|
29. 7. 2003
Tichý Američan: Úspěch jako Kainovo znameníV pražských kinech se stále hraje film režiséra Philipa Noyce Tichý Američan, podle klasického románu z roku 1955 od anglického spisovatele Grahama Greena. Je to vynikající film. Stárnoucí britský herec Michael Caine, který ve filmu hraje hlavní roli Thomase Fowlera, unaveného a cynického reportéra londýnských Timesů, anglického emigranta ve vietnamském Saigonu, v něm zřejmě dosáhl vrcholu své kariéry (byl také letos na jaře nominován za svůj herecký výkon v Americe na Oscara, což je ovšem podružné, komerční ceny neurčují hodnotu filmového díla). Souhlasím také s kritiky, že Noycova nynější adaptace Greenova románu patří k vrcholům filmové tvorby, založené na dílech tohoto anglického spisovatele.
|
|
Máte-li uprostřed léta volnou chvíli, jděte se na film podívat. Román Tichý Američan bývá považován za nejvíce "protiamerické" a nejvíce žurnalistické Greenovo dílo. Greene navštívil Indočínu jako reportér západního tisku v letech 1951-1955 čtyřikrát. Shrneme-li synopsi filmu a románu, na první pohled jde zdánlivě skutečně o protiamerickou propagandu, a tedy o povrchní, černobílé dílo. Kniha je ovšem složitější. Ocitujme shrnutí zápletky z knihy mého otce Jana Čulíka seniora Graham Greene, básník trapnosti ( Brno, 1994, Praha 2002):
Stárnoucí anglický reportér Thomas Fowler žije v Saigonu s osmnáctiletou domorodou dívkou Phuong. Občas je nucen navštívit bojové pásmo na severu, aby popsal nejnovější události, které však svět příliš nezajímají. V Saigonu se objeví mladý Američan Pyle, člen hospodářské mise [ve skutečnosti vysoký důstojník CIA, pozn. JČ junior], jež záleží v podpoře třetí síly, kterou vidí v banditských vojenských sborech generála Thé. Pyle se zamiluje do Phuong a jako perspektivnější partner ji přebere Fowlerovi, který má v Anglii katolickou manželku odmítající rozvod. Když se Fowler doví, že je Pyle zodpovědný za dodávky explozivního materiálu na teroristické akce generála Thé, při nichž zahyne řada lidí, vydá Pyla na smrt komunistům. Určitou roli hraje též žárlivost a ztráta milenky. Po Pylově smrti se Phuong k Fowlerovi vrátí. Na tuto kostru jsou pak navěšena autorova, [často hrůzná], očitá svědectví.
Philip Noyce zachází s Greenovou předlohou mistrovsky. Vzniká, jako to napsal recenzent deníku Guardian, když v Británii vyšel před nedávnem tento film na DVD, ZDE:
"atmosferická směsice politiky, morálky a proměnlivé loajality. Příběh se odehrává v roce 1952, kdy ve Vietnamu vládla Francie, a osud hrdinky Phuong v milenecké trojici má zřejmě být alegorií vztahu Vietnamu vůči Západu. Nikdy se nedovíme, co si vlastně vietnamská hrdinka skutečně myslí, a to je chyba, ale Michael Caine a Brendan Fraser, představitelé anglického reportéra Fowlera a amerického špióna Pyla, jsou naprosto ve formě a dávají důstojnost a hloubku dvěma ne zcela čestným postavám."
Noycův film je zjevně daleko promyšlenější než první filmová verze tohoto románu z roku 1958, v níž hrál Michael Redgrave proti "dřevěnému" Audiemu Murphymu, konstatuje dále britský kritik. Můj otec o této první filmové verzi Tichého Američana ve své knize o Greenovi dodává:
Film, který podle románu Američané natočili, byl podle Greenova výroku "v postatě politický podvod. Jako v případě Moci a slávy obrátili vše naruby: Pyle je velmi čestný a moudrý, kdežto Fowler je zcela ve vleku komunistů. Měl jsem skoro dojem, že film byl natočen schválně jako útok proti knize a jejímu autorovi. Jenže kniha se opírá o větší znalost Indočíny, než měl americký režisér, a já si doufám tvrdit, že tento můj román přežije o několik let déle než zmatený film pana Mankiewitze."
