Představoval bych si, že autor, který si troufne pustit se do tohoto námětu, je obeznámen alspon se základními argumenty diskusí o dopravě ve velkých městech v jiných kvalitních médiích a ještě lépe i v odborné literatuře (a to nejen technické nebo urbanistické). Užitečná by také byla obeznámenost autora s konkrétními pokusy řešit tyto problémů v zahraničí. Při splnění těchto podmínek by vyznění článku jistě nebylo tak demagogické a tak silné připomínající minulost svou nenávistí k nepřátelům pokroku (ježdění autem do práce = pokrok a svoboda, chození pěšky - zpátečnictví a dirgismus). Tady už opravdu chyběly jen ty příslovečné jeskyně a svíčky...

Vůbec už jsem nepochopil, co je špatného na snaze o nápravu jevů, se kterými občané nesouhlasí, pomoci petic a protestních dopisů. Zajímalo by mě, jaké alternativy nabízí pan Kotrba v tomto směru?

A na závěr, od BL bych čekal aspoň jistou míru sympatií ke snahám malé strany, jež se pokouší z velmi nevýhodné pozice otevřít velmi složitá a politicky nepříliš populární témata, před kterými ostatní raději zavírají oči. To že, je SZ momentálně vedená lidmi, ke kterým pan Kotrba zřejmě nemá nejvřelejší vztah, nic nemění na naléhavosti a podstatě těchto problémů a na odvaze SZ se jimi zabývat. Doufám,že pan Kotrba příště potěší analytickým článkem, kde přesně rozkryje příčiny zoufale dopravní situace v Praze. Jsou to totiž konkrétní faktory a zájmy, nikoliv výsledek nějakého přirozeného samopohybu....

Reakce Štěpána Kotrby: Míru diletantismu jednotlivých autorů příspěvků necháváme na posouzení čtenářů. Někdy i odborník může být diletantem. To když ideologické či propagandistické argumenty převáží nad věcností a emocionální střídmostí vědy. Urbanismus není a nemůže být ideologií. Musí reagovat na stávající stav a vycházet z něj, pokud má uvažovat o městském organismu jako o funkčním, byť se zdokonalujícím pouze postupně, a nikoliv jako o ideálním, ale nefunkčním. Pokud architekturu a urbanismus začne ovlivňovat politika - což se děje vždy na úrovni rozhodovacích procesů veřejné správy - přichází vždy ke slovu též faktory politické. A ty mohou některé aktivity činit směšnými.

Britské listy nemají chuť mít sympatie ke snahám jakékoliv politické strany, ať už malé nebo velké. Protekcionismus ani pozitivní diskriminaci nepěstujeme. Redakce nemá názor. Ten mají jednotliví autoři. Zakazovat redakci použití sloupku jako spcifického, krátkého a ryze názorového publicistického útvaru, a vnucovat komukoliv představu, že namísto glosování musí napsat rozsáhlou analýzu, je stejně zcestné, jako se domáhat zákazu mít negativní názor na populistické a účelově předvolební snahy Beránkovy partaje. Ale každý autor hovoří v Britských listech jen a jen za sebe. I pan Jehlička. O inteligenci samotných Britských listů pak nemusí mít autor obavy.

Podle mého názoru je na analýzu pražského urbanistického plánu a otázek individuální i hromadné dopravy v Praze pozdě. Tato otázka byla aktuální tehdy, když se rozhodovalo o dálničních okruzích, tunelech, metru, a dalších dopravních stavbách. I tehdy zelení aktivisté byli proti všemu a proti všem. Stejně nerealističtí a nepoučitelní, jako dnes. A i tehdy své romantické nápady neuplatnili. Nyní se dopravní stavby projektují a realizují dle záměrů, schválených politickou reprezentací, vzešlou z demokratických voleb a reprezentující tak většinu občanů města. Čas keců nahradil čas práce - ve prospěch těch, kteří chtějí, aby aut bylo co nejméně, ale i ve prospěch těch, kteří si bez čtyř kol nedovedou představit svůj den. Zeleným se to může nelíbit, ale to je asi vše,co s tím mohou dělat. Jedni i druzí mají totiž právo bydlet ve městě a rozhodování se děje v komunální politice vždy v rámci právních předpisů a mechanismů . A je to vždy kompromis mezi ideály politických subjektů a realitou všedního dne.