Kořeny Světového sociálního fóra sahají ke dvěma událostem. První byl odpor proti Mnohostranné dohodě o investicích (MAI), která byla v tajnosti projednávána na půdě OECD, měla být podepsána nejbohatšími státy a ekonomickými a politickými prostředky vnucena ostatním. Na konci 90. let byla však tato smlouva zveřejněna v časopise Le Monde Diplomatique a po celé Francii vzniklo protestní hnutí, které nakonec přimělo francouzskou vládu stáhnout se z jednání a dohoda nakonec zkolabovala. Toto hnutí bylo snad první velké vystoupení proti neoliberalismu, jehož vítězství se na začátku 90. let zdálo nezvratné. Zde také vznikly kontakty mezi brazilskými a francouzskými intelektuály, kteří stáli posléze u vzniku Světového sociálního fóra.

Druhou byly protesty proti jednání Světové obchodní organizace (WTO) v Seattlu, po kterých v rychlém sledu následovala celá řada dalších, včetně demonstrací proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance v Praze. Tehdy se také začalo projevovat, že nejde pouze o jednotlivé protesty, ale skutečně o mezinárodní hnutí. Až se jeho vznikem bylo možné uskutečnit plán celosvětové konference. Ta se pak ustanovilo u příležitosti jednání Světového ekonomického fóra v Davosu, které již od 70. let tvoří tvář neoliberalismu.

Ač (a nebo možná právě proto) si nekladlo větší ambice, než být otevřeným prostorem pro diskusi, jeho dopad byl mnohem větší, než sami organizátoři čekali. Již prvního ročníku se zúčastnilo 12 - 15000 lidí a naprosto zastínilo jednání v Davosu. Druhé SSF zaznamenalo mohutnou mobilizaci a zúčastnilo se ho již přes 40 000 lidí a počet účastníků třetího fóra již překročil 100 000. Změnil se i průběh jeho jednání: ???zatímco první mítink SSF roku 2001 byl o analyzování světové situace, druhý o návrzích na změnu této situace, tento se zaměřil na vymýšlení strategií jak těchto změn dosáhnout", napsala Susan Georgeová, jedna z hlavních mluvčích ATTACu, organizace usilující o omezení moci nadnárodních společností.

Kudy dál?

Spolu se změnami se na SSF začínají objevovat i sporné body. Z předchozího vývoje je stále jasnější, že rámec "prostoru pro diskusi" byl již překročen. Tato změna se však poprvé projevila již na druhém SSF vydáním Výzvy sociálních hnutí. Tam se na rozdíl od Charty principů nehovoří (ta vymezuje celou událost a stanoví některé základní principy) o organizačních otázkách, ale o tématech, které stojí momentálně v jádru pozornosti SSF, a vyzývá se k širší spolupráci na nich. Světové sociální fórum se tak z "prostoru pro diskusi" mění spíše na "prostor pro koordinaci", na událost, která zastřešuje snahy celé řady dalších hnutí. Jedním z projevů těchto změn je i pořádání mohutné demonstrace pod heslem "proti neoliberalismu, proti válce, za jiný svět" na Světovém sociálním fóru 2003.

To je určitě příznak rostoucí síly a otevírá se tím mnohem širší prostor pro aktivitu, nejlepším příkladem může být úspěch protiválečných demonstrací 15. února, kterých se po celém světě zúčastnilo kolem 11 milionů lidí a které byly vyhlášeny na zasedání Evropského sociálního fóra (viz. níže). Přes všechny úspěchy však již jde něco silně odlišného od původních představ. Proměny sociálního fóra je proto třeba pečlivě uvážit a nějakým způsobem se s nimi vyrovnat. Vzniká tak celá řada diskusí k dílčím problémům.

Dlouhodobou diskusí je např. účast politických stran na fóru samotném. Již v základním dokumentu Světového sociálního fóra, Chartě principů, je striktní zákaz jejich účasti (jakožto politických stran, ne jednotlivců). Na Světovém sociálním fóru se však objevují politické strany stále častěji, koneckonců samotné jeho pořádání bylo umožněno brazilskou reformní Stranou pracujících, která ovládá městskou samosprávu Porto Alegre a vládu brazilského státu Rio Grande del Sul. Také výše zmiňované zmnohonásobení účastníků SSF bylo do značné míry umožněno mobilizací, kterou pořádaly jihoamerické politické strany a ty si tím svůj přístup na SSF již de facto prosadily.