Noycova nová verze Tichého Američana, která šla v Americe do kin v listopadu 2002, je skutečně daleko hlubší než původní verze z padesátých let. Je to jistě i zásluhou kameramana Christophera Doyla, který -- a tu ještě naposledy ocitujme kritika listu Guardian "způsobil, že Vietnam vypadá nesmírně krásně a záhadně". Noycův Tichý Američan byl financován z německých peněz, byl vyroben v německé produkci, a i když je natočen v angličtině, není to tedy americký film -- dalo by se až ironicky říci, že je to "německá odveta" Spojeným státům, složité a jemné drama, které je výzvou mnohdy zjednodušujícímu americkému pohledu na svět. Americká distribuční firma Miramax ovšem na svých internetových stránkách nikde nezdůrazňuje (vlastně ani neuvádí), že jde proveniencí o německý film. (V Americe byl film do 17 let nepřístupný, čímž se v podstatě zamezilo, aby se stal kasovním úspěchem.) A paradoxní je, že bylo uvedení Noycova Tichého Američana po 11. září 2001 o několik měsíců odloženo, protože se američtí distributoři báli, že by mohl být film interpretován po útoku na Světové obchodní centrum jako urážka amerického nacionalismu. A skutečně, paralely mezi počínajícím americkým angažmá ve Vietnamu začátku padesátých let a nynějšími americkými zásahy v Afghánistánu a zejména v Iráku jsou téměř absolutní. Film je proto nesmírně aktuální. Aktuálnost Noycova filmu spočívá v tom, že je mladý americký agent CIA Alden Pyle hluboce přesvědčen, že "Spojené státy mohou činit dobro" na mezinárodní scéně -- a to i tehdy, je-li k celkově "pozitivnímu" dlouhodobému výsledku "teď" "bohužel" nutno usmrtit určité množství nevinných lidí. Zcela cynicky nechá Pyle zinscenovat teroristický masakr na hlavním náměstí v Saigonu, kam pozve tiskové fotografy. Fotografie krveprolévání se pak objeví v americkém tisku s informacemi, že vraždění způsobili komunisté -- Pyle tím chce přimět americký Kongres, aby investoval více do politického a vojenského angažmá ve Vietnamu. Jinými slovy "Účel světí prostředky". Cynik Fowler se naproti tomu, zdánlivě, až do poslední chvíle "neangažuje". Dívá se na svět skepticky, je světa znalý a o světě si nemyslí nic dobrého (v Timesech mu cenzurují jeho články). Jak známo, leitmotivem díla Grahama Greena je přesvědčení, že člověkovou autentickou zkušeností je jen neúspěch - neúspěch zlidšťuje, úspěch odlidšťuje - úspěch způsobuje, že dosáhneme jen povrchního vnímání života, skutečnosti a existence -- dokud se nám nic zlého nestane, nikdy se nedovíme, co je vlastně život zač. Můj otec o tom ve své knize o Greenovi napsal toto:
Pyle je novou variantou v kategorii trvale nedospělých, nezralých, beznadějně nezkušených a slepých a musí podle zákonitosti Greenova světa zemřít -- jako [jiní jeho hrdinové] -- Andrews, Anthony, Pinkie, Scobie. Ti všichni jsou z hlediska světské moudrosti -- nikoliv milosti -- nepolepšitelní:
"Člověk nemůže obviňovat nevinné. Nezbývá než je hlídat, nebo vyhladit. Nevinnost je určitým druhem nepříčetnosti." Problém nevinnosti, nedotčenosti a naivity souvisí s problémem angažovanosti. Pyle je na rozdíl od Fowlera angažován, ale neskutečně, teoreticky, na základě abstraktních nepodložených představ jakéhosi politologa Yorka Hardinga, jehož knihy [o tom, jak má Amerika prosazovat ve světě demokracii] četl jako student na Harvardské univerzitě, aniž si je ověřil zkušeností. Ve svém idealismu a hlouposti se pak stává figurkou v rukou nezodpovědných lidí, kteří ho cynicky používají k prosazení vlastních nemorálních cílů. Podle Greena je pro duchovní vývoj zkušenost nezbytná a jakákoli je lepší než žádná. Zkušenost je Greenovi synonymem [autentické] angažovanosti. Je vždycky lepší prožít cokoli, zkoumat, poznat, jednat, realizovat se -- třeba i pochybným způsobem -- než zůstat nepopsanou deskou. Proti sterilnímu životu stojí riziko, nebezpečí podstupovaná ve smyslu Kristova podobenství o hřivnách, s kterými je nutno pracovat. Neboť ve světě, který nás obklopuje, se můžeme vyznat jen tehdy, když univerzální život, který v něm manifestuje svou vůli, učiníme nějak součástí svého individuálního života. V zásadě jde o existenciální moment: člověk vržený do světa nemůže být nezapleten, nemůže být neutrální, musí volit a svou volbou škodit nebo prospívat podle míry svého