Jasně, že jsem si to teď s tím snem vymyslel a čísla jsem vytáhl z článku M. Ruska v Britských listech z 15. 1. 2004 s názvem "Když bude líp, tak úroky z dluhů uplatíme". Článek reaguje na makroekonomické ukazatele ekonomiky naší země.

Chtěl jsem tím snem jen říct, že právě naopak snad nikdo z nás tyto ekonomické údaje nevnímá osobně. Máme pocit, že to pro nás není aktuální, netýká se nás to a když tak jen vzdáleně. Čísla jsou tak obrovská, že už nám nic neříkají. A navíc, co my s tím? Vždyť jsme jen řadoví občané.

Naše společnost je zase tradičně rozdělená na "nás dole" a na "ty navrchu". My dole žijeme s pocitem cestujícího v rozjetém vlaku -- věříme , že to neskončí čelní srážkou, jakž-takž věříme nádražákům, i když na celou tu jejich organizaci svorně nadáváme. Rozhodně však nemáme pocit, že bychom mohli zastavit, změnit směr anebo trasu. Od toho je strojvůdce, ale toho nikdo nezná a navíc sedí úplně jinde, než my.

A to je divné, vždyť máme demokracii.

A to by měl člověk mít pocity ale úplně odlišné. Možná pocity řidiče ve vlastním autě, který si sám svobodně rozhoduje a přitom ale jede ohleduplně a respektuje daná pravidla.

A "ti navrchu"? Mají pocit, že se jich třeba jen právě tato otázka zadlužení osobně dotýká? Nutí je něco, aby to takto vnímali? Jsme to snad my, běžní občané? Zdají se jim zlé sny? Trápí je svědomí? Co když takové svědomí vůbec nemají?

Ze zadního vyhřívaného sedadla několikamilionového Audi vidíte věci jinak, než ze sedadla tramvaje či vlaku. A pokud máte na kontě, v akciích a nemovitostech desítky či stovky milionů korun, pak vás problém nedostatku peněz pro důchodové zabezpečení trápí jen okrajově. Buď těch pár korun navíc od státu ke své pravidelné vysoké rentě mít budete a nebo nebudete. A letadlem jste v sousedním Rakousku anebo i v Americe u specialisty lékaře za dobu, kterou běžně občan prosedí v čekárně u doktora. Takže například i problémy zdravotnictví vnímáte až z druhé ruky.

Pocit odpovědnosti politiků dále rozmělňuje volební období, které skončí a "já nic, já muzikant". Nemluvě o tom že když si politika poslechnete i ve volebním období, tak je to pro změnu "já nic, to oni".

Takže kdo vlastně řídí? A kdo je za věci ve státě odpovědný? Kdo je potrestán za špatnou práci? Ten kdo hospodaří s tisíci anebo ten, kdo spravuje miliardy?

Ani "my dole" a asi ani "ti navrchu" se necítíme být pány situace... Znamená to, že tady máme nějakého netvora, který už žije vlastním životem nezávisle na nás? A my se jen někam řítíme?

Taky si myslíte, že právě Vy s tím nic nenaděláte? To už se teda pěkně vezete. Tak hezké sny.