Na druhé straně ta správná míra vybalancování "osobní a státní" zodpovědnosti vůbec nemá jednoduchá řešení a ti, kteří jednoduchá populistická řešení nabízejí, většinou sem promítají i své jednoduché omezené myšlení (byť na druhé straně geniální nápady bývají často též až překvapivě jednoduché).

Připouštím však, že třeba ti, kteří ČT nepotřebují, oprávněně nesouhlasí, že na ni mají přispívat. Pak je ale prosím o důslednost, a nikoliv typicky českou polovičatost. Jelikož ČT je též např. i významnou kulturní institucí, není vůbec opodstatněné, aby obdobně nepodporovali zrušení Národního divadla, České filharmonie, Národní galérie, Českého rozhlasu, péče o kulturní památky... (a nechci zde uvádět třeba i školství, zdravotnictví...).

Zkrátka když už, tak prosím důsledně! V civilizovaném světě bychom se sice stali raritou, ale stejně jako dávný Herostrates, zapálivší slavný chrám Artemidy v Efezu, bychom třeba špatným příkladem vstoupili i do dějin.

Dokonce ani v Americe, v rozporu s demagogickou argumentací obvyklou v naších luzích, se bez médií veřejné služby neobejdou, byť provozovanými způsoby k nám bohužel prozatím nepřevoditelnými.

Možná, byť se tváříme coby národ s vysokou potřebou kultury, by zmiňovaným radikálům zrušení výše uvedených kulturních institucí vůbec nevadilo pod heslem "kdo chce kulturu, ať si ji sám zaplatí". Připouštím, že třeba stále ještě mají pravdu, ale současně jim kladu otázku. Kdo obrazově zdokumentuje naši epochu?

Ponecháme-li toto na televizích komerčních, možná i po létech (vyplatí-li se jim to, protože ze zákona tyto televize prozatím nemají archivační povinnost) si sice budeme moci připomenout různé "kauzy", výstřednosti, dopravní nehody, katastrofy, krev... a nějaká talk-show nebo modernizované "estrády", (nic proti těmto programovým prvkům -- komerční televize zcela správně nabízejí to, co má největší diváckou odezvu(!!!). Ale z toho ostatního a rozhodně příznačnějšího, důležitějšího... z naší epochy zůstane obrazově zdokumentováno žalostně málo. Připouštím, že zmiňovaným radikálům by ani toto třeba nevadilo pod radikálním heslem "kdo chce obrazové zdokumentování svého národa, ať si to zaplatí". Jenže zaplatit si zdokumentování epochy v širokém slova smyslu (nemám zde na mysli pouze dokumentaristiku) již není v silách jednotlivce, nebo malé skupinky podivínských nadšenců. Proto koncesionářské poplatky, byť jsou již zastaralé, neefektivní a měly by ustoupit jiné formě "zdanění", ale to je jiné téma. Zkrátka reflektování epochy je výrazným úkolem televize veřejné služby, a to si národ -- občané musí zaplatit. Vlastně nemusí. Ale v době postupující globalizace by se takový národ vlastně vzdal dnes snad nejvýraznější formy reflektování své identity, o kterou by pravděpodobně takto v konkurenci prozíravějších méně radikálních spolu-Evropanů velmi brzy i přišel. A dobře by tak. Zasloužil by si to!