poznání. Přes všechnu zaujatost načrtl Greene v Pylovi geniálními tahy typický obraz americké mentality, která zřejmě platí dodnes -- bezbřehá dobrá vůle okořeněná velikášstvím, naivita, ignorance a nepoučitelnost. Tichý Američan Pyle představuje sytém, který Greene nenáviděl, nikoliv osobu: výlučnost americké pravdy, snahu spasit svět penězi a mocí, víru, že se mír dá zajistit hospodářskou pomocí. Tichý Američan není jen povrchní protiamerická agitka. Dílo je to hluboké, protože obě hlavní postavy i hlavní témata tohoto románu, a vlastně i filmu, jsou sporné. O Pylově dobře míněné jednoduchosti, která je tak ničivá, že dá přednost ideologii před lidskými životy, jsme se už zmínili. Velmi pochybně se však chová i reportér Thomas Fowler. Američana Pyla vydá na smrt komunistům nedlouho poté, co mu Pyle zachránil život před hrdlořezy "generála" Thé, kteří chtěli Fowlera usmrtit. Není to v tomto smyslu od Fowlera zrovna etická odplata. A paradox spočívá i v tomto: Fowler zazlívá Pylovi, že v zájmu dobré věci usoudil, že je nutno některé lidi zabít. K témuž závěru však nakonec paradoxně dospěje i Fowler, protože usoudí, že v zájmu dobré věci je nutno Pyla zabít. Psal jsem v minulých dnech v BL o novinářské nestrannosti. I zde porušuje Fowler étos své profese. Ví velmi dobře, že to, co dělá, není správné, i když jeho komunistický tajemník ho přesvědčuje, že "Dříve nebo později se člověk musí přidat na některou stranu, má-li si zachovat své lidství." To je ovšem demagogie a Fowler to ví. Novinář asi neměl vstoupit do konfliktu mezi Američany a komunisty a přidat se na jednu stranu. Všechny postavy Greenova románu jsou lidské, a tedy nedokonalé. Můj otec k tomu napsal toto:
Fowler je patrně nejosamělejší z Greenových hrdinů, vykořeněný společensky, národnostně, geograficky i mravně. [Režisér Noyce dodal ovšem charakteristice tohoto hlavního hrdiny určité rysy současnosti tím, že vážně zpochybnil anglický establishment padesátých let dvacátého století, se vší jeho zkostnatělostí i snobstvím -- britská společnost se za posledních padesát let nesmírně změnila a zliberalizovala -- tím film Fowlera a jeho osamocenost ve vietnamské emigraci do určité míry omlouvá; argumentuje, že normální člověk by v Londýně tou dobou býval nemohl žít, pozn. JČ. junior.] Zlo dělá Fowler jaksi bona fide, v dobrém úmyslu -- a v tom se podobá Pylovi -- ví o svém sobectví a osamocenosti, nicméně v kritické situaci myslí na ohroženého vietnamského vojáka, krutost ho naplňuje hrůzou, v úzkosti se modlí k Bohu, v něhož nevěří. Likvidací Pyla se nepochybně dopustil vraždy, ale není vydán světské spravedlnosti, nýbrž vnitřnímu hlasu a pochybnostem svědomí. Marně se snaží sama sebe přesvědčit, že je nevinen.
Při Fowlerově posledním rozhovoru s Pylem nechá Greene vystoupit vnitřní hlas podobně, jak ho zaznamenal už mnohokrát předtím. Nápadná je podobnost s tajemným soudním tribunálem Kafkova Procesu, úřadujícím na půdách pražských činžáků: "Celou tu dobu, co mě rozčilovala jeho nevinnost, prováděl ve mně nějaký soudce rekapitulaci v jeho prospěch; srovnával jeho idealismus, jeho nedovařené myšlenky, založené na knihách Yorka Hardinga, s mým cynismem. Měl jsem pravdu, pokud šlo o fakta, ale neměl také on pravdu při svém mládí a omylech?" Pochybný "šťastný konec", splnění všech Fowlerových přání, má být opětovným důkazem, že úspěch je Kainovým znamením lidí narušených a méněcenných. Fowler je výslednicí řetězu životních událostí, který ho ovíjí a z něhož se není schopen sám -- bez boží milosti -- vyprostit. Tento motiv milosti pomáhající, s níž je ovšem třeba spolupracovat, spojuje Tichého Američana s předchozími "katolickými" romány. Naděje spočívá v tom, že Fowler cítí potřebu se ze svého falešného úspěchu někomu vyznat. Vnitřní hlas si tu zahraje výsostnou roli. Poslední věta na poslední stránce jako vždy přehodnocuje vše a dává jakoby v bleskovém světle nový jasný smysl celému románu: "Od Pylovy smrti se mi všecko dařilo, ale jak jsem toužil po někom, komu bych mohl povědět, že je mi toho líto." P.S. Philip Noyce je režisérem i jiného velmi dobrého filmu, který nyní běží v pražských kinech, o diskriminačním útlaku domorodých dětí v Austrálii v polovině dvacátého století Rabbit-Proof Fence (Plot proti králíkům) |