Rozpaky vyvolala i účast některých osobností. Současný brazilský prezident (zvolený v roce 2002) Inacio Lula de Silva byl jednou z nejvýraznějších osobností SSF 2002 a 2003, jeho vystoupení se zúčastnily desítky tisíc lidí, po svém zvolení však nejenže nedokázal naplnit slibované reformy, ale nedávno dokonce umožnil pěstování geneticky upravených potravin, což je jak proti programu jeho strany (v něm se geneticky upravené potraviny vysloveně odmítají), tak proti zájmům statisíců brazilských rolníků. Zatímco jeho vystoupení na sociálním fóru roku 2002 bylo účastníky přijato s nadšením a získalo mu velkou podporu, jeho nynější projev byl již doprovázen trpkými komentáři (jeden za všechny např. v článku Naomi Klein More Democracy - Not More Political Strongman, otištěném na ZNetu).

Světového sociálního fóra 2003 se účastnili i zástupci OSN, která (mimo jiné) celé desetiletí devastovala Irák sankcemi a zrovna touto dobou předváděla svou neschopnost zabránit válce.

Objevuje se však i další kritika, americký anarchista Michael Albert např. kritizuje rozhodování na přípravách SSF pro jeho neprůhlednost a s ní spojenou nedemokratičnost a navrhuje proto položit co největší důraz na místní sociální fóra, které by Světové sociální fórum pouze zastřešovalo, přičemž jeho jednání by vedli zvolení delegáti. Dále napadl i nesrovnatelně nižší počet žen za řečnickými pulty, proplácení cestovného a ubytování části přednášejících, z nichž si to většina beztak mohla dovolit (jednou ze základních hodnot SSF má být rovnost, proč by tedy tyto výhody neměli dostat ti nejpotřebnější, ptá se).

Prvním konkrétním opatřením, které vyšlo z těchto diskusí, je přesunutí konání SSF 2004 do Indie. To je jak reakce na kritiku spojenou s určitou nereprezentativností celé akce (většina účastníků pocházela z Brazílie, v menší míře pak z Latinské Ameriky a zbytek zejména z Evropy, Asie, kde žije takřka 50% světové populace takřka nebyla zastoupena), ale i snaha načerpat novou energii a zkušenosti z nového prostředí a v mnohem větší míře propojit dění v Asii s aktivitou v Jižní Americe a Evropě. V Indii samé je pak pro konání SSF připravena půda jak úspěchem Asijského sociálního fóra, tak dlouhou tradicí sociálních hnutí.

Všechny výše zmíněné otázky jsou řešeny uvnitř sociálního fóra. Chtěl bych reagovat ještě na jednu výtku, kterou často vznášejí skupiny, které se SSF programově neúčastní, a to je jeho "reformismus". Na SSF se skutečně o reformách často hovoří. Stále častěji se tam diskutuje také o alternativních modelech ke kapitalismu a i proto jdou navrhované reformy stále hlouběji a čím dál víc se blíží kořenům celého systému. Sociální fórum je proto mimo jiné reformní (různé skupiny zde navrhují reformy), ne však reformistické (ve smyslu politické taktiky, zaměřené jen a pouze na prosazení reforem, většinou navíc poměrně nevýznamných; koneckonců SSF ani politickou taktiku nemá). Jaký to rozdíl oproti celé řadě dnešních politických stran.

Další sociální fóra

Možnost široké diskuse hnutí skupin i jednotlivců a mobilizace tisíců lidí, kterou se proslavilo SSF, zapříčinila vznik desítek lokálních sociálních fór. Ty se liší rozsahem i zaměřením, od skutečně lokálních fór, pořádaných pro jednotlivá města (jako např. sociální fóra v Torontu, Sydney či Brisbane), která řeší především místní problémy (sociální fórum v Torontu se např. snaží prosadit participační rozpočet v Torontu), až po sociální fóra řešící problémy celých států (argentinské či chystané brazilské sociální fórum) či, jako v případech asijského, evropského či připravovaného pan-amazonského sociálního fóra, ještě větších celků. Chci uvést jen několik příkladů.

Asijské sociální fórum

ASF se odehrálo na počátku ledna v indickém Hejderabádu. Zúčastnilo se ho asi 15000 lidí z 45 zemí. Většina účastníků pocházela z Indie, což však bylo způsobeno i nevpuštěním delegátů do země. Diskuse se zaměřily především na hrozbu války mezi Indií a Pákistánem (která by byla o to horší, že obě země vlastní atomové zbraně), na postavení žen a Dalitů (nejnižší kasty) v indické společnosti, na hnutí malých rolníků, rybářů a celou řadu dalších témat. O významu celé akce svědčí i úryvek z reportáže otištěné v Literárních novinách: "Asijské sociální fórum se stalo místem čtyř unikátních dialogů: jednalo se o první skutečně zásadní rozpravu mezi etablovanými tradičními indickými organizacemi a zdejším "novým sociálním hnutím", za druhé se zde sešly nové indické skupiny s obdobnými iniciativami ze zbytku Asie, za třetí se fórum díky šíři shromážděných přístupů stalo skvělou příležitostí k prohloubení společné analýzy a strategie a konečně za čtvrté v něm bylo možné vidět čistě energií nabité setkání kultur a týdenní festival." V neposlední řadě pak poskytuje organizační základnu po pořádání SSF 2004, které se bude odehrávat v Bombaji.

