsou nejlepšími. Mají zpátečnický pohled na svět a systematicky ochromují a pomlouvají celou zemi i kohokoliv, kdo je ve veřejném životě."

Na dotaz, co by se dalo udělat na odstranění současného nepřátelství mezi politiky a novináři, Campbell odpověděl: "To nevím. Pokud si tisk neuvědomí, že i on má určitou odpovědnost, nedostanete se nikam. Můžete uspořádat třeba dvacet různých vyšetřování. V této zemi je spousta dobrých novinářů, ale dokud se tito dobří novináři nepostaví proti špatným a nezačnou protestovat, že současná agresivní kultura negativnosti nepřináší nikomu nic dobrého, ani médiím, nic se nezmění."

K tomu vysílal britský rozhlas diskusi mezi Michael Whitem, komentátorem deníku Guardian, a Michaelem Heseltinem, konzervativcem, bývalým ministrem vlády Margaret Thatcherové.

Michael White: Sympatizuji do určité míry s Alastairem, když hovoří pořád o kultuře negativity v médiích a zdůrazňuje, že média musejí přiznat, že ve vztahu mezi veřejností a vládou jsou média součástí problému, kdy voliči jsou odcizeni od politiky. Něco na tom je a týká se to všech: bulvárního tisku, seriózního tisku i elektronických médií.

Michael Heseltine: Není pochyb o tom, že v Británii převládá kultura negativismu. My vždycky podvracíme všechno, co by mohlo mít dlouhodobější, vizionářskou platnost, velké projekty. Například ve Francii by spíš existovala tendence podpořit to, co by lidé pochopili, že je ve vyšším zájmu Francie.

Michael White: Avšak když se podíváte do Francie, na Le Monde, na Liberation a do Spojených států, tisk je tam daleko váhavější. A já si myslím, že je nutno to nepřehánět. Často mám dojem, že v Americe, kterou znám dobře, a ve Francii jsou noviny příliš součástí vládního procesu. Takže mě nevadí konfliktní poměr mezi vládou a novináři. Jde ale o férovost a o poctivost při novinářské práci. Vadí mi, když to chybí. Budu to ilustrovat. Některé americké noviny váhaly 24 - 48 - 72 hodin, než otiskly ony strašlivé fotografie mučení a mnoho amerických novin je umístily daleko dozadu, na stranu 22, některé ty noviny je neotiskly vůbec. Velké noviny.

Michael Heseltine: V Británi vládne mezi jednotlivými novinami konkurenční boj o čtenáře. A za mnoha novinami jsou obyčejně majitelé s velmi výraznými osobními názory. Vezměte si například to, o čem pořád píší Timesy, jsou proti Evropské unii. Víme velmi dobře, že jejich majitel [magnát] Rupert Murdoch je silně proti přítomnosti Británie v Evropě, víme, že Conrad Black [bývalý majitel Daily Telegraphu] je také euroskeptik a tito lidé jmenují šéfredaktory. A vybírají si takové šéfredaktory, kteří sdílejí jejich názory. Víme z knihy Maxe Hastingse [bývalého šéfredaktora Daily Telegraphu], že majitelé zasahují do novin, aby se tam tiskly jejich názory.

Důsledkem je pak propagandističnost tisku. Samozřejmě, můžete říkat, že je to svobodný tisk, ale pokud to začne být tisk, jemuž dominují určité konkrétní názory určitého, velmi omezeného počtu majitelů, pak se smršťuje svoboda tisku na svobodu šířít předsudky této skupinky lidí.

Michael White: A většina těchto tiskových magnátů ani neplatí daně v této zemi, pokud je vůbec platí.

Michael Heseltine: Ale asi bychom se neměli příliš rozčilovat, protože máme tady ještě elektronická média a ta jsou daleko méně zaujatá a bigotní - Musím říct, že BBC většinou vysílá nesmírně dobré pořady, a tenhle je jedním z nich. A mně v nich mnohokrát rozcupovali na kousky.