Prohlášení, které podepsalo 35 indických sociálních hnutí, protestuje zejména proti Světové obchodní organizaci (ta má být od základu změněna, prvním krokem může být její vyloučení z jednání o otázkách výživy, zemědělství a zdravotnictví), nadnárodním korporacím, zvláště těm, které, jako Syngenta, Monsanto, Aventis, Du Pont a Bayer, používají nebezpečné technologie ("vypudíme je z našich komunit, zemí a z Asie", praví se v prohlášení), politické kultuře fundamentalismu a proti "válce s terorismem" vedené USA. Hlavními požadavky jsou naopak potravinová svrchovanost, která je však dosažitelná pouze při úplné nezávislosti na zahraniční i místní nadvládě a vytvoření udržitelného zemědělství; rovnost a důstojnost žen a Dalitů a větší průhlednost a demokratičnost v indické vládě. "Jsme solidární s obdobnými občanskými iniciativami po celém světě. V jednotě je síla", končí celé prohlášení.

Káhirská deklarace

Myšlenka sociálního fóra ovlivnila i arabský svět. Tam již dlouho panovala nespokojenost se stávající politickou scénou a v devadesátých letech, povzbuzeny zejména palestinskou intifádou, se na levici začínají rodit nové proudy, které rychle přejaly myšlenky antikapitalistického hnutí -- a právě díky nim se objevila arabská výprava i na SSF. Právě po zkušenostech z Porto Alegre vznikla sociální fóra v Rammaláhu a Maroku. Největším srazem skupin z celého arabského světa a řady osobností z Evropy a Ameriky byla konference v Káhiře, uspořádaná na konci roku 2002.

"Káhirská konference není izolovanou událostí. ale pokračováním neustálého mezinárodního odporu proti imperialismu, od Seattlu a Janova přes Lisabon a Florencii až po Cordobu a Káhiru", píše se v deklaraci. Dále se účastníci vymezují ke dvěma nejžhavější problémům oblasti - k (tehdy ještě) chystanému útoku na Irák a okupaci Palestiny. Obojí přitom považují za součást strategie USA rozšířit svou dominanci, která vznikla ještě před 11. zářím. V následujících čtyřech bodech hledají i širší příčiny těchto problémů. První bod se zaměřuje na celosvětové dopady hegemonie USA a globalizace kapitalismu, druhý na konkrétní dopady na arabský svět (zejména na utrpení Iráčanů pod sankcemi OSN a Palestinců pod izraelskou okupací a na nedemokratičnost a zkorumpovanost místních vládců), ve třetím shrnují všechny tyto argumenty do odporu proti útoku na Irák. Čtvrtý bod potom jmenuje některá opatření, která mají výše zmíněnému předejít či ho napravit. Mezi jinými jde i o snahu rozšířit tuto otázku i na další podobné konference, bojkot amerického a izraelského zboží a vyslání lidských štítů do Iráku.

Dnes se připravuje druhé kolo této konference, které bylo vyhlášeno v souvislosti s napadením Iráku, a právě jeho okupace bude hlavním tématem. Vzhledem k zájmu, který první jednání vzbudilo, se dá očekávat, že bude ještě podstatně bohatší a přispěje k větší provázanosti mezi hnutími v Evropě a arabském světě.

Evropské sociální fórum

Evropské sociální fórum (ESF) šlo plně ve stopách SSF - velké, barevné, hlučné, zahrnující nejrůznější skupiny, proudy, hnutí či organizace od socialistů a anarchistů až po reformní skupiny jako ATTAC, od ekologů a obhájců lidských práv až po odboráře. Diskuse byly podobně rozmanité, jedním z nejdůležitějších se však stala válka. Právě proti ní vystupovala milionová demonstrace, pořádaná v poslední den ESF a právě proti ní byl zaměřen celoevropský (později celosvětový) den protestů, který byl na ESF vyhlášen. Eric Touissaint k tomu v rozhovoru z Porto Alegre (SSF 2003) říká: "Nikdo si zprvu nepředstavoval, že bychom pořádali demonstrace. Masové globální demonstrace proti válce v únoru 2003, kterým se sice, jak každý ví, nepodařilo zastavit hrozbu války, ale pomohly vytvořit silné globální protiválečné hnutí, jsou velice důležitým znamením. Vůbec poprvé bude totiž válka nelegitimní ještě dříve, než vůbec vypukne. A to je výsledkem Evropského sociálního fóra ve Florencii a demonstrací ve Spojených státech samotných."

Srovnejme tuto situaci s útokem na Afghánistán. Ten byl stejně krutý a nesmyslný (pro více informací viz. kniha Michela Chossudovského Válka a globalizace, Intu 2003), tehdy se však proti němu postavili pouze malé skupiny aktivistů. Evropské sociální fórum bylo jednou z událostí, která poskytla mezinárodnímu protiválečnému hnutí dát se dohromady a zkomplikovat "pánům nahoře" jejich plány.

Druhý ročník ESF se odehraje v listopadu v Paříži. Současná situace ve Francii svědčí o tom, že je na co se těšit. Ve Francii (jako v celé řadě zemích Evropy) proběhla v červnu řada stávek proti "sociální reformě", kterou připravovala pravicová vláda. Ta radikalizovala mnoho lidí a ESF se může stát událostí, z níž vzejdou další akce. Této situace využili i obě radikální levicové strany Ligue Communiste Révolutionnaire a Lutte Ouvrière k jednání o společné kandidátce do blížících se voleb. Diskutovat se bude i o okupaci Iráku, vyhlídkách evropského protiválečného hnutí a celé řadě dalších témat.

Sociální fóra a Fórum 2000

Poslední událostí, se kterou bych chtěl sociální fóra srovnat, je Fórum 2000, založené Václavem Havlem. Na první pohled by se totiž mohlo zdát, že obě události mají mnoho společného. Debaty se zabývají podobnými tématy, část z těch, co vystupovali na některém ze sociálních fór, byla i na pražské konferenci a v neposlední řadě, autoři reportáží z SSF, uveřejňovaných v Literárních novinách (jediné mně známé zprávy o SSF v češtině) jsou spojeni právě s Fórem 2000. Vidím zde dva zásadní rozdíly. Zatímco Fórum 2000 se snaží o zprostředkování komunikace mezi nadnárodními firmami a institucemi a jejich kritiky, SSF se nesnaží vyhandlovat maličkosti, ale usiluje o zásadní změnu. Druhý rozdíl spočívá v tom, že zatímco za sociálními fóry stojí celosvětové hnutí, které prosazuje jeho požadavky, Fórum 2000 je od něj (a vzhledem k výše uvedenému naprosto nutně) zcela odříznuto. Proto představuje první z nich skutečnou alternativu, zatímco druhé slouží v lepším případě k prázdnému debatování, v horším k vytváření PR nadnárodních firem.

Světové sociální fórum se ukázalo jako zásadní událost antikapitalistického hnutí. Právě na něm a na aktivitách, které z něj vzešly vzniká situace, kterou v již zmiňovaném rozhovoru popisuje Eric Touissaint slovy: Žijeme v jednom z těch výjimečných okamžiků v historii, o jakých psal Gramsci. Okamžik osvícení, kdy velká většina občanů spěje k vyšší úrovni kolektivního uvědomění. Bush, Blair, Aznar a Berlusconi, mezi jinými, předvádějí veškeré pokrytectví, cynismus a nelidskost systému. Po celém světě se čímdál tím rychleji celá řada lidí stává politicky uvědomělými, aby čelili tomuto systému.

Porto Alegre a Indie

Porto Alegre nebylo pro konání SSF zvoleno náhodou. Jeho samosprávu ovládá Strana pracujících, která zde zavedla mnohé demokratické reformy. Mezi nejdůležitější z nich patří participační rozpočet, který umožňuje přímou spoluúčast na správě města. Lidé mohou rozhodovat, kam půjdou obecní peníze, zda je např. potřebnější silnice nebo dětské hřiště. Tento model se stal inspirací pro řadu místních iniciativ a stále sílí hlasy volající po jeho širším zavedení.

Indie je známá svou tradicí sociálních hnutí, od odporu proti kolonialismu přes mnohamilionové odborové svazy (svoje odbory založili i lidé živící se sběrem odpadků a jejich odprodejem firmám provádějícím recyklaci; tito lidé mimochodem zřejmě zachraňují velká indická města před zavalením odpadky) až po celou řadu ekologických iniciativ a iniciativ za lidská práva. Zvláště důležitá je až komunitní samospráva, kterou se na mnoha místech Indii podařilo uhájit, a dlouhá řada místních iniciativ. To vše může být pro sociální fórum velkým přínosem.

Článek byl psán pro SocSol